Jarní prázdniny nejsou pro elévy téma.

View fullsize

V době, kdy se řada týmů omlouvala kvůli značně prořídlé sestavě z pravidelných ligových povinností, hostilo Flobo na Campanu další ze série sezónních turnajů. Kromě poctivě obsazeného pořadatelského stolku Terkou, Tomem a Vaškem, našlo cestu do haly i šest nejmladších "závoďáků", takže sportovní neděli nestálo nic v cestě.

Na úvod došlo k měření sil s prvním z řeckých bohů sestoupivších z Olympu. Bázeň ukázněných věřících jakoby svázala ruce oranžových hrdinů, brzy jsme museli dotahovat několikagólové manko. Po sérii krátkých pokusů, které potvrdily univerzální platnost fyzikálních zákonů, musela mystika ustoupit logice. Byl z toho moc pěkný a vyrovnaný souboj slibující atraktivní hru po zbytek dne.

V duchu ochutnávky se nesly i hlavní chod s dezertem. Hned v zápětí si Flobo vyšláplo na Mladou Boleslav a jen těsně neudrželo krok se 101. Sportovní. Mýtické postavy si nakonec zachránily reputaci, když nám druhý tým Olympu nedovolil skórovat. Na radost ze společně vychutnané poctivé porce florbalu to však nemělo žádný vliv.

Díky všem!

Vašek

Početná soupiska na elévech. Campanus, země florbalu.

View fullsize

Mezi zastávkou MHD Jarníkova a cípem Kunratického lesa je v sídlišti skrytá ZŠ Campanus. V rozlehlém areálu se nachází hned tři tělocvičny a právě sem se v sobotu vypravili elévové, aby odehráli poslední turnaj v roce 2019.

Flobo mělo tentokrát přidělenou roli pořadatele. Ochotný správce odemkl i druhou halu, takže po celý den probíhaly na "rozcvičovací" ploše stejně napínavá klání jako v rámci "soutěžního" programu. V našem družstvu se sešlo sedm hráčů, přesně dvě trojice a brankář. Zvládli jsme neobyčejně vyrovnané zápasy (8:8,9:11,9:10).

Svoji premiéru si splnil Radim, pral se o každý míček jako lev a ukázal, že dokáže o hře bleskurychle přemýšlet. Matěj dvakrát bravurně ovládl brankoviště a v poli lítal jako uragán. Janík si dal říct a přihrával i v situacích, kde většinou pálí ostrými. Pavel zastal roli univerzála, byl ve správný čas na správném místě a díky němu panovala na střídačce dobrá nálada. Jirka, jeden z nejzkušenějších, se přirozeně ujal role lídra a plejmejkra. Tonda s Eliášem, hokejová dvojka, jako kdyby ani nezaznamenali, že místo bruslí nosí tenisky a bavili svými kousky všechny přihlížející.

Je jasné, že herní projev skupiny, která se schází jenom na turnaje, bude oproti klasickým klubům rozdílný. Na druhou stranu kluky spojuje společná chuť bavit se florbalem. Dokud takové pouto vydrží, čeká je ještě spousta krásných momentů.

Přeju všem jenom to dobré!

Díky,

Vašek

Mise Zahradní Město - avengers elévové s povolením dominovat.

Nejmladší závodní kategorie funguje podobně jako aquapark. Málokdo se specializuje výhradně na skluzavky, když se ale u tobogánů sejdeme, bývá to jízda..... A teď si představte, že před prvním zápasem figurovalo na soupisce sedm jmen. Jednoduše sportovní formule napojená vysokooktanovým palivem!

Svojí letošní premiéru si splnili hned čtyři hráči, nervozitu však nikdo nepustil ke slovu a od prvních minut byla na hřišti oranžová lavina. Ránu dát, ránu dostat, vstát a s hlavou vztyčenou nepřestávat hrát. Takovým způsobem se povedlo vybojovat úvodní vítězství, byť nejtěsnějším možným rozdílem a soupeři dotírajícími na vyrovnání s odvolaným brankářem.

V druhém vystoupení přišly na řadu úkoly. S pokynem udržet čisté konto a na listinu střelců vměstnat všechna jména, postavili jsme se Chodovu. Krásný kolektivní výkon vyvážil dvě inkasované branky. Skvěle chytající Matěj postavil v bráně zeď. Taková jistota nám nahnala příznivý vítr do plachet. Přestože mohli kluci v druhé polovině střílet góly až po kombinaci celé trojice, snesl se na protivníka zdrcující tajfun. V očekávání dalších přeháněk zbývalo už jen finále.

Během pauzy došlo na tradiční občerstvení. Zásobeni dobrotami, spřádali kluci plány na závěrečnou bitvu a krátili si čekání kartami. Před rozhodujícím duelem s Jesenicí panovala dobrá nálada. Pozitivní rozpoložení pokračovalo i v průběhu. V roli trenéra nezbývalo než uznale tleskat způsobu, kterým si všichni plnili své role. Byla to vážně dobře odvedená práce a soudě dle spokojených výrazů také zábava. První místo je skvělé, mnohem důležitější je fakt, že se naplno ukázala krása týmového sportu a každý si přišel na své.

Stát na střídačce bylo dnes za odměnu.

Díky!

Vašek

Nejmladší sazeničky na Zahradním městě

Kdo seje vítr, sklidí bouři. Jestliže ve Flobu sázíme (na) radost z pohybu napříč Prahou, jsou dožínky opravdovými svátky. Elévové svůj tuhý kořínek prokázali na turnaji v Jasmínové ulici a z pohledu flóry i florbalu rozhodně nepatřili mezi jednoletky.

Oranžová poupata v rozpuku otevírala svým zápasem proti Kutné Hoře celý hrací den. Pro hostující orlíky jsme byli hořkým pelyňkem, vyrovnávajícím gólem vstřeleným spolu se závěrečným hvizdem se sice skóre vyrovnat nepodařilo, ale z hřiště odcházeli rovnocenní soupeři. Prague Tigers si o utkání později s křehkou květenou nebrali servítky. Zaťaté drápy a nastřádaná únava byly nad naše síly. I tak bylo na hřišti k vidění spoustu pěkných sportovních okamžiků.

Na poslední duel se celá družina vypravila posilnit do nedaleké cukrárny. Osvěženi a dobře naladěni jsme stanuli tváří v tvář domácím kouzelníkům. Wizzards, začínající učňové magie, se ke studiu mandragory z Floba ještě nedostali. V závěrečném vystoupení jsme si zlepšili náladu pohledným florbalem, statečná Eliška v bráně vychytala nulu a Tom úspěšně debutoval na střídačce.

Díky všem za hezkou neděli!

Vašek

První sběr vína, aneb elévové na Vinohradech

První turnaj nové sezóny nás zavedl na Vinohrady. V novém složení, okleštěném o několik již příliš starých borců, jsme se pokusili sesbírat alespoň nějaký burčák. A našich pět, respektive čtyři borci, se s hrozny porvali znamenitě.

Začátek nic dobrého nenasvědčoval. Proti domácím Vinohradům jsme brzy prohrávali. Jejich našlapaný a daleko početnější tým nás převálcoval 18:5. Přesto již v tomto zápase bylo možné spatřit některé paprsky naděje nejen pro tento turnaj, ale i pro zbytek sezóny.

Druhý zápas jsme hráli již bez střídání, nutno však podotknout, že soupeř (Chodov) také. Diametrálně jsme zlepšili střelbu a ze zápasu se stali spíše střelecké závody. Nakonec jsme vyhráli 20:4. Gól jsme tedy vsítili průměrně každou minutu zápasu. Díky tomuto vítězství jsme vybojovali druhé místo ve skupině a pak již s napětím čekali na soupeře, se kterým se porveme o placku.

Zápas o třetí místo jsme nakonec hráli proti Wizards. Soupeře bylo dvakrát více než nás. Pro naše borce to ovšem nebyl žádný problém a na hřišti jsme tak dominovali. Od začátku bylo vedení naše a my ho jen zkušeně kontrolovali. Ani ke konci jsme nepřipustili žádné drama. A tak po výsledku 10:3 bronzové medaile spadli do rukou zaslouženým majitelům – elévům z Floba.

Ondra

Beroun, země elévům zaslíbená.

Čtvrtek, 22:30. Na letišti Václava Havla v Praze dosedá nevládní nespeciál vracející do vlasti dva základní kameny trenérské mozaiky Floba. Pátek ve znamení ladění logistiky obzvláště početného mužstva (5 hráčů a nepočítaně přívrženců). A konečně sobotní hřeb dalekosáhlých příprav ozdobený famózním týmovým výkonem oranžové družiny. Takové bylo dění kolem posledního kola turnaje elévů.

Za 90 dní mojí nepřítomnosti nedoznal celek změn kvantitativních, ovšem o nárůstu kvality nebylo třeba diskutovat. V brance natrvalo zahnízdil Vitas a přihlížející fanoušci nebyli daleko od pravdy s konstatováním, že ten oranžovej golman je fakt dobrej. Další Fanoušek, tentokrát Jindřišek překvapil klidem na hokejce a přehledem, se kterým rozehrával slibné kombinace. Jirka Kryštof v roli nekompromisního střelce, dravost a zarputilost Tondy a brilantní herní myšlení Mlaďase. Dámy a pánové, při takovéhle konstelaci může trenér s úsměvem vychutnávat sportovní koncert.

Davle nedokázala zaplnit soupisku alespoň minimem dětí, což se promítlo v pozměněném rozpisu zápasů. Z celkového počtu pěti týmů připadla zlatá příčka nám. Na výhrách a gólech 14:2, 11:3 a 12:3 se podíleli všichni v poli nastoupivší.

Díky kluci, byla to radost pohledět.

Vašek

Úroda na Zahradním městě

Díky Mistrovství světa se poslední turnaj před Vánoci konal již na konci listopadu. Počet týmů a systém „každý s každým“ sliboval hned kvarteto zápasů a zajisté zajímavou podívanou.

V čase, kdy by se mělo naše první klání zahajovat jsme se na své polovině rozcvičovali v počtu tří borců. Co nevidět dorazil čtvrtý bojovník, a tak mohla začít bitva čtyř proti několikanásobné přesile soupeřů. Ovšem tři gladiátoři v poli a jeden štít v brance se ničeho nezalekli a zbraně nesložili, což přineslo vydřené dvojité vítězství.

Od poloviny zápasu naše družina čítala pět hráčů, a tudíž zbyl čas i na částečný odpočinek. Je však jasné, že únava se v takto zredukovaném počtu vždy projeví a zbylé dva zápasy skončily prohrou. Ovšem prohrou ne nijak výraznou, protože rozdíl branek byl vždy jednotkový a nutno říct, že jsme nebyli těmi, kdo tahali za kratší konec.

I takový sport umí být, nic se neděje, hlavu vzhůru, protože příště můžeme být těmi šťastnějšími my. Hlavně neubírat na tréninku a tížené sladké ovoce přijde samo.

Díky, kluci!

David

Svatý Martin hody nepřinesl

Zatímco se nemalá část republiky chystala na svatomartinskou husu, stateční elévové tuto nabídku odmítli a vydali se na pražské Háje, aby zde odehráli předposlední turnaj před Vánoci.

Do turnaje vystřelilo oranžové komando vskutku nebojácně, chtělo by se říci, že začátek utkání připomínal, atletickou terminologií řečeno, „ulitý start“. Gólové hody v prvním poločase, jež byly odměnou za pečlivý trénink, potěšily oko snad každého diváka. Žel bohu štafetu, a hlavně otěže utkání, převzal v druhé části soupeř a nadějně rozjetý oranžový vlak se rázem „zasekl“.

Těžko soudit, čím byl způsoben hněv olympijských bohů v druhém klání. Tak jako v mytologii, i zde, na parketách, bylo cítit, že bohové z Olympu jsou herně vyspělejší. Průběh utkání připomínající duo kočka-myš vyústil v druhou prohru. Je důležité zmínit, že naše vstřelené branky padly po velmi povedených akcích, které zaslouží pochvalu.

Už před třetím duelem, před kterým nám los předurčil tříhodinovou pauzu, byla cítit touha po vítězství. A nutno říct, že průběh hry tomu odpovídal. Bohužel, pouze v prvních pěti minutách, a tak bylo třeba vyřknout gratulace soupeři i potřetí.

Budu se pravděpodobně opakovat, ale vážně není důvod věšet hlavu, protože, ač se to možná výsledkově nezdá, z mého pohledu v týmu potenciál na zlepšení určitě je. Na závěr považuji za nezbytné říci, že nejeden oranžový lev si odbyl v soutěžním utkání premiérový start a pevně věřím, že zápas od zápasu bude výkon ještě lepší a lepší.

Díky kluci za příjemný sportovně strávený den,

David

Prokletí prvních poločasů prolomeno. Úspěšní elévové na Barrandově.

V neděli 21.10. se den hlásil o slovo tempem odpovídajícímu víkendovému rozpoložení. Stejně jako se postupem času rozsvítilo na obloze sluníčko, zářily i naše tváře nakonec spokojeností, protože se aura vítězů snesla po dlouhém čekání na střídačku Floba.

Při vstupu do turnaje proti stíhačům z Kladna jsme celé první dějství nahazovali motory. Když se celý stroj dostal na provozní teplotu, soupeři se ocitli v roli "nestíhačů" a jenom díky skvěle chytajícímu brankáři uhájili vedení do posledního hvizdu.

Ačkoliv byla pauza před dalším zápasem ta nejkratší možná, jako bychom znovu začínali od začátku. Co do krvežíznivosti jsme se Klokanům nemohli rovnat, hlavně nedůraz před vlastní brankou se nám zle vracel jako bumerang. Bohemka, florbalový Goliáš, nepouštěla oranžové Davidy do souvislého tlaku, takže se prostřílela k vítězství.

Utkání pravdy proti Spartě bylo vyvrcholením celého programu, zklidněná aréna poskytla vhodnou atmosféru povedenému vystoupení. Tentokrát si kluci šli pro úspěch stylem start-cíl. Hrací čas byl naplněn poctivým bráněním, přesnými přihrávkami a častou střelbou. Týmový výkon nakonec znamenal triumf, hlavně se nad hřištěm vznášela neředěná radost.

Těší mě, stejně jako kluky, že jsme se dočkali. Po sérii, kdy jsme odcházeli s hlavou dolů, je euforie opojná. Pořád platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Zároveň mi je jasné, že tahle odměna bude do budoucna velkou motivací. Kdo všechno se s námi vydá na cestu v nově nastaveném směru?

Díky

Vašek

Několikapatrová florbalová sobota elévů

Víceposchoďová tělocvična ZŠ Mendelova byla ikonickým dějištěm dalšího vystoupení nejmladšího týmu. Výstup na pomyslný vrchol, kde se v nezvyklé nadmořské výšce nacházelo hřiště, jako by připomínal, že cesta k mistrovství vyžaduje trpělivost a odvahu.

Pestrá soupiska nakonec dovolila střídat dvě kompletní formace. Ideální počet pro to, aby si každý zahrál, což je ostatně hlavní důvod naší účasti. Zkušenosti jsme sbírali mezi i mimo mantinely. V zápasové vřavě se dařilo udržovat týmový duch, i když nebyl výsledek pro naše barvy vždycky příznivý. Spolknout hořkou příchuť porážky je sice nelehká záležitost, pro další sportovní rozvoj však naprosto určující. Ve všech třech duelech bylo k vidění veliké množství povedených akcí a zákroků. Všichni zase o kousek herně povyrostli.

Kluci do toho dali všechno, a tak by neměl konečný stav nikoho trápit. Žádný učený z nebe nespadl (naštěstí, jinak by žuchnul přímo na podlahu) a společné florbalové putování už drobnými krůčky začalo. Nezbývá než vydržet, neztrácet chuť a dál se bavit tím, co máme rádi.

Děkuju všem!

Vašek

Elévové, benjamínci a florbalové sazeničky na Zahradním městě.

Disportare, latinský výraz, který znamená bavit se/příjemně trávit čas, byl na počátku všeho sportování. Toho sportování, kde stejně jako úcta k soupeří bylo samozřejmé, že někdo vyhraje a někdo prohraje. Tolik úvod do kinantropologie.

Žitá filosofie našeho nově se rodícího nejmladšího závodního družstva je obdobná. V neděli odehrála nejméně početná družina tři zápasy s neopadávající chutí. Pro některé šlo o vůbec první ligovou zkušenost. Přesto bylo vidět, že o svém pobytu na hřišti přemýšlí a zlepšení mezi prvním a posledním utkání bylo znatelné.

V prvním poločasu všech našich vystoupení jsme navíc se soupeři dokázali držet krok. Díky košovému systému se na příštím turnaji střetneme s vyrovnanější konkurencí. Je to jenom hra, na to prosím nikdo nezapomínejme. Já se těším, že si budeme celý rak hrát a určitě si nechci nechat tuhle radost vzít.

Díky,

Vašek

Elévové opět o koš nahoru.

View fullsize

Předposlední turnaj letošní sezóny hostilo Kladno, které má v současné době trochu jiné starosti, a to především na hokejové ploše, kde tamní Rytíři bojují o účast v extralize. My jsme se ale samozřejmě soustředili na vývoj v nafukovací hale mimo centrum tohoto hutního města.

První zápas jsme se postavili domácímu ambicióznímu týmu – Stíhačům z Kladna. Tito borci však nenaplnili účel svého jména a nechali si již od začátku utéct gólový koncert oranžové smršti. Ač jejich stíhací jízda byla velmi razantní, o účinnosti již mluvit nemůžeme, a to především proto, že naši svatyni střežil neuvěřitelně chytající Víťas. První výhra tak měla být předzvěstí úspěšného turnaje.

Druhý zápas následoval proti Dvojce z Prahy. Velké zlepšení (motivace je krásná věc) v nasazení si zaznamenal nejeden válečník oranžové armády. Dle mého názoru byl soupeř zprvu zaskočen naši kombinační hrou a především mně vykouzlil pokus o nehamounění a nesólování úsměv na tváři. Chybělo jen trochu štěstíčko v oblasti brankoviště a především musím (a myslím, že všichni ostatní taky) úžasný výkon brankáře našeho protivníka. Výsledek 4:2 byl však pozitivním nakopnutím do finálového klání.

Ve finále jsme se střetli s dalším mimopražským protivníkem. Na druhé straně hřiště totiž stály Kralupy. Abych pravdu řekl, zprvu zápas opravdu nevypadal jako krutý souboj o první místo a nezaujatému diváku prvních pár minut určitě nelahodilo. Pevná obrana, ve které bych rád pochválil hlavně Matyho Č., který se neskutečně vracel a všechny nebezpečné protiútoky pohlídal s velkým přehledem, však držela čisté konto a útok velmi trápil obranu protivníka. Taky bych rád pochválil Matyho S., jenž si vždy dokázal najít volný prostor před brankou soupeře a několikrát se tak mohl radovat ze vstřelených branek. Nakonec jsme finále opanovali v poměru 8:2 a stali se tak, dle mého, zaslouženými šampiony turnaje.

Chtěl bych Vám kluci moc poděkovat za to, jak jste turnaj odmakali i přesto, že naše nepočetná armáda, jejíž počet by se dal spočítat skoro na prstech jedné ruky, nebyla kompletní. Hlavní je neusnout na vavřínech a ukázat svou sílu a bojovnost i v dalším, posledním, turnaji letošní sezóny.

David

Kunratická kratochvíle elévů

View fullsize

Na další boje 3. koše elévů lákala tentokrát hala v Kunraticích a přestože se jednalo o místně odloučenou lokalitu od domovské Prahy 8, sešlo se nás brzy ráno více než bývá zvykem. 

Zahajovací zápas hracího dne svedl proti sobě dva celky uctívající oranžovou. Kromě nás vzhlížejí ke stejné modle ještě Wizzards, nadčasový design našich dresů zůstal skryt pod tradičním rozlišovacím prostředkem. Obdobně to vypadalo na hrací ploše. Divákovu oku lahodící výkony se celkem pokojně seřadily na stupních vítězů a pomyslná stříbrná medaile z onoho střetu byla maximem.

Florbalové sudičky musely náš celek zasypat v kolébce sloučeninou SKV, protože železná pravidelnost, se kterou soupeříme proti sokolům z Vinohrad, se vymyká všem statistickým zvyklostem. Z úcty k tradici nemohl duel skončit jinak než nervy- drásající koncovkou, kde se nakonec usmála štěstěna na druhé aktéry dramatu.

Boj o přežití byl  zároveň bojem s morálkou. Kdyby to pravidla dovolovala, vítězství by za předvedené nasazení zasloužil leda tak rozhodčí. Kralupy si odhodlání a dravost také naplánovaly do jiného diáře, takže se zápas nakonec doploužil k nájezdům. Lépe zvládnutá trestná střílení přiměla naše příznivce k oslavám. Radost byla směsicí úlevy a příjemného očekávání pokračujícího víkendu. I takový může být sport. 

Díky
Vašek

ELÉVOVÉ VÁLÍ I ZA HRANICEMI HLAVNÍHO MĚSTA!

Do multifunkční sportovní haly Hlubočinka jsme dorazili jako tajemná výprava. Nikdo z pozorovatelů si totiž podle našeho skromného počtu nemohl být jistý, jestli jsme zástupci individuálního nebo kolektivního sportu. S jedním (slovy jedním) hráčem na střídání jsem nakonec dokázali uhájit druhý výkonnostní koš a sklidili zasloužené uznání soupeřů.

Středočeská skupina byla doslova výbušná. Nejprve střelci z Unhoště. Naposledy jsme proti dobře stavěným chasníkům odcházeli s pocitem do kouta zahnané lovné zvěře. Ne však tentokrát. Než stačili zamířit, dávno jsme byli o dva kroky vpředu. Náš mezi všechny členy týmu rovnoměrně rozložený výkon nakonec o jednu branku nestačil na příspěvky výrazných individualit protivníka, ale hodnotit zápas jinak než pozitivně nepřipadalo v úvahu!

Kladenští kanonýři patří mezi špičky ve svém oboru. Naši kluci se potřebují naučit prohrávat, přijmout nepříznivý výsledek a nenechat se otrávit, protože přes všechny vášně je to pořád jenom hra. Kdo jiný by měl udělit cennou lekci, než ti opravdu nejlepší...?

V boji o udržení stál v cestě pořádající Start98. Znovu se potvrdilo, že když jde do tuhého, dokáže se Flobo semknout a zabrat. Ríša v bráně hlídal jako zkušený mazák. Filda neúnavně odebíral míčky a zakládal útočné akce. Víťa řídil hru a vnášel do kombinace nápad. Maty využíval techniky a přehrával o hlavu vyšší soupeře. Áďa proměňoval šance a bral na sebe zakončení.

...a já? Já jsem nešetřil chválou a znovu si uvědomil, že je čest řídit takhle kvalitní skupinu!

Vašek

Když se podaří, co se dařit má. Famózní elévové na Campanu.

View fullsize

Člověk nemusel být zrovna přímým potomkem věšteckého klanu z Delf, aby si na základě včasného příjezdu správce areálu ZŠ Campanus troufl doufat, že by tentokrát mohlo všechno probíhat podle plánu....

Ke všeobecné spokojenosti třeba konstatovat, že sobotní vystoupení šesti elévů ve třetím výkonnostním koši vyšlo na výbornou!

Na úvod nás čekal mýty opředený Prometheus z Olympu. Přehnaná úcta k papírovým hrdinům se v žádném případě nekonala a po vyrovnaném začátku začal náš gólový účet nabírat astronomické rozměry. Jistě, 20 vstřelených branek je lichotivá vizitka, ale způsob, jakým jich bylo dosaženo, zaslouží hlubokou poklonu. Úspěch se rovnoměrně rozprostřel mezi všechny hráče a nad lavičkou se vznášel tak dlouho očekávaný týmový duch.

Následovalo střetnutí s SKV. Vinohrady jsou tradiční soupeř, správní a dobře vedení kluci, se kterými se většinou smírně rozcházíme po remízách. V tomto případě celek porazil součet jednotlivin. Po námi předváděných kombinacích mi radostí přecházel mráz po zádech. Dokázali jsme udržet pozornost až do závěrečného hvizdu a zašlouženě se chystali na finále. 

Na boj o postup nás vyzval Start98- Táborská. Přes soupeřovu přímočarou hru vycházející ze zakončení z nejrůznějších pozic jsme zachovali systém, kdy se na postu brankáře spravedlivě střídají všichni zúčastnění. Maty zastal svojí úlohu znamenitě. Kluci na protivníkovy střely vždycky dokázali najít odpověď, díky přenášení míčku a trpělivému zakládání útoku se dařilo kontrolovat vývoj velmi vypjatého klání. Úspěch přinesl radost a úlevu. Jsem štastný, že výhra může opravdu být vedlejším produktem radosti z pohybu a neředěného dětského úsilí.

Děkuju Vám všem!!

Vašek

interview

View fullsize

Uplynulý turnaj elévů se těšil velkému zájmu veřejnosti. Ve světle konkurenčního boje souvisejícího s probíhajícím Mistrovství světa žen v Bratislavě přihlížel dění i tajný redaktor serveru innebandy.se Eric Bullysson. Kamuflovaný seveřan položil na závěr dne pár otázek trenérské dvojici Davidovi s Vaškem.

Proč se zápasy kvalitou srovnatelné se Superfinále odehrály ve skromných podmínkách haly na Campanu?

Vašek: Je to prosba České florbalové unie. Flobo dlouhodobě předvádí atraktivní hru, což paradoxně přispívá k nárůstu pasivního sportování fascinovaných fanoušků. Místo konání se odtajnilo na poslední chvíli a turnaj přeložen z původně zcela vyprodané O2 Arény pod záminkou vrcholícího turné hudebního tělesa Bunda. 

Za kolik se vydraží míčky, s nimiž zaznamenaly premiérové trefy vycházející hvězdy oranžového komanda Fanda Jindřišek a Jáchym Hořejší?

David: Mohu potvrdit velmi silný zájem ze strany veřejnosti o tyto dva klenoty. Míčky byly ihned po vstřelení branky vyňaty ze sítě a uloženy do florbalového trezoru. Světlo světa spatří až v prosinci následujícího roku, kdy budou podepsány oběma aktéry a vystaveny v Síni slávy českého florbalu na Mistrovství světa v O2 areně.

Jsou naši kluci spis skřivani nebo sovy?

David: Ač naše instrukce zněly naprosto jasně, někteří hráči se stále viděli ve svých postelích a se zdviženým ukazováčkem je musím pokárat. Jejich, zpočátku velmi ospalé, tempo však postupně vygradovalo díky neutuchající píšťalce hlavní sudí, ale hlavně díky varovným výstřelům z úst realizačního týmu.

Kolik kilogramů nervózně vytrhaných vlasů nalezli organizátoři kolem hrací plochy po skončení finálového klání?

Vašek: Bylo především potřeba řádně vytřít palubovku ztrácejíci se pod nánosem střelného prachu. Nezbylo než drbat po kanonádě zalehlé uši a hluboce vdechovat atmosféru krásného střetnutí. Emoce umocňují výsledný obraz jako vhodné množství koření. Kdo nezná správnou míru, zbyde mu jen pachuť v ústech a kousáním deformované nehty. 

Je tříčlenný realizační tým družstva elévů zbytečný luxus nebo momentální nutnost?

Vašek: Jistě, neinformovaný pozorovatel by mohl nad tímto počtem výrazně pozvednout obočí, nicméně všichni účastníci mají své přesně definované role. Počítejte se mnou, pokud je nutné zajistit, aby se hráči činností bavili, cítili se dobře a měli čas na kamarády, pak je personální zajištění zcela adekvátní!

V kuloárech kolovaly zvěsti o nabízené částce za odkup týmového ducha. V jaké cennové relaci se pohybujeme?

Vašek: K nám se dokonce donesly informace, že velmi žádaný je rovněž model univerzálního florbalisty. Především brankáři protivníků byli představou všestranné sportovní průpravy nadšeni. Ono je totiž více druhů světelných tabulí. Na té neviditelné září kladné scóre nehledě na výsledky!

Kde sehnal oddíl tak ukázkovou pořadatelskou službu?

David: Oslovili jsme několik světově známých agentur, které se zabývají pořádáním turnajů na světové úrovni, ale jak už uvedl kolega, místo konání bylo uveřejněno až na poslední chvíli a tudíž k podpisu smlouvy nemohlo dojít. S úsměvem na tváři jsme proto oslovili dobrovolníky, rodiče našich bojovníků, kteří s radostí pomohli a odměnou jim byl hřejivý pocit u srdce a kvalitní florbal. Dovolte mi, abych touto cestou poděkoval všem zúčastněným, kteří sobotní dopoledne a část odpoledne strávili v naší společnosti.

Barrandovská centrifuga. Nahoru a dolů

View fullsize

Čtvrť věnovaná jedné z největších ikon humoristické scény v sobotu paradoxně moc důvodů k radosti nepřipravila. Pan Chaplin by se pravděpodobně při shlédnutí dramatických pokusů jen tajemně usmál. Brát sestup sportovně a s nadhledem je nakonec jediné správné řešení. Od boje o bronz nás přitom dělily přesně dvě vteřiny.

V ranním střetu s Vinohrady jsme se snažili vyvarovat poslednímu scénáři ze vzájemného měření sil. Tenkrát jsme totiž připomínali nebohá kuřátka uvězněná ve voliéře dravců. Nic podobného nenastalo. Peří lítalo vzduchem a z honosných pánů oblohy zbyly po první polovině zmoklé slepice. Chuť navařit z drůbeže hustý vývar a nekontrolované ofenzivní tendence se promítly do vyrovnávající branky v čase 9:58. Hořký krůtí nářez.

Syrové maso je zdá se základem jídelníčku týmu Unhoště. Dobře stavění chasníci se do nás pustili s vervou. Práce jim šla, nutno podotknout, pěkně od ruky. My však, věrni zásadě, že nejdůlžitější je divák, nepolevovali jsme ve snaze nabídnout rychlý-útočný florbal. Jakkoliv by se tento přístup mohl zdát pošetilý, za vysokou porážkou je ukrytý kus poctivé práce. Čas od času je potřeba, aby si človek uvědomil, že maximum není definitivní...

Nejlepší hrací čas byl vzhledem k okolnostem vyhrazen zápasu o přežití, tedy našemu utkání s Kladnem. Soupeř ze Středočeského kraje držel sice otěže hry pevněji, ale rozdílovým faktorem byla nakonec zase bojovnost. Individuální technická vyspělost je se soupeři srovnatelná, ale odehrát celý turnaj s pěti (skoro)muži do pole, je prakticky nemožné. Vážím si toho, že se kluci pořád pravidelně střídají na pozici brankáře. Těší mě, když zjistím, že rozhovor v roli kapitána poskytlo celé družstvo, protože my je víc než já. A chtěl bych se dál bavit putováním, protože cesta může být cíl.

Díky

VAŠEK

Bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka/sokola/střelce/jezdce nic!

View fullsize

Vyplňování zápisu na nedělním turnaji elévů doprovázely nejrůznější pocity. Nejdřív jsem s výrazem sportovního manažera velkoklubu zapsal nezvykle vysoký počet jmen včetně tří členů realizačního týmu. Následně mi znovu udělalo radost, co kluci dokázali, protože nás čekal druhý výkonnostní koš. Načež mě počty soupeřů připravily na mládežnický florbal nejvyšší úrovně, kde ovšem oranžová rozhodně nebyla nevýrazná....!

Tak například "domácí" Vinohrady. Připravané na všechno. Pověstná sokolská všetrannost spolu s šířkou kádru by jim umožnily zúčastnit se i turnaje ve velkém fotbalu. Zatímco početní převaha byla znatelná celou dobu, herní trvala pouze prvních pár minut. Potom nálety ustaly a na vrata začaly bubnovat i oranžové střely. Důležitých ran se nakonec podařilo udělit víc než dostat, ranní vítězství chutnalo sladce.

Dvojitá porce kladenské pečeně se servírovala v závratném tempu. Ukousli jsme si v obou případech velké sousto, ale žvýkali srdnatě. Soupeř byl individuálně i kolektivně vyspělejší a právě to nás nabudilo k výbornému výkonu. Bylo nutné makat naplno a poctivě si pomáhat, takový přístup přinášel ovoce a pořád jsme byli ve hře. Střetnutí odhalila místa, na kterých musíme zapracovat. Ukázalo se, kam se můžeme ještě posunout a co hlavně, že nikdo není neporazitelný. 

Domů jsme si odnesli cenné zkušenosti a odhodlání nepolevit v započaté práci. Příště budete všichni koukat!

Díky, Vašek

Válec v pěti na střídačce

View fullsize

V dnešním slunném dni jsme se opět nesešli zrovna v nejlepším počtu. Naše pětičlenná družina ve všech zápasech bojovala až proti dvojnásobnému počtu hráčů. O to víc si cením úsilí, které všichni do všech zápasů vložili a dokázali vykouzlit nejen mě, ale i všem přítomným rodičům úsměv na tváři. První zápas jsme zvítězili jednoznačně 12:4. Druhé klání jsme vůbec nezačali dobře, když naši svěřenci prohrávali po prvním poločase 1:4. Ač vše hrálo proti nám, kluci se neskutečně vyhecovali a svou bojovností dokázali srovnat na 4:4. Minutu a půl před koncem jsme dostali smolný gól a řada byla opět na nás. Útočné duo si v poslední minutě vyměnilo krásné přihrávky a srovnalo na konečných 5:5. Poslední duel dne se dlouho držel ve vyrovnané rovině, ovšem po poločase jsme naše zakončení šancí zpřesnili a zvrátili vývoj utkání na naši stranu. Po zápase jsme tak mohli odejít nejen s pocitem radosti ze hry, ale také s pocitem vítězství na tomto turnaji. Ukázali jste, že kvalita je někdy více než kvantita a že kvalita spolu s vaší bojovností je neskutečný válec. Jmenovitě díky Adamovi za jeho přesnost při střelbě gólů, Filipovi a Víťovi za to, že dokázali utvořit neprostupnou obrannou zeď a přidali další góly, Jáchymovi za skvělou bojovnost a nebojácnost, kdy bojoval a několikrát zvítězil (!) v souboji s o dvě hlavy vyšším hráčem a nakonec Fandovi, který absolvoval první turnaj za élevy a popral se s tím, nejen v bráně, na jedničku. Kluci, všem vám patří neskutečné díky za vaši výdrž a ukázání toho, jak se vyhrává srdcem.

Moc se těším na příští setkání!

David

Flobo x FBK Olymp Praha Apollon 12:4

Flobo x FBC Kralupy nad Vltavou 5:5

Flobo x Start 98 - Táborská 11:7

Flobo na Campanu. Představení, před kterým smekám.

Je středa odpoledne. Listuji seznamem hráčů a snažím se vymyslet, komu bych ještě mohl nabídnout účast na úvodním turnaji elévů v letošní sezóně. Oproti minulým ročníkům začíná liga dřív než pravidelné tréninky. Hokejka leží ještě v mnoha případech pod věcmi z prázdnin, což je naprosto v pořádku, ale pozvolný přechod do běžného školního fungování celou věc neusnadňuje. Díky vstřícnému jednání oslovených rodičů se mi nakonec daří zajistit dostatek dětí tak, abychom se sešli alespoň v minimálním požadovaném počtu. Přesto se v sobotu ráno nedokážu zbavit nepříjemného pocitu, že okolnosti stály v cestě svobodnému rozhodování. Zazní úvodní hvizd a já myslím na to, že Flobo bylo vždycky hlavně o sdílené radosti. Mladíci v oranžovém však připravili všem přítomným milé překvapení. Žádná ustrašená skupina, ale sebevědomí a nadšení hráči se za hlasitého vzájemného povzbuzování baví florbalem. Zkušenejší trpělivě radí nováčkům a díky týmové hře se každý maximálně baví. Uvolněným tanečním krokem jsme doskotačili až do finále. Po vypjatém duelu museli kluci chvilku přemáhat zklamání, nakonec se jim spokojený úsměv vrátil, protože předvedený výkon neměl chybu. Zvládli se obětovat pro tým při střídání na brankářském postu. Soustředili se na hru a nenechali se rozptýlit výroky rozhodčích a trenérů. Podařilo se jim v praxi předvést ideální fungování mládežnického sportovního oddílu a já byl pyšný, že můžu být součástí.

Díky, těším se na každé další příště!

Vašek