Nedělní turnaj mladších žáku v Mladé Boleslavi jsme započali prvním zápasem dne proti soupeři z Příbrami. Díky pohledné a skvělé kombinační hře jsme si vynutili uznání rodičů, soupeřů i přihlížejících diváku, za což jsme měli opravdu velkou radost. Radost jsme měli také z výhry v podobě 10:0. Do druhého utkání jsme nastoupili proti soupeři z Čelákovic, kdy utkání bylo po celou dobu velmi vyrovnané. V druhé polovině se nám podařilo dvakrát odskočit na jednu branku, nicméně se soupeři podařilo minutu před koncem utkání skóre srovnat na konečných 4:4. V tento moment jsme s dalším vývojem turnaje nedalo dělat nic jiného, než jak se vyvine utkání Čelákovic s Příbramí. I tentokrát se potvrdilo pravidlo, že naším největším soupeřem je skóre a neproměňování vyložených šancí. Finálové utkání nám uteklo o rozdíl 3 branek v konečném součtu vstřelených branek, přestože šancí jsme měli proti Příbrami více, než jsme dokázali zužitkovat. Zápas o 3. místo turnaje jsme si rozdali proti Olympu Praha, který z počátku zápasu lehce vystrkoval drápky díky svým rychlým protiútokům. Tyto útoky jsme však dokázali eliminovat a zároveň se nám podařilo soupeře zatlačit na jejich polovinu hřiště. Nedovolili jsme soupeři utkání zdramatizovat a vychutnali jsme si vítězství v podobě 5:2. Rád bych však zmínil, že tentokrát byla hra ve všech utkáních velmi pohledná, především ve fázi kombinační z přechodu obrany do útoku.
Nahrazovaný turnaj z předminulého týdne z důvodu pořadatelské neshody se správcem kladenské haly jsme odehráli v neblízkém Novém Strašecím. Celý turnaj byl herně velmi divácky atraktivní. Objevovali se akce, které stály za potlesk nejednomu divákovi. V základní skupině nás čekali dva soupeři, kteří nás zatím vždy poráželi. Nebylo tomu jinak ani dnes. Bohužel jsme nedokázali vytvořit dostatečný odpor, který by nám zajistil vyrovnanější průběh celé skupiny. Na vině byla nejspíš nekonzistentnost výkonu a drobné chyby, které soupeři rádi využívali v náš neprospěch.
Přímočará hra, kterou považuji za náš dlouhodobý problém tak nevytvořila dostatek střeleckých příležitostí, které by mohli výsledek soupeře duplikovat či převýšit. Snaha tvořit hru po půlkružnici se středem na soupeřově brankové čáře vzešla v niveč.
Poslední zápas o 5.místo proti Falconu nedopadnul jinak než též "papírově". Vyhráli jsme o devět gólů a ve snaze kompenzovat předchozí výsledky, jsme občasnými útočnými akcemi předváděli výkony, za které by se nikdo z hráčů této kategorie nemusel stydět.
Elévové se během dalšího hracího víkednu vrátili v čase a mimo tradiční košový systém změřili síly se soupeři, se kterými začínali letošní ligový ročník. Oproti ostatním zúčastněným týmům urazilo naše nejmladší závodní družstvo úctyhodnou cestu vzhůru, takže papírový předpoklad mluvil v náš prospěch. V prvnímí zápase proti Bohemians předvedly dvě kompletní trojice neustále se zlepšující výkon korunovaný vysokým vítězstvím 11:3. Kombinace sice vázla a přihrávek rozhdoně mohlo být víc, nicméně především vysoká úspěšnost střelby a bojové nasazení se zasloužilo na tom, aby bylo úvodní vystoupení hodnocené jako kladné. Další zápas poznamenala mnou iniciovaná změna na brankářském postu. Přes všechny nepříjemnosti, které zamíchání sestavou přineslo, bych rád ocenil nezlomnou víru v dobrý konec a nevídanou herní adaptabilitu. Bodově jsme tentokrát vyšli naprázdno, rozhodně ale nebyl důvod opouštět hřiště se svěšenými hlavami. Povedlo se nám rychle oklepat a do zápasu o bronz vstoupit s čistou hlavou. Povedený výkon byl příjemným rozloučením s celým herním dnem a vítězství nad týmem Říčan zvedlo náladu všem přítomným. Rád bych poděkoval rodičům za pomoc s pořádáním a vlastně každému, kdo měl v sobotu dostatek trpělivosti na moje trenérské rošády.
Správce a vrátný jsou po dlouhá léta zásadními hybateli lidského snažení. Čím obsáhlejším svazkem klíčů dotyčný disponuje, tím obdivnější pohled na sebe před zrcadlem zpravidla upírá. Jak se bohužel včera v brzkých ranních hodinách v Kladně ukázalo, dovednost rozmístit zúčastněná družstva do šaten a správně evidovat rezervace pronájmů, je v těchto profesích naprosto zásadní. Jakkoliv se může zdát vzniklá situace nelogická, kompetentní osoba pověřená dohledem nad kladenským sportovištěm se pokusila v nedávné minulosti o husarský kousek. Snad předpoklad paralelního vesmíru, možná doslovná interpretace pojmu "nafukovací hala", světe div se, v jednom termínu měla hrací plocha sloužit dvěma různým sportovním odvětvím. Protože však fyzikální zákony nemají pro nekonvenční přístup místního vizionáře pochopení, ze sportovní neděle zbyla jenzvláštní pachuť, kterou jsme si kvapem odváželi po před nepřístupnou tělocvičnou narychlo vypitou kávou.
Další turnajový den, kdy elévové nastoupili v benešovské hale, je za námi. Výsledky prvních dvou zápasů nejsou asi podstatné. Alespoň pro mě. Jako vždy byly zápasy v tomto koši vyrovnané a téměř jako vždy jsme tak postupovali z druhého místa. Významný byl poslední zápas proti kladenským Kanonýrům. Prohráli jsme. "O tři". Po 20 minutách čistého času na světelné tabuli zůstalo svítit 11:14. Avšak co tomuto výsledku předcházelo byl náročný souboj, kdy jsme se za celou dobu nedostali do vedení.
Poslední dobou vnímám jako největší problém naši psychickou kondici. Když se v běžném zápase dostaneme do vedení, povzbudí nás to a soupeře porazíme bez problémů, vysoko! Když však nastane opak a soupeř nám dá úvodní gól, sesypeme se a nejsme schopni více vzdorovat nátlaku.
Ve výše zmiňovaném prohraném zápasu s kladnem jsme však po dvou rychle inkasovaných gólech dokázali vytvořit dostatečnou konkurenci papírově silnějšímu soupeři. Dokázali jsme se vnitřně soustředit na nadcházející události bez potřeby vnímat neusálé prohrávání, které nás celým zápasem provázelo. Cítil jsem, že tato situace je pro kluky zlomová. S tímto přístupem dokážeme oporovat i silnějšímu soupeři, když zaváhá. A že zaváhávaj, alespoň občas. Měl jsem z toho radost.
Tato neděle se stala pro mladší žáky nedělí pořádající. Deštivý den započal utkáním proti Mladé Boleslavi a zápas z naší strany začal velmi ospalým tempem. Než se hráči obou pětek včetně brankáře stačili rozkoukat, na světelné tabuli svítilo skóre 0:4 a to nás bohužel nečekal konec zápasu. Ospalé pohledy hráčů se změnily na pohledy zmaru a nemohoucnosti. Do druhé poloviny jsme se snažili nastoupit s čistou hlavou, kdy se nám podařilo soupeře několikrát zastrašit individuální akcí, nicméně jsme se nezmohli na nic jiného, než na korigování skóre. V tu chvíli jsme si myslel, že prospané utkání máme za sebou a utkání proti početnému a vyhecovanému Chodovu bude jiné. Bohužel naše myšlenak se nepotvrdila a již po půl minutě utkání jsmě opět museli dotahovat dvoubrankový rozdíl. Tyto dvě slepené branky nás však dokázaly namotivovat tak, že hra z obou stran byla velmi rychlá, přesná a především pohledná, za co nás odměňovali rodiče potleskem. Dokázali jsme soupeři nahnat takový strach, že brankářskou dvojku během pauzy vyměnili za svou jedničku. To nás však nepoložilo a hráli jsme velmi vyrovnané utkání, jehož rodílem ve skóre byly dvě hloupě inkasované branky na začátku a konci utkání. Nicméně výkon se rázem oproti prvnímu utkání otočil k neuvěření. Zápas o záchranu jsme sehráli proti Čelákovicím, které jsme k ničemu v podstatě nepustili. Během utkání jsme se mohli radovat z 5 branek a několika pohledných individuálních i kombinačních akcí. Dvě malé nepozornosti ke konci utkání však připravily Lukáše o čisté konto, které by si zasloužil. Ikdyž tomu výsledky zcela neodpovídají, jsem kromě prvního utkání s výkonem velmi spokojen. Zároveň patří velký dík všem rodičům, kteří se zúčastnili pořádání turnaje.
Starší žáci cestovali v neděli za další porcí zápasů do Stochova. Těsně před cílovou zastávkou byla trasa prodloužena kvůli uzavírce mostu, takže v čase původního srazu nebyl v hale skoro nikdo. Zdlouhavá objížďka předznamenala vývoj celého herního dne. Horkou jehlou šité rozběhání se ukázalo být nedostatečnou prevencí proti „rannímu syndromu“, takže jsme si vymodlené vítězství připsali jen díky přístupu výběru ze Slaného, který chtěl vyhrát snad ještě méně než my. Ve snaze vymanit se z tradičního dopoledního prokletí, kvůli kterému zůstávají naše dovednosti a um pečlivě skryty před zraky diváků, jsme zahájili druhé vystoupení s maximálním nasazení. O to víc nás mrzelo, že jsme opouštěli hřiště se sklopenými hlavami, protože předvedený výkon by zasloužil ocenění v podobě triumfu. Soupeř z Davle přetavil obě větší šance v góly a my jsme se chystali na zápas o třetí místo. Pomyslný bronz nám nakonec přihrál do klína odevzdaný Falcon, jehož hráči se rozhodně ráno neprobudili v bojovném rozpoložení. Flobo sice konečně předvedlo pohlednou kombinační hru a s chutí si zastřílelo, já jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že bych příště raději oslavoval za zvuku burácení oranžového speciálu, než s vypětím všech sil tlačil do cíle oprýskanou mašinu s defektem.
Příbramské bojeí jsme započali proti Kutné Hoře, kdy jsme měli velmi slibný vstup do utkání a polovina zápasu skončila v náš dvoubrankový náskok. Poté přišla smršť střel na naši branku a několik hloupých odrazů, po kterých jsme bohužel inkasovali i několik slepených branek. Hráči bohužel nezvládli psychický nátlak po špatně inkasovaných brankách a nedokázali jsme již včas zareagovat na vývoj tohoto zápasu. Dvě minuty před koncem utkání jsme lehce zdramatizovali skóre na 3:5, ale na víc jsme se bohužel nezmohli. Přestože jsme druhý zápas proti domácím bez problémů pohlídali se skórem 12:0, hra zdaleka nevypadala tomu, jako skóre po konci zápasu. Pomalé tempo, spaní, plná břicha, sobeckost. Bylo hodně co zlepšovat do utkání finálového. Navazoval samozřejmě jaký jiný zápas, než o 3. místo ve skupině, ve kterém jsme letos přeborníci. První polovina utkání byla opět z našeho pohledu prospalá se zalepenýma očima. Nevím co se událo, ale do druhé poloviny nastoupilo zcela jiné Flobo, než jaké jsme viděli celý dnešní den. Několik pěkných střel a závěrečný tlak jsme zužitkovali ve vyrovnání a následovaly samostatné nájezdy, kdy se nám podařilo rozhodnout ve 4. sérii, což nám vykouzlilo alespoň konečný úsměv na tvářích.
V sobotu 16.ledna hostila hala TJ Pankrác druhý turnaj pod hlavičkou FLOBO ACADEMY TOUR. Díky nebývalému zájmu se během dne prohánělo za míčkem více než 115 hráčů a hráček ve věku od 8 do 13 let. Družstva obou kategorií si mezi sebe rozdělila porci 44 zápasů. Žádnému z utkání nechyběl náboj ani atmosféra, kterou zajistili po celou dobu aktivní rodiče, jimž se podařilo tribunu z větší části zaplnit. Stálí účastníci urazili od posledního setkání kus sportovní cesty, nově přihlášení nasedli na vlnu florbalové euforie bez nejmenších problémů. Celá akce proběhla hladce díky trpělivosti a nadšení všech zúčastněných, za což si zaslouží veliké poděkování!
V sobotu jsme s kategorií elévů odpořádali první letošní turnaj v pražské hale ZŠ Campanus. Hned první překážkou bylo ranní brození skrze 20cm sněhu na magistrále. Stejně jako silničářů spánek budík, ani nás tato komplikace nezastavila. V počtu 6 hráčů (slovy: šesti) či dvou herních trojic – ano, čtete dobře – jsme vtrhli na hřiště. Nevím, jestli to bylo tou dobrou zprávou o našem nezvylém počtu, který již na jedné ruce nespočítáte (jak tomu běžně bývá), či přirozeně dobrou náladou v týmu. Ať jedno či druhé, za celý turnaj jsme neměli naprosto žádné komplikace co se kontrolované hry týče. Výhry o 12 a o 9 v základní skupině, následované výhrou 15:3 ve finále nad Falconem vypovídají o všem. Soupeřům jsme perfektně vzdorovali při jejich nájezdech a z posbíraných míčků jsme kontrolovanými přechody ostřelovali brankáře, kteří podobné kanonády bezpochyby dlouho nezažili. Trojúhelníková formace bermůdského podání byla dokonale synchronizovaným celkem, kde se ztratil kdejaký hráč konkurenčního kádru. Závěrem děkuji všem za výpomoc při pořádání a budu se těšit naviděnou na dalším neméně úspěšném turnaji!
Nedělní probuzení do sněhové pokrývky vystřídalo velmi rychlé tempo prvního zápasu. Čelili jsme týmu Black Angels, proti kterému jsou souboje vždy velmi ostré a zápasy mají grády. Bylo tomu i dnes, kdy po skvělém začátku jsme se nechali zatlačit do našeho obraného pásma a poločas skončil nerozhodným skóre. Ve druhé půli přidaly oba týmy po dvou brankách a konec zápasu byl o tom, kdo zvládne koncovku lépe. V tento moment stojí zmínit pochvalu obou brankařů, díky kterým jsme si rozdělili body na půl. V druhém utkání s Olympem jsme byli pod tlakem nutnosti zvítězit o 8 branek, pokud jsme se chtěli utkat v boji o vítěze turnaje. Podali jsme velmi hezký výkon, ve kterém však občas chyběla finální přihrávka před prázdnou bránu a i z toho důvodu se nám nepodařili vsítit nutných 8 branek a díky tomu jsme klasicky skončily v nepopulárním finále o 3. příčku. Přesto vítězství 4:0 dokázalo vykouzlit několik úsměvů a pochval. Ve finále jsme nastoupili proti domácí Unhošti, která nám nečinila takové potíže. Potíž byla v našem pohybu, kdy jsme se velmi těžko dostávali před soupeřovo branku. Dvě vstřelené branky ke konci první půle nám trochu rozvázaly nohy a konečně hra začala nabírat obrátky a začali jsme zvyšovat tempo. Proběhlo několik hezkých standartních situací díky nimž jsme zvýšili skóre na 4 branky. Ke konci zápasu jsme obrali Lukáše o čisté konto, které by si zasloužil, hloupou rozehrávkou. Dnes bylo finále velmi blízko, bohužel nám opět nebylo přáno. Do budoucna očekávám lepší pohyb všech hráčů na hřišti a větší chuť do boje a pevně věřím, že nám to konečně přinese tížené vítězství !!!
Úvodem musím poznamenat, že jsme celý turnaj odehráli pouze v 10 a poslední zápas dokonce v 9 lidech. Ostatní týmy měly vždy téměř dvakrát více hráčů, než Flobo. Již za to kluci zasluhují velikou pochvalu. První polovinu prvního zápasu s Kladnem jsme sehráli takticky velmi dobře a díky prvnímu vstřelenému gólu jsme po přestávce nastupovali do druhé poloviny za nerozhodného stavu 1:1. Kladno nabralo postupně velkou převahu. Výsledkem byl náš faul a následné oslabení. Tlak Kladna trval až do chvíle, kdy jsme se dostali do brejku a po faulu Kladna a následných protestech byli postupně vyloučeni tři jejich hráči. V dalších minutách hráči Kladna, ani jejich trenér, neunesli tíhu situace a na trestnou lavici putovali další tři hráči. Jejich trenér dostal červenou kartu. Z několikanásobné přesilovky jsme však dokázali vytěžit pouze jeden gól a vyhráli tak 2:1. Druhý zápas s Tatranem byl jako špatný sen. Prohráli jsme 0:7. Díky tomuto výsledku jsme skončili ve skupině na třetím místě. Třetí zápas s FBC Panthers jsme začali velmi dobře, ale po jedné chybě a dalším smolném gólu jsme v první třetině prohrávali 0:2. Od té doby šel výkon celého týmu neuvěřitelně nahoru a tak zápas skončil zaslouženou remízou 3:3. Nájezdy jsme vyhráli 2:1 a udrželi se tak v současném koši.
Los a předchozí výsledky obstaraly naší nejmladší soutěžní kategorii florbalové dopoledne ve společnosti zbylých členů koše B na ZŠ Hostýnská. První vystoupení v roce 2016 přímo vybízelo ke snaze odbourat nešvary, které nás trápily nejen v nedávné minulosti, takže když jsme se v šesti hráčích do pole doklouzali na místo určení, svědomitý vstup do prvního utkání byl jasnou prioritou. Marné byly pokusy o probuzení atypickou rozcvičkou, rozjezdy pro hvězdy potřebují svůj čas. Jedno zívnutí a protažení gaučového psíčka po odpolední siestě a prohráváme 0:2. Jenže v dalších minutách se probouzí mašina na góly a usměvaví Flobáci vytrhávají kormidlo bezradným Wizardům a nastavují kurz směrem k pohlednému vítězství. V dalším představení se jen marně snažíme rozpomenout na pohledné kombinace a proti Říčanům se převážnou vetšinu času trápíme. Řada nepřesností, mnohdy i nepřízeň šteštěny znemožnují znovunalezení herní pohody. Na soupeřův fyzicky náročný herní styl chybí síly. Fond florbalové elegance byl sice před soubojem o třetí místo vyčerpán, odhodlaní oranžoví hrdinové však nehodlali dát svou kůži lacino. Proti kladenským kanonýrům, v jejichž řadách je hned několik technicky vyspělých individualit, praktikujeme úsporný a bojovný výkon. I přes únavu se nakonec převážně po rychlých přechodech do útoku daří dosáhnout nejtěsnějšího možného vítězství. Elévové ukázali, že si svou účast v druhém nejvyšším koši zaslouží. Stejně tak turnaj poodkryl slabiny, na něž se zaměříme. Úsměv vydržel všem zúčastněným po celou dobu akce a dokonce se místy hlásil o slovo týmový duch, což jsou skutečnosti, které osobně považuji za moc důležité.
Bohužel jsme nevyužili šanci, kterou jsme díky šťastnému losu minulého turnaje dostali a do 7. koše jsme zatím jen na jeden turnaj nakoukli. V prvním zápase s Benešovem hrála dvě velmi vyrovnaná družstva, kdy jsme nejdříve inkasovali, ale pak se rozjeli a dostali se do dvoubrankového vedení. Pak se bohužel díky mé administrativní chybě hra přerušila na několik minut a i když díky vstřícnosti soupeře jsme bez postihu mohli pokračovat v zápase, v dalším průběhu jsme branky jen dostali a těsně o gól prohráli. Hanspaulka je náš tradiční rival, na kterého máme spadeno, ale ani tentokrát jsme ji nedokázali porazit. I když tento zápas byl herně mnohem lepší než ten minulý s tímto soupeřem. Poslední zápas o umístění byl nejdřív také poměrně vyrovnaný herně, pak jsme ve druhé třetině během jedné minuty dostali 3 góly a a 1 gól dali (neuvěřitelné) a i když jsme se snažili, tak jsme nedokázali více zápas zdramatizovat a prohráli. Na tomto turnaji jsme si docela špatně přihrávali do šancí nebo jsme si přihrávku neudrželi, nemohli jsme se tedy ani dostat do více střeleckých příležitostí. Párkrát to vyšlo a byl z toho gól, Nechyběla bojovnost a snaha, a to je nejdůležitější. David parádně vychytal dva nájezdy. V tomto koši jsem čekala ještě vyšší úroveň než v tom minulém, ale nebylo to tak zlé, i tento koš je hratelný a budu moc držet palce v příštím turnaji, abychom se vrátili. Hezké svátky všem.
Z nedělního turnaje mlžů v pražských Kobylisích si odvážíme smíšené pocity. Zahajovací utkání bylo nejvyrovnanější z celého dne a to proti Kolínu. Jednalo se o poměrně útočný florbal s šancemi na obou stranách. V poslední minutě jsme bohužel díky nevynucené chybě darovali soupeři vyrovnávací branku a v hledišti nastalo lehké zklamání. Do druhého utkání jsme nastupovali s myšlenkou na postup, nicméně vstupenkou bylo vítězství minimálně o 3 branky proti velmi dobře hrající Mladé Boleslavi. Technika soupeře byla opravdu skvělá a bojovnost se nedala upřít ani jednomu z týmu. Dařilo se nám soupeře několikrát dostat pod silný tlak, ale úspěch v podobě vstřelené branky se ne a ne dostavit. Po spoustě netrefených prázdných branek jsme se konečně dočkali první, bohužel ale i zároveň poslední branky. Zvítězili jsme tedy 1:0, nicméně z tváří hráčů bylo vidět lehké zklamání. Do třetího utkání jsme nastoupili do boje o 3. místo proti Falconu. První polovina utkání byla z naší strany velmi nevydařená. Inkasovali jsme tři branky a soupeř nám nedovolil absolutně nic. V polovině utkání nás cosi ozářilo a jakoby nastoupilo úplně odlišné Flobo. Skvělým pohybem a tlakem jsme dokázali soupeře zatlačit na jeho polovinu hřiště a dostali jsme se na rozdíl jediné branky. Vyrovnání se nám bohužel nepodařilo ani při hře bez brankáře a zároveň s tím přišel rozhodující úder soupeře, kterým odskočil opět na dvoubrankový rozdíl. Všem bych samozřejmě rád poděkoval za účast při pořádání turnaje a v roce 2016 se budeme těšit na krásný, kombinační florbal.
Vznik a následná realizace myšlenky FLOBO ACADEMY, jakožto projektu, který řadí na první místo zdravý pohybový rozvoj a přiklání se k definici sportu v jeho ryzí podobě, byly po celou dobu provázeny představou spokojených dětí s pozitivním vztahem k florbalu. Po prvním společném setkání v prostorách ZŠ Campanus lze konstatovat, že se ideály daří naplňovat! Jak se v sobotu 12. prosince ukázalo, florbal spojuje. Všichni zúčastnění zvládli své mnohdy první vystoupení na výbornou a během turnaje se především dobře bavili. Po celou dobu panovala v tělocvičně přátelská atmosféra a přihlížející vytvořili báječnou kulisu. Na hřišti převládly zdravé emoce, o zápal, snahu ani radost ze hry nebyla nouze. Turnaj splnil svou úlohu mimo jiné také proto, že vykouzlil přítomným úsměv na tváři a zprostředkoval nové zážitky. Nezbývá než doufat, že akce zpříjemnila víkend všem, kteří se na ní podíleli. Další setkání se chystá 16. ledna v TJ Pankrác.
Nedělní turnaj starších žáků se neodehrál. Na vině byl komunikační šum mezi správcem haly na Barrandově a FbŠ Bohemians. Zatím co si správce haly hovil ve svém houpacím křesle v chatě na Šumavě, asi 90 hráčů vyčkávalo před halou čekajíc na spásu. Nepřišla. V pondělí ráno se za přítomnosti notářů a netrpělivých novinářů losovalo. V základní skupině jsme přejeli soupeře 1:0 a 1:0. Nervy to byly až ve finálovém losu, kde pomyslné délky sirek byly zatraceně podobné. Nakonec i zde jsme měli lepší ruku a rozdrtili tak soupeře, odcházejícího s brekem, jak jinak než 1:0!!!
Díky všem za podporu a budeme se zase těšit na nějaké pořádání Bohemky v podobně žoviálním stylu.
Jak z Dumasova románu vypadal sobotní turnaj elévů. Jediný rozdíl byl v tom, že my jsme nad početní převahou neuměli vyhrát. Poslední špatné zprávy ohledně prezence spoluhráčů dorazily v pátek večer a již bylo jasné, že celý turnaj bude boj. A byl. Začátek prvního zápasu byl v poměrně svižném tempu. Po několika minutách úvodní půle jsme začali ztrácet síli. Se ztrátou sil nám chyběl i krok k soupeři v obraně a s tímto necíleným zvýhodněním soupeře jsme začali inkasovat. S ubývající nadějí na srovnání začala ubývat i morálka, která udělá mnohé. Druhý zápas byl ve stejném duchu. Naše standartní hra naprosto zmizela. Do posledního zápasu jsme se co nejlépe naladili a s maximálním nasazením bojovali o udržení v tomto koši. Časté chyby soupeřova brankáře nám zvýšily střeleckou úspěšnost. V druhé polovině, i s rychle narůstajícím skóre soupeře, jsme si náskok vybudovaný v úvodu zápasu udrželi. Díky klukům, kteří to oddřeli a i přes nedostatek sil bojovali až do poslední minuty!
Nedělní turnaj v krásné, nově postavené hale, se odehrál v Zelenči u Prahy. První utkání na nás čekal domácí soupeř Falcon, který budil respekt, který jsme již hned od začátku získavali hrou na naši stranu. Vytvořili jsme si dostatečně vedení, které dostalo na naše hokejky klid a mohli jsme se radovat z výhry 6:0. Druhé utkání, proti pozdějšímu vítězi Athletics, bylo velmi vyhecované. První půle nám přinesla tak útočný florbal soupeře, že jsme mohli být rádi pouze za jedinou inkasovanou branku. Soupeř nás přetlačoval jak v mrštnosti, tak v technice. Nicméně, neměli jsme co ztratit a proto jsme se vydali do půle druhé ze všech sil. Hráči plnili taktické pokyny přesně do posledního puntíku. To nepřineslo nic jiného, než vyrovnání se hře soupeře. Skóre se začalo přelévat až v posledních 3 minutách zápasu z jedné strany na druhou. Bohužel jsme opět v poslední minutě utkání inkasovali rozhodující smolnou branku a závěrečný tlak našich hráčů přinesl vstřelenou branku vteřinu po zaznění sirény, což nás odsoudilo opět do utkání o 3.-4. místo. Toto třetí utkání s Unhoští jsme zvládli velmi dobře takticky, i herně. Na konci zápasu na nás čekalo 3. místo v podobě vítězství 5:1. Děkuji všem zúčastněným hráčům za krásnou kombičnační hru a především za bojovnost a chtíč po vítězství v druhém zápasu. Přístě snad už o postup!!!!
Díky strhujícímu vítězství v penaltovém rozstřelu uplynulého finálového klání turnaje starších žáků v Krči vyjela nejstarší družina Floba poměřit síly se soupeři o třídu vyšších kvalit do Kostelce. Jak trefně poznamenal jeden z přítomných trenérů, i přesto, že pět ze šesti týmu bylo ryze pražských, kvůli územní příslušnosti pořadatelů opustila soutěž svoje obvyklé teritorium. Když už se všichni bojeschopní dokázali vyrovnat s nezvykle brzy nastaveným budíkem, bylo třeba ještě vstřebat skutečnost, že nemoc vyřadila ze hry dvě stálice základní sestavy. Na nedělním menu byly stědré a nešizené herní porce. Na úvod jsme skřížili meče s rezervním týmem Vos. Hlavně na začátku zápasu to kolem naší brány hučelo jako v úlu, soupeřovy útoky posílené výpomocí z "áčka" byly drtivé. Nápor se podařilo ustát bez úhony a do konce poločasu jsme si dokonce párkrát nesměle potřásli pravicí s madam ofenzivou. V druhém dějství se sice rychle měnilo skóre v náš neprospěch, nicméně hra se až do konce přelévala ze strany na stranu a vyrovnání bylo na dosah ruky. Gól se vstřelit nepodařilo, i tak jsme opouštěli hřiště s pocitem, že soupeř nebyl nad naše síly. Výsledková matematika byla prostá jako vždy, cesta do zóny bezpečně vzdálené od sestupových vod vedla přes skalp Panthers B. První polovina ve znamení rozvážné, místy profesorské kombinace a vydřeného navyšování vedení. Druhá část plná zbytečných chyb a uspěchaných rozhodnutí rezultovala ve zbytečné zdramatizování se štastným koncem 3:1. V utkání o bronz nasadili domácí kostelečtí vlci po výjimečných leč suverénně proměněných příležitostech k trháku na 3:0 a slabší povahy byly zralé na ručník. Týmový duch nenechal potápějící loď na holičkách a pomohl zmobilizovat poslední zbytky sil k boji proti bramborové hrozbě. Krůček po krůčku, minutu po minutě přejímalo Flobo otěže hry, až dokonale ovládlo dění na hřišti. Dařilo se anulovat dvě největší protivníkova esa a kolektivní maximální výkon zásoboval pravidelně brankáře nepříjemnými pozdravy. Při rozdílové brance na 4:3 jsem podvedomě sahal na neexistující klobouk, protože akce si zasloužila absolutorium. Takovou koncentraci taktické disciplíny, hráčského uvažování a zabijáckého instiktu místní hala dlouho neviděla. Když se míček uvelebil pod břevnem poté, co byla dlouhá křižná přihrávka neomylně usměrněna z první na cíl, uvědomil jsem si, že pokud navážeme na předchozí výkony, nemusí být nynější koš konečnou zastávkou.
