Příbramské bojeí jsme započali proti Kutné Hoře, kdy jsme měli velmi slibný vstup do utkání a polovina zápasu skončila v náš dvoubrankový náskok. Poté přišla smršť střel na naši branku a několik hloupých odrazů, po kterých jsme bohužel inkasovali i několik slepených branek. Hráči bohužel nezvládli psychický nátlak po špatně inkasovaných brankách a nedokázali jsme již včas zareagovat na vývoj tohoto zápasu. Dvě minuty před koncem utkání jsme lehce zdramatizovali skóre na 3:5, ale na víc jsme se bohužel nezmohli. Přestože jsme druhý zápas proti domácím bez problémů pohlídali se skórem 12:0, hra zdaleka nevypadala tomu, jako skóre po konci zápasu. Pomalé tempo, spaní, plná břicha, sobeckost. Bylo hodně co zlepšovat do utkání finálového. Navazoval samozřejmě jaký jiný zápas, než o 3. místo ve skupině, ve kterém jsme letos přeborníci. První polovina utkání byla opět z našeho pohledu prospalá se zalepenýma očima. Nevím co se událo, ale do druhé poloviny nastoupilo zcela jiné Flobo, než jaké jsme viděli celý dnešní den. Několik pěkných střel a závěrečný tlak jsme zužitkovali ve vyrovnání a následovaly samostatné nájezdy, kdy se nám podařilo rozhodnout ve 4. sérii, což nám vykouzlilo alespoň konečný úsměv na tvářích.
o.