Jak se zrodilo semíčko druhého pavouka na PFC? :)

Šimon Jiráček ·

Návrat po šesti dlouhých letech na jeden z největších florbalových turnajů na světě byl pro naše Flobáky úspěšný. Mezi třiceti zkušenými týmy zapsali ve čtyřkovém florbale skvělý výsledek!

Prodloužený sváteční víkend jsme na Braníku rozehráli parádně. S Kladnem naši gladiátoři kontrolovali hru, byli většinu času na míčku a trápili se v zakončení. Naštěstí nám čtyři góly stačily a brali jsme tak hned na začátku turnaje klíčové 3 body. Během zápasu jsme bojovali i se zraněními a do dalších bojů jsme museli s hraničním počtem hráčů. Po výhře jsme se zajeli na Anděl vyrelaxovat se do kina. V plánu byl nový Mario, ale viděl jsem podruhé Zootropolis 2. Tým byl šťastný, a tak i já ;) Cílem následující cesty na Chodov byla návštěva našich Želváků v SKV. Protože máme ale ninjáky ve dvou týmech, o naší návštěvě rozhodl coin flip. Pořádně jsme jim zafandili, pozdravili se s rodiči a byli jsme svědky výhry žluto-černých.

Nás už ale čekal pozdně večerní zápas s Bratislavou. Ve 21:20 jsme opravdu nikdy nehráli, byla to nová zkušenost, ale naštěstí jsme to na sobě nedali znát. Vyrovnaný zápas skončil o gól lépe pro Slováky, když jsme neudrželi jednobrankový náskok. Chyběly nám jen zkušenosti :) I tím se ale učíme a stejná prohra další den ráno s Orcou už nebyla tak bolestivá. Díky těmto těsným výsledkům a zamotané skupině jsme mohli dopadnout jakkoliv. Čekali jsme tak skoro celý den na to, jestli si zahrajeme v play-off A, B a jestli vůbec ještě večer neoblíbené osmifinále nebo až v neděli ráno rovnou čtvrtfinále. Zahráli jsme si bowling a poslední minuty čekání zkrátili ve Stromovce. Pak přišla suprová odměna.

Prvnímu vyřazovacímu duelu jsme se vyhnuli a jeli si odpočinout domů na ranní čtvrtfinále B. Zahrát si PFC v neděli je velkým úspěchem. Polovina týmů to štěstí nemá. Věřili jsme, že můžeme pokračovat i odpoledne. A stalo se tak. Čtvrtfinále s Neratovicemi jsme zcela ovládli. Mohli jsme tak v areálu na společný oběd, fotbálek a chillovat na další velkou bitvu play off. Semifinále rozhodly technické a herní zkušenosti, které s velkým florbalem pochopitelně nemáme. Tým, který doteď neměl mantinely a půlka hráčů trénuje jednou týdně, ale na PFC dokázal, že si zvládne v pohodě zahrát i s těmi, které to štěstí mají. My se tomu snažíme jít svou cestou naproti :) Z prohry nakonec nebyl nikdo smutný, brali jsme ji, jako náš těžce vydobytý strop. Výsledek mluvil za vše. Byli jsme rádi, že jsme si spolu užili kompletní víkend. A troufnu si říct, že pro všechny dost nezapomenutelný. Rodiče, sourozenci, prarodiče nebo i soupeři z ligy nám byli obří podporou. Byl to pro nás skvělý svátek florbalu :)

Děkujeme všem za tenhle topový zážitek, který není samozřejmostí :) Naty a Pájovi za to, jak se o naše Flobáky celé 3 dny dobrovolně starali. A taky Natálce, která, i když mohla hrát za Bohemku a bojovat ve finále mezi holkama, si zvolila naši společnou cestu :))

Tom, Pája a Naty

Mlžáci ovládli i letošní ročník ligy! Děkujeme všem, že spolu můžeme fungovat :)

Šimon Jiráček ·

Rok se s rokem sešel a naši mlžáci znovu slaví obří úspěch! Dvacet účastí v prvním koši bez přestávky a letošní nejhorší turnajové umístění bylo bronzové. Vyhrát dva roky v řadě ligu je v našich podmínkách skoro zázrak. Vydřený všemi, kteří trénují jednou nebo dvakrát týdně v tělocvičně bez mantinelů, dojíždí hodinu přes celou Prahu. A jejich rodičů, kteří dělají maximum pro to, aby nás bylo na turnajích dostatek.

Naši Flobáčtí bojovníci zvládli dva letní kempy a spoustu týmových akcí, aby se vůbec dostatečně poznali a začali tvořit opravdu tým, ve kterém stavíme na každém jedinci bez rozdílů. Byla to dlouhá a náročná cesta, ale na hřištích se časem opravdu prezentovala parta, která se podporovala, ve které každý střílel góly a měl obří chuť vytvářet společné topové zážitky. A i když nám to ne vždycky fungovalo na 100 %, vždy jsme se spolu dokázali zvednout a jít tou cestou, která nás neskutečně bavila :)

Děkujeme všem, kteří jdou tuto náročnou, ale nádhernou cestu s námi. Máme nejlepší partu dětí a rodičů, jakou si můžeme přát. A v tom jsme rozhodně jiní, než většina týmů. To je tím hlavním důvodem, proč jsme tam, kde jsme ;) A proč ve Flobu není absolutně nic nemožné.

Děkuju Pájovi a Naty za jejich čas, který svým malým parťákům věnují. Jsou těmi nejlepšími spoluhráči. Bez nich bychom za těch posledních už několik let fungovali jen hodně těžko :)

Rodičům potom za bezmeznou podporu a luxusní komunikaci A soupeřům za férové a napínavé zápasy :)

Tom, Pája a Naty

Z deníku florbalového trenéra: žádné trable při treblu a klubový rekord

Šimon Jiráček ·

Flobo se liší oproti klasickým klubům snad úplně ve všem. V něčem je to nevýhoda, suprové ale je, že si díky tomu hledáme vlastní cesty. Ultimátní cíl je ale jen jeden, mít tu nejlepší partu. Ať už hráčů nebo trenérů. S tou potom zvládneme úplně všechno. A to se potvrdilo i v osmém ligovém kole, kdy naši Flobáci museli být na místě jeden pro druhého víc, než kdy jindy. Pokud je nám nejhůř, můžeme se spolehnout i na ty, kteří s námi už nemohou být tolik v kontaktu. Na střídačce nám tak kromě nehrající Naty pomáhal i Krýša, pro kterého to byla taková malá trenérská premiéra :)

Brzký ranní společný výjezd do Bolky hned na první turnajový zápas nás tentokrát vůbec nepoznamenal. Podzimní účast ve městě automobilů jsme proměnili v celkové vítězství, kdy jsme soupeřům skoro nedali šanci. A na jaře jako bychom si ani nepřipouštěli nic jiného. Domácí jsme překvapili zvýšenou aktivitou, s Petrovicemi rozhodli v poslední minutě, Tatranu nedali moc možností a poslední zápas kontrolovala střídačka na zkoušku bez trenéra výhrou. Mohli jsme tak slavit nejen letošní treble, ale zároveň Hyňův klubový rekord v počtu odehraných ligových zápasů. Překvápko v šatně s top video momenty byly nezapomenutelné. Proč měl potom sraz v 18:15 u O2 areny? :) Tuhle otázku si kladl nejen on. A byla z toho spousta skvělých teorií. Bungee jumping, let helikoptérou ani osmifinále hokejové extraligy to nebylo.

Suprový den jsme zakončili laser game i se sourozenci. A protože se hrálo v tu chvíli fotbalové derby pražských S, musel jsem zkousnout těžce prohranou sázku s Mišákem #47. To jsou ale prohry, které za to stojí ;)

Obrovský dík patří všem, kteří mi tentokrát pomohli ve chvílích, kdy jsem občas nemohl být úplně ve hře. Máme opravdu topovou partu, která dokáže držet spolu. Hlavně díky tomu jsme ve všem tam, kde jsme :)

Tom

Z deníku florbalového trenéra: Hra na schovku a tankový prapor přípravkářů

Šimon Jiráček ·

Turnaje Academy jsou jedny z mála florbalových událostí, kde je nemožné čímkoliv překvapit. Bylo jich už čtyřicet, probíhají ve stejné úspěšné formě a jejich harmonogram znají nazpaměť i děti. Ráno se dostavíme všichni školou nebo prací povinní a jediné, co řešíme nově, je, jestli postavíme mantinel o kousek víc vpravo nebo vlevo. Protože bylo trenérů dostatek, bylo možné akci zachytit z pozice fotografa. A všechno vypadalo celkem nadějně, pohodově.

Trenér Pája, který po mně s kluky úspěšně přebral v září naspeedovanou oranžovou přípravku. Byl ready. Jenže přišel skoro rovnou z maturáku a musel nasadit bateriový save mode. Naši oranžoví dravci jsou známí tím, že nonstop vymýšlí šílené věci. Na tréninku tak při chvilkové nepozornosti trenéra mají z branky najednou tank s tříčlennou posádkou. Munici mají ready v podobě míčků, florbalky jako hlavně a jsou připraveni k odjezdu. O čtvrt hoďky později se zase prohání s rozlišováky vlajícími na zádech jako superhrdinové. Jejich nápad hrát mezi zápasy na schovku tak patřil ještě k těm, pro nás trenéry, dobrým variantám. Blbý ale bylo, že abychom někoho našli, museli jsme ho i chytit. Pája zvládl skvěle dvě kola prolézání pod tribunami. Než se sám úspěšně zašil někam, kde ho nikdo do dalšího zápasu nenašel.

Od té doby jsem tak nevyfotil vůbec nic, protože mi nezbylo, než hledat. Kluci s Nikčou už znali ta nejlepší místa, takže probíhat mezi davy rodičů a nahánět 14 vysmátých oranžových svišťů byla ještě ta jednodušší část. Čtyři nejlepší jsem nemohl najít hodně dlouho. Začal jim už dokonce zápas a nějak je to netankovalo. Tak jsem zabrousil do neprobádaných vod halového sklepa, kde jsem našel úplně vysmáté Flobáky zavěšené na strojích v gymu. Daleko méně nadšení už byli dva sportovci, kteří se určitě těšili na super trénink. Naštěstí měli pochopení. Další utkání našich parťáků dopadlo výborně a první otázka po závěrečném hvizdu byla jasná: “Jdeme hrát na schovku?”

Z deníku florbalového trenéra: kurz přežití týmového aquaparku a útěk před objednávkou 67

Šimon Jiráček ·

Turnaje po vánoční pauze jsou vždycky takové speciální, rozkoukávací. To vám jedno dítě přijde později, protože doma nemohlo najít oba dresy, druhé se ptá, jaký si má na sebe hodit, když už je půlka týmu v bílém a třetí si jde obléci bílou variantu, ale přijde v černé. No nic.

Vánoční chaos zatím nezmizel. Naši Flobáci bojovali jak hrdinové z pohádek. Taktika zlodějů ze Sám doma na sympatické seveřany absolutně nestačila a do baráku jsme se nedostali. Naštěstí jsme si ale úplně nevylámali zuby a v dalším utkání jsme opožděně nadělovali my. Na Grinche si potom zahráli t-rexové, kteří nám svými super schopnostmi zkazili florbalovou radost. Větší starosti jsme ale měli o Natálku, která si odnesla menší otřes mozku a zbytek zápasu nás tak nějak nezajímal. Dostat srdcovou válečnici z bojiště bylo skoro nemožné :)

V posledním boji jsme asi dost zvedali tlaky rodičům na tribuně, kteří propočítávali, o kolik gólů musíme ideálně vyhrát, abychom nebyli jedni ze dvou možných sestupujících. V poločase za stavu 13:1 jsme se totiž rozhodli dát si challenge, aby dali gól úplně všichni z týmu. Takže naši fanoušci ze začátku vůbec nechápali, proč ve vyložených šancích ještě 2x nahráváme, když na nás zívá, bliká a křičí odkrytá brána. Nakonec se každý trefil. A bylo co dalšího slavit i pro to, že si náš gólmič Ríša odnesl ocenění za 100. odehraný zápas.

Ve čtyři odpoledne byl ideální čas na oběd. Návštěva fastfoodů patří k těm oblíbeným týmovým činnostem. Najedli jsme se a balili rychle, v jednom z nich totiž naskočila na světelné tabuli objednávka 67 a bylo nutné odejít dřív, než ji vyvolají a znemožníme se.

Vždycky, když jdeme do aquaparku, tak u trenérů panuje několik naivních představ. Většinou jsou už dost unavení. Občas tak, že otvírají skříňku turnajovým páskem místo čipovým náramkem. Vlastně nikdy nevyjde sázka na to, že předstíráte, že k týmu nepatříte a k žádnému z dětí se nehlásíte. Vizualizace chvíle klidu strávené ve vířivce se rychle setká s realitou, když po pěti minutách do bublinek naskáče půlka týmu a výhrou je potom aspoň to, že vás nestahují pod hladinu. Takže za chvíli už je úplně jedno, že po vás lozí v divoké řece, kde hrajete na babu nebo musíte překonat časovku v jízdě na tobogánu. Jako bonusový level potom sbíráte zapomenuté věci ve sprchách a šatně. Když ne děti, je to ještě super. Úplný jackpot je potom ztracený čipový náramek, který ideálně lovíte pod hladinou ještě v zaplacené době pobytu nebo najdete jiný a vyměníte za ten náš nalezený někým jiným s plavčíky.

Zkrátka, šťastný nový rok všem! :) Je jasné, že s našimi skibiďáky se nebudeme nudit ani letos! :))

Tom

Děkujeme vám za rok 2025!

Šimon Jiráček ·

Milí Flobáci,

díky vám uzavíráme opravdu nejvysněnější rok :)

Flobácká rodina se nám rozrostla o parťáky ze Smetanky, na turnajích Academy se nám tak prohání s florbalkou a míčkem děti z jedenácti škol. Na dosud posledním společném klání tak sdílelo radost více jak sto zapálených florbalistů a florbalistek. Neutuchající popularitě se těší i Flobo kempy. Na tom srpnovém jsme s radostí přivítali nové vedoucí z řad odchovanců.

Topový rok má za sebou i ligová složka. Naši mlžáci vůbec poprvé ovládli ligu a nový tým zatím statečně drží stejný prapor. Byli jsme spolu na letním pobyťáku, natočili milionové video, zažili suprové týmovky a vznikli srdcoví želví ninjové, kteří vybojovali vůbec první medaili. A u toho všeho jsme zažili pravdu tuny zábavy a odnášíme si topové nezapomenutelné zážitky.

Do nové kapitoly vám přejeme spoustu radosti a budeme se těšit na další společné zážitky. A ať už nám nový rok přinese cokoliv, budeme v tom #spolunahorudolu :)

Naši parťáci Flobáci: Óňa Adámek

Šimon Jiráček ·

Je květen 2025 a jeden z absolutně největších srdcařů obléká po roce Flobácký dres, aby si ještě jednou zahrál s tou nejlepší florbalovou partou a zkusil třeba vybojovat první vytouženou medaili.

V noci před play-off v České Lípě nemůže spát, je nervózní, na spoluhráčích mu totiž záleží úplně nejvíc, nechce nic celému týmu zkazit. Óňu takto známe, víme, že s tímto bojuje a nemá k tomu žádný důvod. Ví, že stejně tak jako on je tu na hřišti nebo mimo něj vždycky pro nás, my jsme tu vždy pro něj. Jeho srdečná a kamarádská povaha, kdy v každém z nás vidí to nejlepší, co třeba ani my ne, je tím, co na něm máme mega rádi. On je tím, kdo nám kdykoliv dobrovolně přijde pomoct s pořádáním, i když by už dávno nemusel. Tím, kdo je vděčný za jakoukoliv šanci zůstat s týmem v kontaktu i nadále, jako by netušil, že i pro nás je enormně důležité, aby zůstal s námi.

Zápas o bronz nám nevyšel a Óňu to pochopitelně s ostatními srazilo. Nechal na hřišti všechno, držel nás do poslední chvíle nad vodou. Ve florbale toho zažíváme spoustu, odnášíme si obrovské množství momentů, ale jen některé chvíle si budeme pamatovat navždy. Když stál po rozhodujícím neproměněném nájezdu na hřišti v slzách, utěšovaný trenéry a spoluhráči, tak nevěděl, že minimálně pro jednoho z trenérů je tohle jeden z těchto florbalových okamžiků. Povzbuzoval tam Óňu, na kterého v ten moment nemohl být hrdější. Bojovníka, kterému vždycky záleželo nejvíc na všech okolo a obětoval by pro své parťáky úplně všechno bez ohledu na jakýkoliv svůj prospěch. V tu chvíli sice s týmem ztratil možnost získat první florbalovou medaili, ale měl okolo sebe tu nejlepší partu, kterou si kdy mohl vysnít a se kterou zažil neuvěřitelné věci.

A s těmito brosáky tu medaili vybojoval o pár měsíců později, v jednom z největších florbalových překvapení všech Flobo dob :) Bylo super na něm vidět tu úlevu a emoce, kterými nikdy nešetří. A to na něm máme extrémně rádi :) Óňo, bro, jsi s námi skoro neuvěřitelných deset let. Díky za to, že jsi takový, jaký jsi a těšíme se na další společné topové zážitky 😉

Óňo, pamatuješ si své florbalové začátky?

V první třídě jsem měl moc volnýho času, mamka našla plakát. Trochu jsem se nejdřív bál, nakonec jsem tam šel a bavilo mě to. Bavily mě na začátku spíš ty hry, potom se přihlásili kluci, jako Jáchym, Břéťa, … které jsem tam poznal. Pak si pamatuju, že si mě tam vybírali dva kluci, abych s nimi hrál proti všem. Vždycky jsem jim míček napálil zezadu, aby si s ním nějak hráli. Hrál jsem Academy Tour, a potom si mě všimli a nabídli mi ligový tým. Trvalo to, protože kluci už mezitím odehráli jednu sezónu a já stihl v elévech jen poslední turnaj. Pak jsem šel rovnou do mladších žáků. V lize mě to bavilo víc a víc.

První sezónu v mlžích jste ale skoro všechno prohrávali, byl to celkem hororový start.

Pamatuju si, jak jsme v první sezóně porazili jeden z Tatranů a mysleli si, jak jsme strašně dobří. Když se podívám zpětně na videa, tak mám deprese z toho, jak jsme hráli.

Nakonec se ale karta obrátila a skoro všechno jste vyhrávali. Čím si myslíš, že to bylo?

Mentálním nastavením. Chtěli jsme hrát, protože nás to bavilo a neřešili jsme tolik výsledek. Šli jsme do toho tak, že si to chceme užít. Ta týmová stránka, že jsme s fajn partou a chtěli jsme si zahrát. Začali jsme hrát víc týmově, dřív jsme nad tím tolik nepřemýšleli. A postupně jsme i víc chtěli něco uhrát.

A hlavně vás to extrémně spolu bavilo, úplně jste to žrali.

Jo, přesně. Zlom nastal potom asi na turnaji na Tatranu (3. kolo ligy mlžů druhou sezónu), kdy jsme si začali dávat už i postupné cíle. A chtěli jsme začít i vyhrávat, a to se povedlo.

Měli jste rekordní šňůru výher a dostali jste se z posledního do prvního koše. Skvělou sezónu jste zakončili na prvním několikadenním turnaji v Liberci.

V prvních zápasech nás docela drtili a nevypadalo to docela nejlíp. O postup jsme hráli až s Benešovem, ten byl hroznej, tam jsem dal snad nejvíc pofiderní gól v životě, ale vyhráli jsme. A potom nás rozsekala Skuteč (stříbrný tým turnaje). Pak osmifinále s Louny… tam jsem vždycky dal rozdílový gól a potom to oni srovnali. Na závěr Břéťa vystřelili a já dorážel z voleje. Snad nejhorší gól mé kariéry, ale vyhrál nám to. Tam jsem tě poprvé viděl skákat. Pak tam byl ten večer, kdy jsme všichni brečeli kvůli odchodům do stržů a přišli na nás kouknout elévové… to bylo hodně těžký. Ten přestup byl pro mě celkově strašně těžkej.

Rok jste bojovali ve stržích, ale vždycky jste se vrátili nám třeba pomoct s pořádáním, byli jsme spolu dál na týmovkách…, a potom přišla příležitost si ještě jednou zahrát. Českolipské hry.

Když jsem zjistil, jak moc jsou mi už ty Flobo kraťasy těsný :D To bylo smutný. Byl to zajímavej turnaj. V tom posledním zápase s Ústím jsme dostali v závěrečné minutě zbytečný gól, a pak se šlo do nájezdů. Když Hyňa nedal a oni dali dva, tak jsem se bál, abych to nepokazil. Chtěl jsem jít na jistotu. Nemohl jsem ale vystřelit, protože tam byl ten snižovák a gólmanka byla všude, tak jsem ji musel zkusit rozhýbat a bál jsem se, aby mi neujel míček z kličky. To se nepovedlo, tak jsem vystřelil a trefil tyč. Od té doby nesnáším snižováky.

Po tomhle zápase jsme se rozhodli, že si založíme Želvy Ninja.

Je to pro mě fajn fajn parta, kam si jdu zahrát florbal, protože mě to baví. Samozřejmě jde i o ty výsledky, ale hlavně mě to s nimi baví a chci tady být. 

Co si odnášíš z Floba?

Kompletně koníček a vášeň, mou součást života. Není pro mě nic moc důležitějšího, jak florbal. Nějaké zásady, jako že tým je důležitější jak jednotlivec. A obecně spoustu zkušeností.

Legendární Flobáci znovu spolu! Psí žrádlo, zrádná Ninja dráha a vyexpené tréninky.

Šimon Jiráček ·

Pátá Týmovka a nebo první Ninja kemp. Je úplně jedno, jak to pojmenujeme. Je to totiž hlavně speciální událost, kdy můžeme být zase spolu. Probrat všechno, co jsme zažili v našich klubech i mimo ně, naučit se vzájemně něco nového, ale hlavně, užít si mega, občas až neřízené, víkendové zábavy :) Trefili jsme i magický six/seven datum, takže i to něco znamená :D

Zažitý rytmus není třeba měnit. Odpoledne plné týmového programu jsme si zpestřili ochutnávkou naslepo. Naši Ninjové a mlžáci tak degustovali olomoucké tvarůžky, krevety nebo vejce v aspiku. Na úplný závěr bychom to nebyli my, aby nepřišel prank a naši účastníci s hrůzou zjistili, že ochutnávali psí žrádlo. Ne tak ale úplně :) Potom byla řada na nich, mohli se pomstít přípravou večeře pro trenéry. Naštěstí jsme ale všichni tři peklo v kuchyni přežili a rozdali i vysoký počet bodů.

Část večera patřila tradičně jump parku. Tam už jsme znali všechny atrakce a mohli jsme tak vylepšovat naše rekordy z předchozích návštěv. Někteří tak úspěšně front a back flipovali, jiní proběhli bez chyby ninja dráhu, přeskákali pohyblivé rameno nebo dunkovali jak v NBA. Večerku jsme brali různě, i vzhledem k tomu, že jsme se dlouho neviděli a ani zase neuvidíme.

Nedělní čtyř hodinový trénink zaměřený na rozehrávky, odskoky, přepínání a rychlost rozhodování proběhl tak rychle, že jsme skoro nestihli všechno. Ale to nevadí, je potřeba si nechat něco i na další díl.

Pátá série je za námi. Děkujeme všem těm, kteří s námi drží partu i po těch už dlouhých letech. Extrémně si toho vážíme. Je to to nejvíc, co si můžeme přát :))

Flobáci a Želváci, byl to znovu ten nejhezčí rok, jaký jsme si kdy mohli vysnít. Tentokrát opravdu speciální, protože nám vyšlo úplně všechno. I to, s čím jsme třeba vůbec nepočítali. A to díky vám všem, brosákům a rodičům.

Jsme vděční, že můžeme být součástí vaší party ;)

Tom, Pája a Naty

Pátá série nahorudolu s návratem stržáckých hrdinů, strhující atmoškou a stříbrným odleskem!

Šimon Jiráček ·

Flobáci, je sobota 30.11, ideální čas k pořádání posledního turnaje roku 2025! Do haly se schází mlžáčtí hrdinové, na které se všichni těšíme. Hned pro začátek ale nečekaná zápletka! Mezi příchozími jsou totiž i naši vítězové bojů minulých, stržáci! Přišli nás překvapit a podpořit, ale zároveň nám i pomoct s nástrahami světa pořádání a předat cenné zkušenosti mladším bojovníkům… to je to, čeho si na Flobácích vážíme nejvíc :) Mají prostě tu nejlepší partu ;) Svět Upside Down, neboli spolunahoru dolu, je totiž nevyzpytatelný a jen ta nejpevnější přátelství nám pomáhají zdolávat ty největší nástrahy.

Pojďme se přesunout portálem do dalšího dobrodružství světa nahoru dolu. Ale držte se, je to zase jízda! A i popáté to jsou velkolepé boje o každý míček a centimetr na hracím poli. V prvním střetnutí navštěvujeme bítovskou laboratoř, dost jsme si zaexperimentovali a namíchali soupeřům to nejlepší z obou světů. Ríša dokonce nepustil portálem vůbec nic. To nás mělo nakopnout a vlastně se tak i stalo. Zápas s Boleslaví byl tradičně napínavý, skoro jako když v Hawkins vypadnou světla a všichni čekají, odkud se vynoří něco s chapadly. Rozhodl jediný zásah a tentokrát jsme byli těmi, kdo unikl z chaosu o krok dřív. Bohužel jsme si drive úplně nepřenesli do třetí fáze střetů a museli smeknout před druhým superfinalistou, na kterého jsme tentokrát neměli dost XP naopak my. Ocenili jsme super fair play soupeře, který odvolal nájezd. Boje se superfinalisty předchozí sezóny budují napětí do poslední sekundy, pro fanoušky jsou absolutně nečitelné a sbírají nejlepší hodnocení na ČSFD.

Z ničeho nic se ale vynořila z hlubin nahoru dolu do té doby druhokošová Akademie Ml. Boleslav. Takový ten final boss, který tahá za nitky příběhu a nikdo o něm nemá do poslední chvíle tušení. Žádné předchozí triky nevycházely. Akademie nás vyučovala, dlouho nad námi vedla o dvě branky. Naši hrdinové ne a ne najít recept na čarujícího gólmana a obranu fungující jako zavřená brána mezi světy. Soupeře ale vyčerpávali. Úderem se časem dostali na dostřel jedné branky. A boss si tak musel vzít time. Naštěstí v ten správný čas, aby se naši nadechli do finálního náporu…

Hodiny tikají a bijí, hrozně nahlas… Čas plyne, zbývá jedna minuta a na hřišti naši bojovníci tlačí na 150 %. Blesky létají, hřmí, každých 7 sekund plyne rychle. Pak to přišlo! Spojené síly našich hrdinů s ohromným účinkem! Deset sekund před zkázou první rána, vyrovnáno. Tryskujeme si za tím. A dvě vteřiny před konečným hvizdem zasazena finální rána! Tým se rozjasní, rozzáří, temnota je pryč. Kolektivní práce našich hrdinů neskutečně zabrala :)

Poslední ligová bitva roku 2025 patří k těm, které se zapíší do kronik stejně hluboko, jako zmizení Willa Byerse. V tom nadcházejícím se těšíme na další strhující bitvy.

Naši Flobáci to mají extrémně těžké. Pro většinu snad nejmladšího týmu v lize se jedná o první zkušenosti v mlžích. Spousta utkání končí rozdílem jedné branky a v první půlce sezóny jsme byli těmi šťastnějšími my. Faktem ale je, že to naši bojovníci mají neskutečně vydřené a všechno tohle je odměnou za jejich obrovské nasazení. Hlavně ale skvěle fungují jako parťáci a to je ta jejich největší síla! Je obrovská radost a čest Flobáky trénovat.

Díky, brosáci a těšíme se na další takové zážitky! :)

Tom

Můj Flobo příběh #26: Kryštof Motl

Šimon Jiráček ·

Velký tenisový fanatik, který vždycky, když bylo potřeba, tak naskočil a zanechal na hřišti velký dojem a obří dopad. Kryštof se toho nikdy nebál, mezi mantinely byl jako tank, který s míčkem bez problémů rozrážel obrany soupeře a zakládal tak jednu z útočných akcí za druhou. I díky tomu pravidelně vytvářel šance nebo střílel góly přesnou a rychlou střelou z krátkého zatažení. I přes to, že toho s námi kvůli tenisovému vytížení tolik nezažil, byl u těch podstatných momentů a podepsal se pod raketovým vzestupem mlžáků z nuly na sto. Týmu vždycky dodal to, co bylo potřeba. Energii, zápal a stoprocentní nasazení. Byl vždycky zároveň suprovým kámošem pro všechny. Své spoluhráče uměl skvěle podpořit a vyhecovat. Jsme rádi za každou akci, které mohl být součástí, protože z nich si odnáší ty nejlepší zážitky. A i když postupně závodní florbal ustupoval a šel svou profi tenisovou cestu, vyměnil si poslední rok v mlžích tréninky tak, aby mohl chodit na florbal dvakrát týdně. A ještě k tomu i po konci nadále pokračuje aspoň jednou se svými spoluhráči. Kryštof si to pro Flobáky vždycky, když to šlo, uměl a chtěl zařídit :) Věděl, jaké jsou jeho priority a zároveň maximálně zohledňoval ty týmové. Má to v hlavě dobře nastavené a držíme mu palce, ať je ta jeho další cesta stejně tak nezapomenutelná, jak ta Flobácká ligová :) Díky, bro, za všechno.

Kryštofe, pamatuješ si své florbalové začátky?

O Flobu jsem se dozvěděl od bráchy, který hrál za něj také a říkal, jak je to super. Tak jsem si řekl, že to zkusím taky. Na prvním tréninku jsem byl fakt nervózní, ale po chvíli mě to začalo bavit. Bavilo mě běhat s florbalkou, dávat góly, a hlavně být v týmu.

Pamatuješ si svůj první ligový turnaj? Tehdy jsi naskočil na Barrandově.

Na svůj první turnaj si pamatuju úplně přesně. Byl jsem tak nervózní, že jsem se skoro nechtěl jít na hřiště. Ale zároveň jsem to chtěl hrozně vyzkoušet. Chtěl jsem vědět, jaký to je hrát opravdové zápasy. Na lize mě bavilo hlavně to, že je to napínavý a že hrajeme proti jiným týmům. A taky ten pocit, když celý tým bojuje dohromady.

Na začátku jste sbírali samé prohry, a potom jste začali vyhrávat.

No… ze začátku jsme byli hrozně nesourodí. Každej běhal jinam a moc jsme si nepomáhali. Ale časem jsme se hodně zlepšili. Začali jsme víc trénovat, poslouchat Toma, a hlavně jsme začali na hřišti víc mluvit. A jakmile jsme začali hrát jako tým, tak jsme najednou začali dávat víc gólů a vyhrávat. Výhry nás hodně nakoply a dodaly nám sebevědomí.

Jaké jsou tvé top Flobo zážitky?

Hodně si pamatuju ty momenty po zápasech, kdy jsme byli úplně vyřízení, ale strašně šťastní, když jsme vyhráli. Nebo výjezdy na turnaje, když jsme blbli a smáli se, jak blázni. Taky různé týmové akce, soutěže a srandičky na tréninku. Bylo to fakt super.

Co si odnášíš z Floba?

Asi hlavně kamarády. A taky to, že když se člověk snaží, tak se prostě zlepší. Naučil jsem se spolupracovat, poslouchat trenéra a nevzdávat se, i když nám to někdy vůbec nešlo.

Co ti bude nejvíc chybět?

Určitě lidi z týmu, trenéři a ta atmosféra na trénincích. A taky ten pocit těsně před zápasem, kdy máš trochu strach, ale zároveň se nemůžeš dočkat. Florbal byl prostě kus mého života a bude mi to chybět.

Můj Flobo příběh #25: Vojta Vít

Šimon Jiráček ·

K Flobákům se přidal teprve sezonu před koncem mladších žáků a zažil ten nejluxusnější vzestup z posledního místa na vrchol. I během takto krátké doby se Vojta podílel na skvělých úspěších a zažil se svými parťáky tuny nezapomenutelných momentů. A my jsme moc rádi za to, že byl toho všeho s námi. Začal později vlastně skoro od nuly a bylo top sledovat, jak se rychle vypracovává v nekompromisního finishera. Vždy si uměl najít ten správný spot v target zóně a z něj zakončit. Naučil se rychle scanovat, i když to neměl vůbec jednoduché. Díky své zmáknuté poziční hře parádně kombinoval se spoluhráči. Nezapomenutelné jsou zároveň naše challenge před začátkem tréninků, kdy si vybral šibenici, kterou chtěl trefit, aby začal trénink. Bylo super sledovat, jak mu to šlo všechno čím dál rychleji. S Vojtou se nikdy nenudíme, jeho nápady jsou často originální, to samé platí pro provedení. Během týmovky tak s parťáky roztleskává s třásněmi místnost, aby za chvíli po prostoru skákal ve spacáku. Je to náš chill guy, který se umí bavit se všemi spoluhráči a ti ho berou jako skvělého brosáka. Tým má díky němu ten správný vibe. Ani po konci v mlžích na tým nezapomene a jak píše před Flobo kempem, je to celé o těch lidech :) A Vojta ví, že ve Flobácích má ty nejlepší parťáky. Díky, bro. I když jsme toho spolu nezažili až tak tolik, jak bychom mohli, a i si přáli, tak nám stejně připadá, že jsi s námi už od našich úplných začátků :) Protože jsi se podepsal v týmu tím nejlepším možným nezapomenutelným způsobem ;)

Vojti, pamatuješ si své florbalové začátky?

Začal jsem už někdy v první třídě a pamatuju si, že jsme měli Vaška jako trenéra. Chodil jsem na florbal půl rok nebo rok, pak jsem šel na pink pong, potom jsem hrál fotbal, a nakonec jsem se vrátil. Na Flobo chodil Hynek a přišli jsme tak i díky němu s některými spoluhráči ze třídy.

Půl roku jsi jenom trénoval, protože jsi přišel v pololetí. Jak dlouho jsi se rozhodoval, jestli zkusíš ligu? A jak vzpomínáš na ligové začátky?

Hned jsem se rozhodl, prostě mě to bavilo. Vůbec jsem to na začátku neznal, byl jsem v té době špatnej (pozn. trenéra: byl úplně v pohodě :)), ale postupně jsem se přizpůsobil. Byl jsem rád, že jsem byl rád. Tehdy jsem nějaké prohry vůbec neřešil.

Pak jste začali vyhrávat.

To bylo tím, že jsme spolu hráli víc a víc, měli jsme dobrý lajny, spojení Rybníčků a Ústavky začalo najednou klapat.

Jakou roli v tom hrály naše legendární společné akce?

Byl jsem snad na všech, co jsem mohl. Můj první turnaj byl v Hradci, byla to tragédie, ale měli tam dobrou pizzu. Nedávali jsme góly, nevyhrávali jsme, ale ta akce mě bavila. Na Nise jsme ze začátku docela prohrávali, ale potom jsme díky výhře s Benešovem šli do play-off. Tam jsme rozbili Louny. Ty nás původně porazily, ale pak jsme se strašně zlepšili. Pak jsem byl na týmovkách a kempech.

Jak vnímáš partu, kterou jste měli v mlžích?

Bylo to úžasný. Měl jsem tady kámoše, Hynka, Rybníčkáře, celkově to klapalo.

Co si odnášíš z Floba a co ti bude chybět?

Začátky florbalu, svůj první klub nikdy nezapomeneš. Chybí mi neomezená nominace. Jak jsme chodili na akce po turnajích, do restaurací, na laser game, cokoliv, to bylo na tom super. A nemusel jsem dojíždět na tréninky.

Vlakový výjezd se zlatou tečkou! Mlžáci si po prvokošovém doublu zahráli bowling.

Šimon Jiráček ·

Byl to mlžácký návrat po dvou letech na místo, kde to všechno postupně začalo. Tehdy jsme ještě v posledním čtvrtém koši skončili poslední, ale celý den jsme si užili úplně stejně :) Protože nejlepší společné programy se nemění ;) Od té doby všichni ušli neuvěřitelný kus cesty, včetně těch, které s radostí sledujeme ve starších žácích nebo i rovnou dorostencích.

Strike to nebyl, mlžáci ale nesestřelili jen Mladou Boleslav, která vyrovnala letošní vzájemnou bilanci. Jeden z nejmladších týmů soutěže znovu předvedl výkon nad hranicí nemožného. Nejvyrovnanější letošní první koš přinesl dramata a opravdu kvalitní zápasy.

Sraz už v 6:55 na nádraží se naštěstí děje jen jednou za dlouhý čas. I tak jsme se ale v brzké sobotní hodině potkali nažhavení, zápasů v prvním koši si vážíme a těšíme se na každý z nich. Blbůstky ve vlaku a při společné cestě tým sice probraly, první zápas proti domácímu Rakovníku, i přes poměrně vysoký rozdíl ve skóre, nebyl úplně optimální. Úplný opak naši mlžáci předvedli proti Tatranu, kterému díky luxusnímu nasazení vrátili předchozí porážku. Výborně zahráli i proti Petrovicím. Poslední zápas s Boleslaví byl vyrovnaný. Soupeř odskočil o dva góly. Znáte to, na bowlingu naskočí na obrazovce posledních 5 minut a najednou všichni začínají házet co nejrychleji, ať se stihne co nejvíc. No a úplně stejně hráli Flobáci poté, co jsme si vzali time. Na vyrovnání to nestačilo, padli o gól, ale celkově za celý průběh čtvrtého kola klobouček :)

Třetina soutěže je za námi, zvládli jsme toho hodně a všem patří obrovský dík. Další odměnou pro naše dříče byl bowling, kde jsme se nasmáli a užili si další neflorbalový společný čas. Přidal se k nám i stržák Tom, kterého jsme moc rádi viděli :)

Děkujeme všem rodičům, se kterými je radost spolupracovat. Tvoříme opravdu jeden velký tým. Na naše poměry spíš giga tým, který rozhodně nemá obdoby ani v těch největších superligových klubech.

Tom a Pája




Můj Flobo příběh #24: Monča Forejtová

Šimon Jiráček ·

Začátky prvního výběhu Monči s florbalkou a míčkem v tělocvičně na Ústavce se datují pomalu ještě do dob dinosaurů, protože nikdo si už ani pořádně nedokážeme vzpomenout, kdy to bylo. Víme, že disponujeme snímkem, na kterém je v dávných dobách zachycena ve florbalovém se svým bratrem, který také úspěšně prošel kompletními Flobo kategoriemi. To ještě netušila, jaká skvělá a dobrodružná etapa ji čeká. Své turné začíná v elévském týmu oranžových tygrů. Následně, už společně s Rybníčkáři, zjišťuje, že se nejlépe cítí v obraně. Disponuje totiž ohromnou silou nekompromisně odstavit soupeře od míčku a zároveň skvěle rozehrát. Občas se někdo proletí za manťák, ale většinou hezky s čistým štítem :) A když už se Monča rozhodne vystřelit (tohoto jevu nám schválně dopřává jen ve velmi svátečních případech), trefí se tam, kam potřebuje. S Mončou, která je zároveň úspěšnou atletkou, je velká sranda. Zábava na akcích, na kterých nikdy nechybí, je zaručena. Spoluhráče a trenéry si srovná, jak potřebuje, ale vždy s přiměřeným respektem ke všem okolo. I ona jde tou nejhezčí cestou, kdy nejprve na turnaji v Olomouci a v posledním koši posbírá první nezbytné zkušenosti, aby potom postupně se spoluhráči, a hlavně topovými kamarády stoupala ligou mezi elitu soutěže. Užívá si s parťáky každou minutu. Bojuje tak, že na hřišti nechává všechno a povzbuzuje své spoluhráče do poslední chvíle na střídačce i mimo ni. S týmem prostě žije :) V kontaktu s námi zůstává i po konci Flobáckého dobrodrůža a my jsme moc rádi, že i když si florbal zahraje už jenom občas, pořád s Flobáky drží tu správou partu :) Bez ní bychom si legendární mlžáky nedokázali představit. Díky Moni, za všechno :)

Moni, vzpomínáš si na své florbalové začátky?

Ještě původně, než jsem v roce 2018 nastoupila, jsem chodila koukat na zápasy bráchy, občas jsem se účastnila týmových akcí, ale nikdo mě tam moc nechtěl. Trochu si vzpomínám na elévské oranžové tygry, jak jsme měli plyšáčka, kterého někdo málem ztratil. Potom jsme začali hrát ligu, byla to docela zábava, pořád jsme ale prohrávali. Vždycky mě to bavilo, ale bylo to tehdy míň zábavný, když jsme prohrávali. Ani jsme se tolik nebavili mezi sebou. Když jsme začínali, bylo to takový zvláštní.

Potom jste ale začali vyhrávat.

Bylo to úplně brutální, protože jsem byla zvyklá na prohry a najednou jsme nějaký zápasy vyhráli. A to jsem si říkala, že se to občas stávalo, třeba dvakrát za sezónu, ale pak jsme jich začali vyhrávat nějak víc a začalo se to zrychlovat. Celkově jsme se začali víc bavit, fungovat týmově.

Jakou jste měli partu?

Ze začátku jsme byli všichni malí, hloupí, takže to nebyla moc zábava. Potom to přišlo, postoupili jsme, tak jsme si řekli, že bysme mohli hrát někde na středu, najednou jsme ale byli v prvním koši. Nějak extra jsme to nikdy neřešili.

Změnilo vás to?

Spíš nás změnilo to, jak jsme byli na dně, díky tomu jsme zápasy mezi elitou moc neřešili.

Jaké máš největší Flobo zážitky?

Nisa Open, Česká Lípa a pizza, tam to bylo zajímavější, protože jsme potkali jiný, zvláštní, lidi a týmy, než na který jsme byli v lize zvyklí.  Bylo to díky tomu zábavnější a trošku jsme tam některé pomlouvali. Potom byly super týmovky a všechny akce, kde jsme byli delší dobu, ty si nejvíc pamatuju.

Co si odnášíš z Floba?

Že když mě něco chytne, abych v tom pokračovala, i když to není v tu chvíli nejlepší. Abych byla týmová. Zároveň disciplínu a to, abych si dala odměnu, když se něco povede. A když se něco naopak pokazí, abych se z toho nezhroutila.

Co ti bude nejvíc chybět?

Díky tomu, že jsem tak nějak pořád součástí týmu, tak jsme pořád spojený a beru to ještě v pohodě. Zatím mi nemá moc co chybět.

Tvůj brácha vede nově tréninky přípravky.

V budoucnu by možná chtěl být trenér, takže je to pro něj praxe. Navíc to tady zná, zná florbal.

Chtěla bys vzkázat na závěr něco jeho svěřencům?

Nebude to lehký, ale bude to zábava, užijí si to a budou z toho mít vzpomínky. A ať si užívají to, že jsou malí a můžou hrát florbal. Do té doby, než budou mít další starosti.

Můj Flobo příběh #23: Áďa Špringer

Šimon Jiráček ·

Jeden ze zakládajících členů ještě původních elévských oranžových tygrů svou úspěšnou Flobáckou misi zažil úplně se vším všudy. Na prvním ligovém turnaji elévů v nové éře spojených škol v Letňanech odehrál premiérový turnaj v týmu, se kterým vytvořil tu vůbec nejlepší partu. A od té doby si šel pomalu, ale velmi jistě, za svou stovkou odehraných ligových zápasů. Áďa je totiž zároveň vášnivým skautem a během florbalových sezón musí balancovat mezi napínavými Flobo zápasy a dobrodružnými výpravami. Ani to mu ale vůbec nezabrání v tom, aby si mezi parťáky na hřišti vypracoval svou jedinečnou roli středového univerzála. Zastává tak skvěle práci jak na útočné polovině v předbrankovém prostoru, tak se zároveň skvěle vrací do obrany. K tomu je naprosto pevnou součástí týmu a skvělým spolehlivým kamarádem. Díky své obrovské snaze, protože musí dohánět, co zamešká mezi skauty, a týmovému duchu, tak s týmem zažívá nezapomenutelnou jízdu a je u všech největších úspěchů. Tu vytouženou stovku ligových zápasů nakonec symbolicky zvládne v úplně posledním možném kole. A povedlo se mu to nejkrásnějších možným způsobem. Se svým mladších bráchou vykombinují v závěrečných sekundách posledního zápasu sezony finální akci a rozhodnou tak nejen utkání, ale i o dalším prvenství v prvním koši. Tímto last minute finálním ligovým podpisem náš bojovník vlastně podtrhnul vibe celé své luxusní cesty. Áďo, díky za všechny ty nádherné roky, které jsi s námi zažil a přejeme ti další topové zážitky. Jsi tím správným parťákem do každé party :) 

Áďo, pamatuješ si své ligové začátky? Vlastně ještě původní oranžové tygry, a potom start nové éry spojených škol?

Pamatuju. Vím, že jsme byli s tygry na první akci, kde jsme přespávali v hale a měli jsme tam nějaký závod. Z nové éry si pamatuju, jak jsme ještě hráli v rozlišovacích, než jsme měli naše černo-bílé dresy. První turnaje. A potom se to začalo pořádně rozjíždět.

Začali jste si budovat suprovou partu, čím si myslíš, že to bylo?

Byli jsme poměrně dobře sehraní a všichni jsme si spolu sedli. Pomohly nám týmovky a společné akce, kterých bylo hodně.

Jaké top společné zážitky si vybavíš?

Obě Nisa Open, poslední ligový turnaj, ten byl pro mě hodně významnej, a potom Flobo kempy a týmovky.

Vraťme se ještě ke tvé stovce ligových zápasů. Co pro tebe znamená tento milník?

Byl to strašně velkej cíl. Nevěděl jsem, jestli ten gól v posledním zápase rozhodčí uzná, protože míček letěl hodně pomalu a odrazil se od zkrabacené sítě. Byl jsem hodně rád, že jsem to takto mohl zakončit.

Co si odnášíš z Floba?

Kamarádství. Našel jsem si nové kamarády, všichni jsme tady v pohodě. Dřív mi moc nešlo hledat si nové kamarády, ale teď si umím rychle zvykat a vytvářet nové vztahy. Potom samozřejmě florbalové zkušenosti. 

Co ti bude chybět?

Celý tým, celý Flobo. Trenéři, spoluhráči, společné zážitky, které asi už jinde nebudou.

Co bys doporučil tvému bráchovi, který ve Flobu pokračuje?

Ať chodí, co nejvíc může, protože takhle dobrej kolektiv už moc nebude a ať jede pořád na maximum, stojí to za to.

Co mají očekávat naši nejmenší přípravkáři?

Hodně dobrej kolektiv, dobrej start pro pokračování. Z Floba odchází hodně dobrých hráčů. Hodně dobrý zážitky.

Naši parťáci Flobáci: Břéťa Mikulec

Šimon Jiráček ·

Právě probíhá druhá týmovka a před zraky ligových hráčů má večerní premiéru film Flobo, za kterým stojí parta mladších žáků. Ta nejlepší, která tu dosud byla. Koukáme i na Břéťu, který nás baví nejen na velkém plátně, ale hlavně v průběhu všech nejkrásnějších let s ním v týmu. Zodpovědný, spolehlivý dříč s obrovským srdcem. Břéťa je ten, který dodrží večerku na akcích, nemá problém s fungováním bez mobilu, je na něj stoprocentní spolehnutí, dodrží slovo. K tomu si s radostí dopřává snad stovky hodin domácích tréninků navíc. Jako první v týmu předvede v lize zorro a získává tak právem titul Zorro Master. Maká i na dalších tríčcích a baví jimi všechny okolo. Pro ostatní je tak nejen v tomto ohledu velkým vzorem. Zároveň je jedním z motorů raketového vzestupu z beznadějného posledního místa v lize mezi elitu a držitelem první zasloužené medaile. Vášnivý sběratel nejen Flobo kartiček je kreativní i mimo mantinely, vymýšlí třeba stolní hru. Tvůrcem hry je i na hřišti, vždy se snaží, třeba ve své oblíbené kapse, hledat své spoluhráče v nejlepších pozicích a často spíše nahraje do lepší šance, než aby třeba sám zakončil. Nevynechá žádnou akci, pro tým vyloženě dýchá. Má skvělou pohodovou povahu, všichni ho mají rádi, pro trenéry je čest trénovat takového skvělého kluka. Zůstává vždycky pozitivní, nic ho jen tak nerozhodí. Ví totiž, že spolu s ostatními vždycky všechno překoná a na ty nejlepší úspěchy si umí počkat. Zvládne si je parádně vydřít a užít. Ví, že nic nepřijde jen tak samo od sebe :) Stejně tak, jak se všichni mohou spolehnout na něj, tak Břéťa na všechny okolo. Bro, děkujeme nejen za to, co jsi se svými teammaty dokázal, ale hlavně, že vždycky myslíš na ostatní a svůj osobní prospěch obětuješ všem spoluhráčům. Jsi tím nejlepším možným parťákem pro všechny :)

Břéťo, pamatuješ si své florbalové začátky?

Neměl jsem co dělat a spolužák mi řekl, že mám jít hrát florbal. A neuměl jsem bruslit, takže jsem začal hrát florbal. Jinak jsem chtěl vždycky hrát hokej. Viděl jsem finále hokejové extraligy a začal jsem díky tomu fandit Třinci.

Po nějaké době, co jsi si pinkal na Rybníčcích malé tělocvičně, jsi dostal pozvánku do ligového týmu.

Z ligových začátků si skoro nic nepamatuju, jenom snad záblesk jednoho turnaje. Mysleli jsme si, že tehdy rozhodčí pískal úplně špatně.

V elévech jsi strávil sezónu a pak jste zažili výsledkově hororový první rok v mlžích.

Tam už si pamatuju, že jsme skoro všechno prohráli. Ale moc jsem to neřešil. Řešil jsem třeba, jak jsem chytal. Nebo jsem se naučil vyndávat míčky z branky, když jsme prohráli 26:0 a podobně. Vzpomínám si, jak jsem se všem spoluhráčům vysmál, že prohráli 30:0 a já jsem tam nebyl :D

Pak se to ale zlomilo a druhý rok jste naopak skoro neprohráli, postoupili jste z nuly do prvního koše.

Pamatuju si třeba, že jsme jednou postoupili, ale protože jsme pořádali, tak nás vrátili zpátky, ale stejně jsme zase postoupili 😊 Vždycky jsme potom chodili na nějakej další program, jako bowling nebo laser game a to mě bavilo.

Bavilo mě to ve Flobu vlastně všechno dohromady, jak ty turnaj, akce, tak to všechno okolo. Měli jsme dobrou partu. Pořád mě tam někdo šikanoval, jako teď, takže se nic nezměnilo :D Jenom jsme netrénovali spolu, protože jsme byli složení ze dvou škol.

Vzpomínáš si na vaši poslední větší akci v mlžích? Nisa Open?

Jojo, že jsme tam porazili Louny v osmifinále a Shreci nám gratulovali.

Rok jste potom bojovali ve stržích, ale vždycky jste se vrátili nám třeba pomoct s pořádáním, byli jsme spolu dál na týmovkách… a potom přišla příležitost si ještě jednou zahrát. Českolipské hry.

Kdybych nepodělal jeden zápas, tak by to bylo lepší a mohli jsme třeba hrát finále. A nemuseli jsme zažít ty nájezdy o bronz. Užili jsme si pizzu, pak jsme se díky tomu společně hezky bavili na záchodě. A nejlepší bylo, že jsme spali v hale, to mě hrozně bavilo, protože jsem si mohl jít kdykoliv střílet.

Hned potom jste si založili Želvy Ninja.

Já jsem v to věřil. Chtěl jsem to už před tím, ale přišla mi to tehdy jako blbost.

Jeli jsme s Želvami na první turnaj, čekal jsi, že přivezeme medaili?

Ne, já jsem čekal, že všechno prohrajeme. Většinu zápasů jsme ale vyhráli, byli jsme pořád v pozitivní náladě. Zápas o bronz byl trošku fyzicky těžší a psychicky byl velmi zábavnej. K někomu jsem tam přistupoval a dělal na něj tlak a ten byl hrozně naštvanej, to mě bavilo. Když mi pak dávali na krk tu medaili, tak jsem měl pocit, že si budu muset přestavět poličku 😊 Pamatuju si oslavy s pohárem, kdy Ondra chtěl říct cigi caga a řekl jenom cigi a nikdo se nepřidal :D

Co si odnášíš z Floba?

Zorro, 100% bilanci na nájezdy, konec trojkovýho florbalu. A spoustu zážitků. Třeba potom jsem šel ještě fandit, když už jsem byl ve stržích, tak i to. A potom tuhle partu.

Můj Flobo příběh #22: Krýša

Šimon Jiráček ·

S Krýšou jsme se poprvé viděli na laser game. Posunuli nám začátek turnaje na odpoledne a tehdy ještě velký parkourista poprvé odehrál ligový turnaj. Začal s florbalem později, ale postupně se do něj zapálil takovým způsobem, že udělal v krátkém čase ultra pokrok. Až všichni rodiče koukali a ptali se na začátku jeho poslední Flobo sezony, kdo že je ten modrovlasý kluk se svítícími sálovkami a sonickou rychlostí, který to tam tahá z obrany. Modré vlasy byly důkazem toho, že Krýša si jde za svým, je cílevědomý, a takto ho máme všichni rádi. Maká na sobě, účastní se postupně co nejvíce florbalových akcí může, chce se posouvat. Krýša je zároveň suprový kluk do každé party, týmovým hráčem, který to má v hlavě srovnané i díky jeho prima rodičům a sestře. Fanoušek a sběratel stylových tenisek, Pokémonů nebo třeba Star Wars nám zároveň ukázal, že by mohl být i skvělým trenérem. Připravil přípravkářům speciální a nezapomenutelný Pokémonní trénink, na kterém se podělil nejen o své znalosti z tohoto světa, ale i kartičky. A když je tým hodně hodný, a zrovna ho neštvou hlavně trenéři, rozdá na společných akcích i své legendární šneky. Krýša s námi sice tak dlouho nebyl, ale užili jsme si spolu každou minutu, takže máme pocit, že jsme spolu vlastně úplně od začátku. Krýšo, bro, díky za všechny ty naše topové zážitky a za to, že jsi to s námi tehdy zkusil. Nedovedeme si vůbec představit legendární Flobáky bez tebe. A třeba jednou opravdu budeš těm mladším jako trenér předávat to nejlepší, co v tobě je. A je toho mega hodně. Ať už to bude florbal nebo to všechno ostatní, v čem jsi tak skvělej kluk 😊

Krýšo, pamatuješ si své florbalové začátky?

Pamatuju, začínal jsem v Rybníčkách. První trénink byl pro mě hodně těžkej, protože většina hráčů už uměla florbal a já jsem v životě nedržel florbalku. Začínal jsme se rozehrávat a věděl jsem, že mě to bude bavit, protože je to týmový sport a nestačí, aby tam hrál jeden člověk dobře, ale musí hrát celý tým. Takže jsem se postupně zlepšoval.

Je pravda, že jsi naskočil později i do ligy. A na začátku to vypadalo, že se možná ani nepřidáš, protože jsme tě potkali na Matějské, kam jsme tehdy šli s týmem po turnaji a ty jsi ho vynechal. Co nakonec rozhodlo?

Nakonec mě to začalo hodně bavit a chtěl jsem se přidat do týmu, kde jsem měl hodně kamarádů. Tehdy jsem dělal ještě parkour a šlo to skloubit dohromady. Postupně jsem měl florbal raději, jak jsem víc začal chodit na zápasy. A přišlo mi dobrý, že ve florbale hraje celý tým, na rozdíl od parkouru, kde jsem na to sám.

Máš takovou jednu negativní vlastnost. Bereš si na turnaje luxusní pečené šneky a hodně si je chráníš před ostatními. Hlavně trenéry.

Jsem totiž závislý na šnecích od mé mámy. Jsou prostě nejlepší a neumím se o ně dělit, a pak mi je vždycky trenéři zabaví, nebo spíš ukradnou. Musel bych jich asi mít až moc, abych se rozdělil. Třeba okolo padesáti. (pozn. trenéra, opravdu jich měl na dalším turnaji tolik a rozdělil se. Po tom, co je našel… 😊)

Co tě nejvíc baví na Flobu?

Hodně mě baví, že tady jsou trenéři a kámoši, se kterými se dá dobře povídat a je to fakt sranda. A i když nevyhrajeme, tak se nic neděje a jdeme do dalšího zápasu. Hodně mi budou chybět trenéři a trojkový florbal. Pětkový mě asi bude bavit víc, protože je víc o technice a sehranosti, ale trojkový mi bude chybět v tom, že je jednodušší a dá se tam zkoušet víc věcí.

Co si z Floba odnášíš?

Všechno, co jsem se naučil o florbale. Nový kámoše, velkou součást svého života. A hodně zážitků. Chtěl bych se v budoucnosti vrátit třeba jako zástupce trenéra nebo trenér. Ale uvidíme. Jediná věc, které možná lituju, je, že jsem nezačal hrát dřív, protože jsem nestihl těch svých 100 zápasů, ale to se nedá nic dělat. To je tak všechno. Jinak jsem rád za všechno.

Roli trenéra jsi si už vyzkoušel na Ústavce, bavilo tě to? Byl to pro přípravkáře jeden z nejlepších tréninků, který tam zažili, takže to máš určitě v sobě 😊

Jo, bavilo. Přišlo mi super, že jsem tam viděl, jak to ty děti baví. Měly z toho radost a zajímalo je to. Protože by bylo vidět, kdy by ne. A to mi přišlo super.

Vyjmenuješ nám nějaké tvé top Flobácké momenty?

První výhra prvního koše, pak bych asi vybral první Nisa Open a pak Českou Lípu a výbornou pizzu. Hodně jsme tam vyhrávali, jen je škoda té medaile. Ale to nevadí, vyhrajeme ji příště (pozn. trenéra: Krýša to opravdu předpověděl).

Máš nějaký vzkaz na závěr?

Bylo to tady super, doporučil bych to všem a určitě se budu rád vracet 😊

Můj Flobo příběh #21: Rudi Batěk

Šimon Jiráček ·

Pokud by se hlasovalo o tom, kdo získá titul skibidi Flobáků, Rudi by byl jedním z hlavních favoritů. Brosák, se kterým je mega zábava se prankovat a je potřeba od něj očekávat i nemožné, protože rád zkouší posouvat hranice a překvapuje všechny okolo. Občas i dost speciálními způsoby 😉 Je zároveň hodně chytrý a má to v hlavě dobře srovnané. Studuje gympl, na který se podle spoluhráčů tvrdě připravoval. Třeba v zeměpisu rozdrtí každého, nejen u nás v týmu. Je ale hlavně suprovým kámošem do každé party. Tu naši si bez něj nedovedeme vůbec představit. Bojoval by vždycky za všechny spoluhráče a my za něj, jak jsme si už mnohokrát dokázali. Na hřišti nechává všechno, umí nad hrou přemýšlet a postupně se tak stává jejím tvůrcem. Po promyšlených akcích střílí pěkné, často klíčové, góly a umí tak i rozhodovat zápasy. Jeho signature moves jsou rozhodně jakékoliv kličky u mantinelu, často prohazovačka v různých variantách a jedovaté střely zápěstím. V lize dokonce něco i odchytal v brance, úspěšně, a vychytal do té doby jediné a vlastně v trojkovém florbale unikátní čisté konto. Rudi byl jedním ze strůjců celé nádherné cesty mladších žáků. Ukázal nám všem, že když se bavíme florbalem s tou správnou partou, dokážeme i do té doby nemožné. A tak zakončil svou ligovou jízdu v nejúspěšnějším týmu soutěže a odnáší si tuny těch nejlepších životních zážitků. Rudi, díky moc za tvou skvělou speciální povahu, je to s tebou vždycky zábava a jsi super kluk. Zůstaň svůj. Nikdo se s tebou nikdy nebude nudit a budeš vždycky topovým spoluhráčem pro všechny 😊

Rudi, pamatuješ si své florbalové začátky?

Byly to docházky do malé tělocvičny v Rybníčkách. Úplně strašně malé, ale užíval jsem si to a bavilo mě to.

A své ligové začátky?

Ano, ty si hodně pamatuju. To bylo tehdy v Letňanech, čekal jsi na nás na Skalce a jeli jsme tam, bylo to úplně něco nového. Pamatuju si, že tam někdo řval: „Měj hráče!“ A já si myslel, že je to jméno někoho, takže jsem se snažil hledat toho hráče :D

Na začátku se nám výsledkově moc nedařilo, v mladších žácích bylo delší období proher v posledním koši. Jak vzpomínáš na tohle období?

Nebyli jsme na to úplně připravení, začínali jsme, nevěděli jsme moc, co dělat. začátky jsou vždycky těžký.

Co nám tehdy pomohlo?

Kvalitní tréninky a ty. Chtěli jsme se taky pořád zlepšovat, abychom poznali jiné soupeře a zahráli si jiný level. Ty porážky jsme ale moc neřešili, bavilo nás to a chtěli jsme hrát co nejvíc.

Bavilo vás to spolu a díky tomu jste nakonec rostli, až jste vyhráli celou ligu.

Chtěli jsme si hlavně zahrát, a nakonec nám to vyšlo. Původně jsme chtěli hlavně nesestoupit z prvního koše, kam jsme se dostali po první úspěšné sezóně. Odehrát, co umíme, a hlavně si to užít.

Změnilo vás to, že jste začali vyhrávat?

Vlastně ani tak ne. Trošku v tom, že jsme chtěli vyhrávat dál a dál, ale pořád nás to bavilo úplně stejně a bylo to super.

Jaké si odnášíš největší Flobo zážitky?

Na Nise porážka Loun v napínavém zápase. To jsme měli úplnou radost, i ty jsi úplně skákal na střídačce :D Potom postup do prvního koše, to jsme si taky hodně užili, a potom výhra treblu. To byl velký úspěch. A že jsme byli nejlepší v historii Floba. Potom jsou to zážitky mimo florbal. Hodně moc jsme si to užili na turnajích.

Co ti bude na Flobu nejvíc chybět?

Hodně věcí. Třeba to, že už nebudeme nejlepší v lize. Nejlepší trenér. Týmovky a společné zážitky. Celá ta společnost.

Co si odnášíš do stržů?

Že mě florbal hodně baví a chci v něm pokračovat a pořád se dál zlepšovat, jak mě to naučilo Flobo. Určitě se plánuju vracet.

Máš nějaký závěrečný vzkaz?

Hrajte za Flobo, je to ten nejlepší tým na světě. Je to tu mega zábava a strašně moc si to tu užijete.

Naši parťáci Flobáci: Tom Weinert

Šimon Jiráček ·

Pokud zrovna nehraje na hřišti nebo nenatahuje svou nekonečnou řadu v Duolingu, našli byste ho často s hlavolamem v ruce. Rád totiž řeší komplikovanější situace, a možná proto si tolik oblíbil roli obránce, ve které je jako doma.

Je červen 2025 a ze Střížkova se vydává velká výprava mlžáků společně s těmi bývalými, aby si spolu ještě jednou zahráli. Je mezi nimi i Tom, který se během sezony vždy rád k týmu vrátil. A my jsme za to mega rádi. Jeho Flobácké srdce bije tak silně, že hravě překonává i ten nejhlasitější zvon na světě. Nejen že na hřišti zastane spolehlivě svou oblíbenou defenzivní roli, ale zároveň je s ním nejen během tohoto legendárního víkendu totální sranda. Podílí se snad na všech prancích na trenéry, užívá si každou minutu s partou, kterou má tak rád a všichni v ní jeho. Na hřišti nechává absolutně všechno. Má těžkou pozici, protože parťáci mu bezmezně věří v jakékoliv situaci a nebojí se ho stavět do těch nejkomplikovanějších momentů. On ví, že i když se občas něco nepovede, vždycky ho podpoří, stejně tak jako on vždycky je. Bojuje za všechny jak na hřišti, tak mimo něj. Každý z nás s něčím zápasí, je to přirozené. A Tom je tak velkým týmovým hráčem, že se občas úplně zbytečně až bojí, že něco zkazí. Nemá k tomu ale vůbec žádný důvod. Má tu naši absolutně největší důvěru a podporu, vždycky a za každé situace. Ví, že ať se stane cokoliv, vždycky se společně zasmějeme. Jsme na něj hrdí a je super sledovat, jak se florbalem baví a posouvá se.

V České Lípě boj o medaili nejtěsnějším možným způsobem nedopadl, o pár měsíců později už ale se stejnou partou slaví v Hradci Králové. S tou partou, ve které má se svým číslem 64 své nezastupitelné místo a se kterou zažil vzestup z beznadějné poslední ligové pozice mezi elitu soutěže. Tome, zažili jsme spolu tolik nezapomenutelných, vtipných momentů, o některých tu ani psát nemůžeme. Spoustu proher a mega úspěchů, na které budeme vzpomínat navždy. Jsme vděční za to, že jsi u toho všeho byl s námi. Děkujeme za všechno, bro ;)

Tome, pamatuješ si své florbalové začátky?

Začínal jsem v pololetí první třídy. Byla zábava tam dělat kraviny, měli jsme fajn partu. Postupně jsme měli lepší tréninky.

Potom jsi dostal pozvánku do ligy, stihl jsi jednu sezónu v elévech.

Bylo to takový, že konečně něco hrajeme, byly to jiné týmy než Academy, bavilo mě to.

Přechod do mladších žáků byl náročný, přišla výsledkově hororová sezóna.

To už mě tolik nebavilo, tým byl dobrej, ale neměli jsme jak vyhrát, protože jsme skoro nic neuměli. Tréninky hodinu týdně na Rybníčcích na to nestačily. Potom přišel zlom v Solidaritě, naučili jsme se víc technické věci, nahrávat si, držet balonek, byl to asi ten hlavní důvod. Zlepšovali jsme se časem všichni. A měli jsme hodně dobrou partu, lepší jsme si snad přát ani nemohli.

Ve druhé a poslední sezóně v mlžích jste začali vyhrávat.

Škoda teda, že to byla poslední sezóna, ale to už mě potom hodně bavilo. A docela jsme všechny přehrávali. Nakonec se obrátily role a byla to mnohem větší zábava. Žili jsme tím florbalem i v té partě. Bavili jsme se o něm, sbírali jsme třeba ty své vlastní kartičky. Bylo to pěkný.

Nějakou dobu jsi si nebyl jistý, jestli budeš s florbalem pokračovat do stržů…

Nejdřív mě to nebavilo v té době, jak jsme prohrávali. Nedávalo mi to do budoucna smysl. Ale pak jak jsme začali vyhrávat, tak mě to chytlo. Nebyl jsem si jistý akorát tím přestupem. Tady byla super parta a já moc nemám rád nové kolektivy, přechod z trojkového florbalu byl náročný. Ale nakonec máme docela dobrou partu a trenéra i tam a začali jsme se do toho rychle dostávat.

Rok jste bojovali ve stržích, ale vždycky jste se vrátili nám třeba pomoct s pořádáním, byli jsme dál spolu na týmovkách…, a potom přišla příležitost si ještě jednou zahrát. Českolipské hry.

Bylo to takový jiný, protože se ta Flobácká parta se mezitím obměnila. Užil jsem si to, obnovili jsme tu původní partu a zcelili jsme ji. Herně to bylo dobrý. Hráli jsme pěkně, škoda těch nájezdů. Měli jsme navíc, ale nevadí mi, že nám ta medaile utekla. Bylo to super.

Po tom turnaji jsme se rozhodli, že si založíme Želvy Ninja.

Já jsem nad tím už přemýšlel před tím, že je škoda, že nemáme ještě nějaký jiný tým. Drží to tu partu, je to pěkný, že jsme spolu všichni dlouho a můžeme pokračovat, i když nejsou ve Flobu starší kategorie. A bavit se tím vším spolu dál.

Zvládli jste společně už první turnaj, který vám vyšel dost luxusně a odvezli jste si z Hradce bronz.

Nečekal jsem to, protože to byl pětkovej florbal a většina týmu byla z trojkového. Ale odehráli jsme to mnohem líp, než jsem čekal.

Co si odnášíš z Floba?

To, že jsem díky Flobu začal hrát florbal, partu, vzpomínky. Je škoda, že už toho není tolik, co před tím, ale jsou aspoň ty Želvy Ninja.

Trefili se všichni a oslavili výhru 1. koše na laser game! Mlžáci si spolu užívají každý moment :)

Šimon Jiráček ·

Je to pohoda, krásná podívaná, radost fandit. Mlžáci kombinují, užívají si spolu každý zápas. Zlepšují se raketovým tempem, na trénincích nechávají všechno, vrací se domů příjemně unavení. Na nová týmová pravidla si zvykají rychle, vše zatím klape úplně úžasně :)

A proto se tady nebudeme rozepisovat o tom, jak skvěle zvládli všechna čtyři utkání. Je radost trénovat tým, který si to spolu užívá, bere si všechny rady k srdci, chce se posouvat, zkouší nové věci a nebojí se dělat chyby. Zodpovědnost na sebe přebírat i ti, kteří byli před tím trochu na okraji. Z toho všeho máme obrovskou radost a jsme na naše Flobáky hrdí.

A i když jsme pořád spojeni ze dvou škol a tým se dal dohromady znovu v létě, nikdo by to na nás nepoznal. Díky brosáci za ty nejlepší zážitky. Jste skvělí! :))

Tom a Pája

Můj Flobo příběh #20: Ondra Režnar

Šimon Jiráček ·

Je září 2025 a Ondra, který ještě před rokem neměl odehraný ani jeden ligový zápas a k tomu ho ještě ani nenapadlo to zkusit v bráně, vychytal na turnaji starších žáků bronz. Na prvním pětkovém turnaji a jeho premiérovém turnaji stržů. A k tomu byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje. Když přihlédneme k tomu, že v sezóně vychytal mlžákům prvenství v lize, máme na stole neuvěřitelnou sportovní story. Ona to ale není žádná náhoda. Ondra na sobě totiž fantasticky maká. Hned jak odchytal svůj první ligový podzim, dostává k Vánocům výstroj. Nevynechá žádnou týmovou akci a posouvá se rychle vpřed. Má to v hlavně skvěle nastavené a srovnané. Ať už na trénincích, týmovkách nebo letních Junior a Flobo kempech. Posouvá se neskutečnou rychlostí a stává se takovou oporou týmu, že jakmile jednou onemocní, je na hřišti viditelně psychicky odrovnanější tým. Spoluhráči a trenéři si modrý hostivařský klenot rychle oblíbili pro jeho kamarádskou a pohodovou povahu. Je s ním sranda, třeba na Junior kempu baví v zápase všechny svým aura dance. Svým klidem nejen v brance působí na všechny povzbudivým a jistým dojmem. Flobo má najednou suprového gólmana, na kterého čekalo dlouhé roky. Ale hlavně opravdu prima kluka do každé party, kterého je radost trénovat a na kterého se všichni můžeme ve všem spolehnout. Ondro, vděčíme ti opravdu za hodně. Potkali jsme se v ten správný čas, čekal jsi na tuhle chvíli na Hostivaři roky a ani jsme to nikdo z nás netušili. To jsou ty nejhezčí momenty, životní, které přichází nečekaně, ale zaslouženě :) Podržel jsi nás na hřišti v těch nejtěžších chvílích a víme, že to samé bys udělal vždycky i mimo něj. Věříme ti, že to dotáhneš tam, kam budeš chtít a jsme na tebe opravdu mega hrdí. Díky, bro ;)

Ondro, pamatuješ si své florbalové začátky ve Flobu?

Pamatuju, k florbalu mě přivedl v první třídě kamarád ze základní školy a začalo mě to bavit. Tréninky už si moc nevybavuju, jen že jsem s florbalkou moc neuměl. Tehdy jsem ještě chodil na angličtinu a postupně jsem se připravoval na úroveň B1.

Jak jsi to měl tehdy s chytáním?

Chytání mě bavilo z fotbalu. Na začátku jsem si to vyzkoušel, ale chtěl jsem být spíš hráčem. Ale pak jsem postupně dospěl k tomu, že je pro mě lepší být gólmanem. Vlastně až tu úplně poslední sezónu ve Flobu, kdy nebyli gólmani. Zkusil jsem to, osvědčil jsem se v bráně, a tak jsem začal chytat. Občas si ještě zahraju s florbalkou na tréninku, ale moc mi to nejde (pozn. trenéra: není to pravda, jde mu to v pohodě :))

Dva roky zpátky jsme tě oslovili do ligové tréninkové skupiny. Proč jsi se rozhodl to zkusit?

Kvůli tomu, že mě florbal bavil a měl jsem novou možnost se dál rozvíjet, chtěl jsem se hýbat. Ta ligová úroveň už byla zároveň něco jiného než jen hraní pro zábavu. Šel jsem si to nejdřív vyzkoušet, a pak jsem si začal myslet, že bych na to mohl mít. Tehdy ještě jako hráč. První ligový turnaj jsem potom odehrál jako hráč.

Pamatuješ si svůj první odchytaný ligový turnaj?

Byl tam trochu stres. Ale měl jsem velkou podporu spoluhráčů, tak jsem se s tím vyrovnal dobře a bylo to v pohodě.

Co si odnášíš z Floba?

Hrozně moc zkušeností, zábavy s kamarádama. A hrozně moc zážitků. Máme tady skvělou partu, všichni se máme rádi. Líbily se mi Českolipské hry, protože jsme tam hráli hodně dlouho dobře, i když se nám to nakonec nepovedlo, ale pořád to byl super turnaj, který jsme si hodně užili. Jako druhý zážitek bych vybral akce po zápasech jako třeba laser game, kde se hodně nasmějeme. Také to, že jsem gólman, potom sportovní chování, vytrvalost, a to, že si užívám hru.

Co ti bude nejvíc chybět?

Myslím, že už nikdy nezažiju takovou partu, která je tu hodně dobrá.

Jaké máš ambice do budoucna?

Mám trochu vyšší ambice, že bych mohl hrát nějakou vyšší ligu nebo superligu. A když se to nepovede, tak aspoň pro zábavu.