My jsme ti, kteří vyšplhají na Ještěd v rekordním čase a vyberou si tu nejnáročnější trasu. Pomůžou si po cestě navzájem a podpoří se. Zahrají si hry, do kterých se zapojí všichni a užijí si mega srandy. Jakmile jim trenéři půjčí mobil, můžou se těšit na stovky creepy fotek. Vypráví si před spaním příběhy a zážitky a ostatní hádají, jestli jsou pravdivé nebo ne. Ve škole na ubytku hrají hoňku a schovku, schovávají si věci a nejvíc se u toho baví. Zavaří v Mekáči brigádníkům s objednávkou 14ti meníček a Turkům pyramidou kebabů, protože proč prostě ne. Koupí si packy hokejistů a fotbalistů a porovnávají v openingu, kdo si vytáhl jaké karty. Pomůžou ostatním překonat strach z trychtýře v akvaparku a podpoří je na balkoně. Hoňka v divoké řece nebo schovka v jeskyních už je potom samozřejmostí. A to je jen zlomek toho, co z touto partou během 3 dnů zažijeme.
Třetí Flobácká zastávka v Liberci byla rozhodně ta zážitkově nejintenzivnější. Mlžáci si odjeli v nové třetí sadě dresů užít prodloužený víkend s hlavním cílem. Zažít co nejvíc s touto topovou partou. A to se povedlo na totální maximum. Výsledkově se tolik nedařilo, ale to nikdo moc neřešil. Poprvé v historii jsme ale třeba slavili výhru nad zahraničním týmem a i to se počítá :)
Obrovský díky patří znovu Naty a Pájovi. Ve Flobu i z těchto důvodů nemůže trénovat jen tak někdo a my si mega vážíme, že v tom jedou s námi. Musí fungovat na stejné vlně, jako ten tým dětí. Zároveň se podpořit navzájem po organizační stránce, občas i psychologické a dát do toho velký kus sebe :) Naopak my se můžeme spolehnou na to, že nás podpoří i ty děti, které to všechno cítí stejně. A i v tomto je pro nás extrémně důležité být úplně jinde, jak jiní.
Tom
