Pokud by se hlasovalo o tom, kdo získá titul skibidi Flobáků, Rudi by byl jedním z hlavních favoritů. Brosák, se kterým je mega zábava se prankovat a je potřeba od něj očekávat i nemožné, protože rád zkouší posouvat hranice a překvapuje všechny okolo. Občas i dost speciálními způsoby 😉 Je zároveň hodně chytrý a má to v hlavě dobře srovnané. Studuje gympl, na který se podle spoluhráčů tvrdě připravoval. Třeba v zeměpisu rozdrtí každého, nejen u nás v týmu. Je ale hlavně suprovým kámošem do každé party. Tu naši si bez něj nedovedeme vůbec představit. Bojoval by vždycky za všechny spoluhráče a my za něj, jak jsme si už mnohokrát dokázali. Na hřišti nechává všechno, umí nad hrou přemýšlet a postupně se tak stává jejím tvůrcem. Po promyšlených akcích střílí pěkné, často klíčové, góly a umí tak i rozhodovat zápasy. Jeho signature moves jsou rozhodně jakékoliv kličky u mantinelu, často prohazovačka v různých variantách a jedovaté střely zápěstím. V lize dokonce něco i odchytal v brance, úspěšně, a vychytal do té doby jediné a vlastně v trojkovém florbale unikátní čisté konto. Rudi byl jedním ze strůjců celé nádherné cesty mladších žáků. Ukázal nám všem, že když se bavíme florbalem s tou správnou partou, dokážeme i do té doby nemožné. A tak zakončil svou ligovou jízdu v nejúspěšnějším týmu soutěže a odnáší si tuny těch nejlepších životních zážitků. Rudi, díky moc za tvou skvělou speciální povahu, je to s tebou vždycky zábava a jsi super kluk. Zůstaň svůj. Nikdo se s tebou nikdy nebude nudit a budeš vždycky topovým spoluhráčem pro všechny 😊
Rudi, pamatuješ si své florbalové začátky?
Byly to docházky do malé tělocvičny v Rybníčkách. Úplně strašně malé, ale užíval jsem si to a bavilo mě to.
A své ligové začátky?
Ano, ty si hodně pamatuju. To bylo tehdy v Letňanech, čekal jsi na nás na Skalce a jeli jsme tam, bylo to úplně něco nového. Pamatuju si, že tam někdo řval: „Měj hráče!“ A já si myslel, že je to jméno někoho, takže jsem se snažil hledat toho hráče :D
Na začátku se nám výsledkově moc nedařilo, v mladších žácích bylo delší období proher v posledním koši. Jak vzpomínáš na tohle období?
Nebyli jsme na to úplně připravení, začínali jsme, nevěděli jsme moc, co dělat. začátky jsou vždycky těžký.
Co nám tehdy pomohlo?
Kvalitní tréninky a ty. Chtěli jsme se taky pořád zlepšovat, abychom poznali jiné soupeře a zahráli si jiný level. Ty porážky jsme ale moc neřešili, bavilo nás to a chtěli jsme hrát co nejvíc.
Bavilo vás to spolu a díky tomu jste nakonec rostli, až jste vyhráli celou ligu.
Chtěli jsme si hlavně zahrát, a nakonec nám to vyšlo. Původně jsme chtěli hlavně nesestoupit z prvního koše, kam jsme se dostali po první úspěšné sezóně. Odehrát, co umíme, a hlavně si to užít.
Změnilo vás to, že jste začali vyhrávat?
Vlastně ani tak ne. Trošku v tom, že jsme chtěli vyhrávat dál a dál, ale pořád nás to bavilo úplně stejně a bylo to super.
Jaké si odnášíš největší Flobo zážitky?
Na Nise porážka Loun v napínavém zápase. To jsme měli úplnou radost, i ty jsi úplně skákal na střídačce :D Potom postup do prvního koše, to jsme si taky hodně užili, a potom výhra treblu. To byl velký úspěch. A že jsme byli nejlepší v historii Floba. Potom jsou to zážitky mimo florbal. Hodně moc jsme si to užili na turnajích.
Co ti bude na Flobu nejvíc chybět?
Hodně věcí. Třeba to, že už nebudeme nejlepší v lize. Nejlepší trenér. Týmovky a společné zážitky. Celá ta společnost.
Co si odnášíš do stržů?
Že mě florbal hodně baví a chci v něm pokračovat a pořád se dál zlepšovat, jak mě to naučilo Flobo. Určitě se plánuju vracet.
Máš nějaký závěrečný vzkaz?
Hrajte za Flobo, je to ten nejlepší tým na světě. Je to tu mega zábava a strašně moc si to tu užijete.