Turnaje Academy jsou jedny z mála florbalových událostí, kde je nemožné čímkoliv překvapit. Bylo jich už čtyřicet, probíhají ve stejné úspěšné formě a jejich harmonogram znají nazpaměť i děti. Ráno se dostavíme všichni školou nebo prací povinní a jediné, co řešíme nově, je, jestli postavíme mantinel o kousek víc vpravo nebo vlevo. Protože bylo trenérů dostatek, bylo možné akci zachytit z pozice fotografa. A všechno vypadalo celkem nadějně, pohodově.
Trenér Pája, který po mně s kluky úspěšně přebral v září naspeedovanou oranžovou přípravku. Byl ready. Jenže přišel skoro rovnou z maturáku a musel nasadit bateriový save mode. Naši oranžoví dravci jsou známí tím, že nonstop vymýšlí šílené věci. Na tréninku tak při chvilkové nepozornosti trenéra mají z branky najednou tank s tříčlennou posádkou. Munici mají ready v podobě míčků, florbalky jako hlavně a jsou připraveni k odjezdu. O čtvrt hoďky později se zase prohání s rozlišováky vlajícími na zádech jako superhrdinové. Jejich nápad hrát mezi zápasy na schovku tak patřil ještě k těm, pro nás trenéry, dobrým variantám. Blbý ale bylo, že abychom někoho našli, museli jsme ho i chytit. Pája zvládl skvěle dvě kola prolézání pod tribunami. Než se sám úspěšně zašil někam, kde ho nikdo do dalšího zápasu nenašel.
Od té doby jsem tak nevyfotil vůbec nic, protože mi nezbylo, než hledat. Kluci s Nikčou už znali ta nejlepší místa, takže probíhat mezi davy rodičů a nahánět 14 vysmátých oranžových svišťů byla ještě ta jednodušší část. Čtyři nejlepší jsem nemohl najít hodně dlouho. Začal jim už dokonce zápas a nějak je to netankovalo. Tak jsem zabrousil do neprobádaných vod halového sklepa, kde jsem našel úplně vysmáté Flobáky zavěšené na strojích v gymu. Daleko méně nadšení už byli dva sportovci, kteří se určitě těšili na super trénink. Naštěstí měli pochopení. Další utkání našich parťáků dopadlo výborně a první otázka po závěrečném hvizdu byla jasná: “Jdeme hrát na schovku?”