První turnaj ve formátu 5+1 za sebou mají starší žáci. Ve středočeském Stochově, pověstném rodišti svatého Václava, jsme započali boj o nejvyšší příčky v počtu 12 zdatných bojovníků. Už první vteřiny turnaje vzkázaly, že aklimatizace na větší florbalový parket nebude jednoduchá, což naštěstí platilo i pro naše soupeře. Využití celé šířky a hlavně délky hřiště bylo kapitolou (nejen) pro prvních pár minut utkání.
Hned v prvním utkání jsme to byli my, kdo převzal otěže hry a držel míček na svých hokejkách. Nutno podotknout, že některé akce a souhry byly brilantně zakončeny a věhlasné klání s Čelákovicemi skončilo v náš prospěch. Radost přetrvala i při druhém mači, jenž však svou atraktivitou stěží doháněl ten první. Přítomná hrstka diváků si na první branku musela počkat až na začátek druhého poločasu. Po necelé minutě se lavička oranžových vikingů mohla radovat znovu, a v tomto utkání naposled. Výsledek 2:0 totiž vydržel až do závěrečné sirény.
Druhou polovinu turnaje jsme započali s Black Angels, kteří do víru velkého florbalu vtrhli opravdu s velkou vervou, což zprvu hladové oranžové válečníky zahnalo hluboko do obranného valu. I tak však „černí andělé“ dokázali vytěžit maximum a nebýt výborného Vendy v brance, číslovka na světelné tabuli mohla mít cifry dvě. Ponaučeni z předchozího nepovedeného střetnutí jsme přivítali pořádající Lokomotivu Rakovník. Opravdu pořádně rozjetou lokomotivu! Po třech utkáních totiž domácí celek obdržel pouze 2 branky, a tak vidina úspěchu nebyla na pořadu dne. Sport je ovšem občas neskutečně krásný a po skvělém, bojovném výkonu, naprosto odlišném od minulého klání jsme domácí strojvedoucí zatlačili zpět do depa a porazili je poměrem 6:3.
Přechod na nový formát bude jistě těžký, ale už první turnaj ukázal, že ne nemožný. Chce to pouze makat, podporovat se navzájem, soustředit se na svou hru a nesvádět neúspěchy na druhé a hlavně na rozhodčí (!!!). Pak to půjde. Ostatně, poslední zápas jasně ukázal, že když se budeme koncentrovat na svou hru, porazíme opravdu každého.
Kluci, díky za pěknou neděli, domů jsem nakonec jel s úsměvem na rtech :-)
Dejf