V neděli 4. 3. se naše družina sešla v samém srdci a symbolu českého filmu na pražském Barrandově. Právě zde se 11 našich bojovníků sešlo a postavilo k neobvykle porci zápasů, rovnou 4 bitvy s naší účastí čekaly na své vítěze.
Ačkoliv na vrchol většinou vede dlouhá cesta, k našemu vrcholu nevedla cesta v podstatě žádná. Vrcholem našeho výkonu byl hned první zápas, který jsme v prvním poločase zcela ovládali a nebezpečné pokusy kryl s přehledem chytající Roman. V útoku zářil Ondra Ž., který si vždy dokázal najít místo pro střelu a zařídil do svých statistik hattrick. Naproti tomu, abychom se o poločase uklidnili a přidali další branky jsme si utkání neskutečně zkomplikovali a v závěru se dokonce museli bát o vítězství, protože, jak už se stává naší tradicí, jednobrankové výsledky jsou letošní sezónu naší specialitou. I toto vítězství se ale počítá. 6:5.
Ve druhém střetnutí jsme čelili zeleno-bílé síle Bohemians. Už od začátku bylo jasné, kdo bude dominovat, ovšem chtěl jsem, aby se nám podařilo vzdorovat co nejdéle a využívat chyb soupeře. Opět se nám vyvedl první poločas, ve kterém jsme udrželi remízový stav a neměli se za co stydět. Jenže… naše druhé poločasy neoplývají nebezpečností, a tak jsme se s Bohemkou loučili prohrou.
Asi nejzajímavější utkání nabídlo třetí měření sil. Sparta na nás vlétla od začátku s velikou bojovností a zaslouženě si vybojovala lepší výchozí pozici. Kluci nic nevzdali a snažili se, alespoň částečně, držet krok s našlapaným, rudým strojem. Ve druhém dějství se náš sen div nerozplynul ve víru slepených branek Sparty a na výsledkové tabuli svítilo skóre 4:8. S vidinou lepších minut na plochu nastoupilo trio zkušených borců a za 15 (!) sekund v předposlední minutě snížilo na rozdíl jediné branky. Naše mašina se, bohužel, zasekla s oddechovým časem, který takticky využila Sparta. Přes to, že jsme měli minimálně deset dalších šancí na snížení v poslední minutě, kdy jsme brankáře soupeře zásobovali nadýchanými střelami, jsme Spartu porazit nedokázali.
V poslední zápase jsme si chtěli spravit chuť po poslední hořké porážce. Borci z Hořovic ale byli proti všemi deseti. Možná se již projevila únava z minulých zápasů, které byly fyzicky velmi náročné, možná už se kluci viděli doma na pozdním obědě a možná u nás chyběla chuť po vítězství. Poslední zápas jsme vůbec nezvládli, byli u balonků vždy druzí a naše kombinace většinou končila po první přihrávce.
Co se mi nelíbilo, bylo chování po utkání se Spartou některých jedinců, kteří porážku nesli velmi těžko. Je to jen sport, jednou vyhraješ, jednou prohraješ. A sport není vždy fér a spravedlivý. Féroví a disciplinovaní musíte být vy.
Na druhou stranu. Hlavu vzhůru, nic se neděje, kluci. Moc se mi líbil výkon kluků, které na turnajích nevídám tak často a u kterých je vidět velký posun ve výkonnosti a k dokonalosti výkonu chyběla už jen třešnička na dortu – ta gólová. Příště nám to, doufám, vyjde mnohem lépe a budeme se opět radovat z vítězství.
David