První únorovou sobotu pořádali naši mladší žáci turnaj a dějištěm se stala majestátná hala na Pankráci. Dobře naladění, s fanoušky v zádech jsme se vrhli na první zápas, kdy proti nám stál soupeř z Nehvizd.
Zpočátku se duel jevil jako velmi vyrovnaný, šancemi jsme se mohli kochat na obou stranách a hra obou týmů byla pro oči nezaujatého fanouška velmi sympatická. Jenže pak přišel pomyslný „skřítek“, který občas navštíví hlavy našich svěřenců a hra se otočila o 180 stupňů. Borci z Nehvizd, společně s jednou slečnou (která, ruku na srdce, dokázala nebojácně přehrát naše nejvyšší a největší opory obranné řady), začali naše hochy přehrávat. U balónků jsme byli vždy později, souboje jsme prohrávali na plné čáře a tmavé okamžiky, bohužel, převyšovaly ty světlé ve všech ohledech a po 20 minutách jsme tak na výsledkové tabuli viděli, pro nás, nepříznivý výsledek.
Druhý mač, při kterém jsme si chtěli spravit chuť, jsme sehráli s Falconem. A opět se opakovala kapitola z prvního klání, kdy jsme dokázali držet krok pouze ze začátku (dvakrát jsme vedli), načež jsme si falcony ze Staré Boleslavi nechali vstřelit neskutečně branek z oblasti poloviny hřiště. A podruhé padli…
Následovalo poslední klání sobotního turnaje. Setkali jsme se se Spartou a já, stejně jako všichni kluci, jsem nechtěl potřetí zažít stejně hořkou porážku jako v předchozích zápasech. Na Spartu jsme se vrhli s velikou vervou, která přinesla kýžené ovoce v podobě několika branek v prvním poločase. Po úvodní polovině jsme šli na lavičku za stavu 4:5. Nic nezměnitelného. V druhém poločase konečně přišla chvíle, na kterou jsme čekali nejen my na lavičce, ale snad všichni naši příznivci. Kluci se konečně vzchopili, začali hrát se zvednutou hlavou, přihrávat si a nepříznivý výsledek zvládli otočit. Zbytečný gól, který jsme dostali pět vteřin do konce byl však jen potvrzením toho, že jednogólové výhry nám v novém roce nejsou rozhodně cizí. 8:7.
Chtěl bych vám, kluci, poděkovat. Bohužel si do svědomí musíte sáhnout každý sám, kdo se snaží, kdo nechává na hřišti maximum a kdo by pro vítězství a tým skočil do branky po hlavě. Ovšem ve velké části turnaje chyběl důraz, odhodlání a snad některým i touha hrát dobrý florbal. Doufám, že se příště opět sejdeme a budeme moct slavit nejednu výhru a že všem se na tváři objeví úsměv z důvodu radosti ze hry.
David