Rozespalé Kavčí Hory a lezavá zima ani zdánlivě nepřipomínaly malebné umělecké dílo babího léta. Dokonalé prohřátí v těchto chvílích garantuje jen horká lázeň, případně zážitek, který nenechá nikoho chladným. Právě tímto způsobem se popasovali s nedělní výzvou topenáři z mladších žáků.
Provozní teplota dosažená svědomitým rozcvičením odstarovala sportovní horečku, jejíž hřeb prorazil nakonec i finálové brány. Ale pojďme se za celým turnajem ohlédnout postupně. Kladli jsme si na srdce odehrát každou minutu s maximálním nasazením. Po drtivém začátku nezbývalo klokanům než s lítostí sledovat odjíždějící vlak. Trenér zelenobílých symbolicky poděkoval za důrazný budíček, my pokračovali v kradojízdě. Draci z Hořovic plivali oheň, remíza 9:9 byla uspokojivá Nabudila nás na dvojzápas se Spartou, protože jsme si ověřili, že dokážeme zabrat, i když nám lidově řečeno "hoří zadek". Výkon v průběhu měření sil se zástupci velkoklubu gradoval. Kluci nabírali sebevědomí a těžili ze spolupráce. Atmosféra byla strhující, nejem my, ale rovněž početně zaplněná tribuna si začínala uvědomovat, že papírové předpoklady jsou pouhým statistickým ukazatelem. Dokráčeli jsme k celkovému vítězství ve velkém stylu. Závěrečný hvizd spustil vlnu radosti. Radosti, protože si kluci takové pocity zaslouží a moc jim je přeju. Radosti, protože si svojí premiéru odehráli nováčči a stali se přirozeně právoplatnou součástí týmu. Radosti, protože i ve vypjatých chvílích zůstáváme zdravým kolektivem a neměníme se ve zvířata.
Takže pánové, klobouk dolů, makáme dál!
Vašek