Dějištěm dalšího turnaje starších žáků byla nová víceúčelová sportovní hala v Šestajovicích. Místní zastupitelé pojali záměr vybudovat základnu pro všechny myslitelné indoorové aktivity, florbalové hřiště bylo modifikováno na nejmenší pravidly uznané rozměry. Velikost hrací plochy se projevila na obrazu hry všech zúčastněných celků, Flobo nevyjímaje. V prvním zápase jsme narazili na Pantery a především rychlostně jsme se s kočkovitými šelmami nemohli měřit. Chybějící instinkt dravce a klid v rozehrávce byly hlavní příčiny ranní prohry. V dalším utkání proti Tatranu jsme díky šťastné trefě dlouho vedli, soustavný tlak soupeře nakonec přinesl ovoce v podobě dvou branek, takže jsme vyšli bodově opět na prázdno. V boji o sestup jsme narazili odpoledne na tým Falconu, dění mezi mantinely připomínalo místy poklidnou procházku po dobrém nedělním obědu. Ačkoliv se nám nepodařilo vnutit soupeři rychlejší tempo, díky kvalitnímu výkonu Tadeáše v bráně a dobrých střel obránců ze střední vzdálenosti byla příslušnost v 7. koši nakonec obhájena. V příštím kole budeme mít jistě dostatek příležitostí soustředit se na vlastní výkon a nenecháme se rozptýlit děním, které nemáme možnost ovlivnit a jen touto vedlejší aktivitou ztrácíme energii a koncentraci.
FLOBO PRAHA x PANTHERS PRAHA B 1:4 ZUCASTNIMSE.CZ TATRAN STŘEŠOVICE x FLOBO PRAHA 2:1 FLOORBALL CLUB FALCON B x FLOBO PRAHA 1:3
Na poslední ligový turnaj sezóny jsme si přijeli zahrát v hojném počtu do blízkých Čakovic. Dnešní den byl florbalově nabitý, proto bylo prima, že jsme hráli v Praze a někteří rodiče mohli přejíždět i na jiné turnaje s Flobo účastí v mladších kategoriích. První zápas byl s hratelným soupeřem, ale my jsme se na hřišti trošku pletli navzájem, nenahrávali si a neviděli se. Spousta přihrávek šla naslepo nikam. Bylo to o tom, kdo dá ten jeden rozdílový gól a ten dal bohužel soupeř. Druhý zápas byl také s hratelným soupeřem, už jsme si více přihrávali, viděli jsme i pár hezkých akcí, které se nepovedlo zakončit. Dokonce jsme i vedli. Ale soupeř zápas nakonec otočil, a i když jsme sehráli docela hezkou power play, tak vyrovnat se nepodařilo. Nutno říct, že v obou zápasech famózně zachytal David a bez jeho dokonalých zákroků bychom asi prohráli větším gólovým rozdílem. David si svou výbornou formu přenesl i do posledního zápasu o 5. místo. Přesto, že Kladno byl z těch dnešních soupeřů co do tvrdosti určitě nejtěžší, tak jsme docela dobře bránili. Už v 1. třetině se svým prvním gólem ve svém prvním turnaji v životě trefil Andrej a i přes docela vyhrocenou druhou polovinu zápasu jsme udrželi jednogólový náskok až do konce. Poslední zápas byl sice na nervy velmi náročný, ale výsledek stál za to. Děkuji proto všem za bojovnost a udatnost. Udělali jste sobě i nám výsledkem velkou radost. Ale neusněte na vavřínech, na hře je práce strašně moc a musí se každý jednotlivě snažit a pracovat na sobě, abyste dohromady mohli hrát dobře i jako tým a užívali si to.
Neděle byla znovu ve znamení florbalu v podání našich nejstarších. Původně potvrzení hráči se začali těsně před odjezdem z nejrůznějších důvodů odhlašovat, takže při úvodním hvizdu prvního zápasu byla na ploše kompletní zahajovací formace, dva náhradníci na lavičce a kdesi v útrobách stadionu David, který se chystal naskočit kvůli pozdnímu příjezdu netradičně "v civilu" do pole. Nakonec si svojí alternaci užil jen necelou třetinu, když si nejdřív poranil v souboji kotník a nakonec mu byla neštastně přelomena od Radky půjčená hokejka. Další účinkování v tragikomedii odmítl z nejdřív taktických, později zdravotních důvodů. Zbylé dění na hřišti bylo o poznání veselejší. Svědomitá obrana spolu s jednoduchou rozehrávkou po mantinelech vydláždily cestu vítězství nad Chodovem 3:1. V druhém zápasu proti Athletics to byl soupeř, který kromě toho, že disponoval mnohonásobně početnější soupiskou, těžil i z efektivního využití volných prostor. Prohra 2:4 měla hořkou příchuť, protože jsme okusili vlastní medicínu a o jediný inkasovaný gól nám unikl postup do finále. V souboji o třetí místo proti Slanému, od poloviny hrací utkání hraném s jediným hráčem na střídačce, se kluci prosazovali hlavně ze standartních situací. Zisk bronzu po výhře 7:3 měl vzhledem k personálnímu obsazení odlesk zlata!
Nahrazovaný turnaj z předminulého týdne z důvodu pořadatelské neshody se správcem kladenské haly jsme odehráli v neblízkém Novém Strašecím. Celý turnaj byl herně velmi divácky atraktivní. Objevovali se akce, které stály za potlesk nejednomu divákovi. V základní skupině nás čekali dva soupeři, kteří nás zatím vždy poráželi. Nebylo tomu jinak ani dnes. Bohužel jsme nedokázali vytvořit dostatečný odpor, který by nám zajistil vyrovnanější průběh celé skupiny. Na vině byla nejspíš nekonzistentnost výkonu a drobné chyby, které soupeři rádi využívali v náš neprospěch.
Přímočará hra, kterou považuji za náš dlouhodobý problém tak nevytvořila dostatek střeleckých příležitostí, které by mohli výsledek soupeře duplikovat či převýšit. Snaha tvořit hru po půlkružnici se středem na soupeřově brankové čáře vzešla v niveč.
Poslední zápas o 5.místo proti Falconu nedopadnul jinak než též "papírově". Vyhráli jsme o devět gólů a ve snaze kompenzovat předchozí výsledky, jsme občasnými útočnými akcemi předváděli výkony, za které by se nikdo z hráčů této kategorie nemusel stydět.
Správce a vrátný jsou po dlouhá léta zásadními hybateli lidského snažení. Čím obsáhlejším svazkem klíčů dotyčný disponuje, tím obdivnější pohled na sebe před zrcadlem zpravidla upírá. Jak se bohužel včera v brzkých ranních hodinách v Kladně ukázalo, dovednost rozmístit zúčastněná družstva do šaten a správně evidovat rezervace pronájmů, je v těchto profesích naprosto zásadní. Jakkoliv se může zdát vzniklá situace nelogická, kompetentní osoba pověřená dohledem nad kladenským sportovištěm se pokusila v nedávné minulosti o husarský kousek. Snad předpoklad paralelního vesmíru, možná doslovná interpretace pojmu "nafukovací hala", světe div se, v jednom termínu měla hrací plocha sloužit dvěma různým sportovním odvětvím. Protože však fyzikální zákony nemají pro nekonvenční přístup místního vizionáře pochopení, ze sportovní neděle zbyla jenzvláštní pachuť, kterou jsme si kvapem odváželi po před nepřístupnou tělocvičnou narychlo vypitou kávou.
Starší žáci cestovali v neděli za další porcí zápasů do Stochova. Těsně před cílovou zastávkou byla trasa prodloužena kvůli uzavírce mostu, takže v čase původního srazu nebyl v hale skoro nikdo. Zdlouhavá objížďka předznamenala vývoj celého herního dne. Horkou jehlou šité rozběhání se ukázalo být nedostatečnou prevencí proti „rannímu syndromu“, takže jsme si vymodlené vítězství připsali jen díky přístupu výběru ze Slaného, který chtěl vyhrát snad ještě méně než my. Ve snaze vymanit se z tradičního dopoledního prokletí, kvůli kterému zůstávají naše dovednosti a um pečlivě skryty před zraky diváků, jsme zahájili druhé vystoupení s maximálním nasazení. O to víc nás mrzelo, že jsme opouštěli hřiště se sklopenými hlavami, protože předvedený výkon by zasloužil ocenění v podobě triumfu. Soupeř z Davle přetavil obě větší šance v góly a my jsme se chystali na zápas o třetí místo. Pomyslný bronz nám nakonec přihrál do klína odevzdaný Falcon, jehož hráči se rozhodně ráno neprobudili v bojovném rozpoložení. Flobo sice konečně předvedlo pohlednou kombinační hru a s chutí si zastřílelo, já jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že bych příště raději oslavoval za zvuku burácení oranžového speciálu, než s vypětím všech sil tlačil do cíle oprýskanou mašinu s defektem.
Úvodem musím poznamenat, že jsme celý turnaj odehráli pouze v 10 a poslední zápas dokonce v 9 lidech. Ostatní týmy měly vždy téměř dvakrát více hráčů, než Flobo. Již za to kluci zasluhují velikou pochvalu. První polovinu prvního zápasu s Kladnem jsme sehráli takticky velmi dobře a díky prvnímu vstřelenému gólu jsme po přestávce nastupovali do druhé poloviny za nerozhodného stavu 1:1. Kladno nabralo postupně velkou převahu. Výsledkem byl náš faul a následné oslabení. Tlak Kladna trval až do chvíle, kdy jsme se dostali do brejku a po faulu Kladna a následných protestech byli postupně vyloučeni tři jejich hráči. V dalších minutách hráči Kladna, ani jejich trenér, neunesli tíhu situace a na trestnou lavici putovali další tři hráči. Jejich trenér dostal červenou kartu. Z několikanásobné přesilovky jsme však dokázali vytěžit pouze jeden gól a vyhráli tak 2:1. Druhý zápas s Tatranem byl jako špatný sen. Prohráli jsme 0:7. Díky tomuto výsledku jsme skončili ve skupině na třetím místě. Třetí zápas s FBC Panthers jsme začali velmi dobře, ale po jedné chybě a dalším smolném gólu jsme v první třetině prohrávali 0:2. Od té doby šel výkon celého týmu neuvěřitelně nahoru a tak zápas skončil zaslouženou remízou 3:3. Nájezdy jsme vyhráli 2:1 a udrželi se tak v současném koši.
Nedělní turnaj starších žáků se neodehrál. Na vině byl komunikační šum mezi správcem haly na Barrandově a FbŠ Bohemians. Zatím co si správce haly hovil ve svém houpacím křesle v chatě na Šumavě, asi 90 hráčů vyčkávalo před halou čekajíc na spásu. Nepřišla. V pondělí ráno se za přítomnosti notářů a netrpělivých novinářů losovalo. V základní skupině jsme přejeli soupeře 1:0 a 1:0. Nervy to byly až ve finálovém losu, kde pomyslné délky sirek byly zatraceně podobné. Nakonec i zde jsme měli lepší ruku a rozdrtili tak soupeře, odcházejícího s brekem, jak jinak než 1:0!!!
Díky všem za podporu a budeme se zase těšit na nějaké pořádání Bohemky v podobně žoviálním stylu.
Díky strhujícímu vítězství v penaltovém rozstřelu uplynulého finálového klání turnaje starších žáků v Krči vyjela nejstarší družina Floba poměřit síly se soupeři o třídu vyšších kvalit do Kostelce. Jak trefně poznamenal jeden z přítomných trenérů, i přesto, že pět ze šesti týmu bylo ryze pražských, kvůli územní příslušnosti pořadatelů opustila soutěž svoje obvyklé teritorium. Když už se všichni bojeschopní dokázali vyrovnat s nezvykle brzy nastaveným budíkem, bylo třeba ještě vstřebat skutečnost, že nemoc vyřadila ze hry dvě stálice základní sestavy. Na nedělním menu byly stědré a nešizené herní porce. Na úvod jsme skřížili meče s rezervním týmem Vos. Hlavně na začátku zápasu to kolem naší brány hučelo jako v úlu, soupeřovy útoky posílené výpomocí z "áčka" byly drtivé. Nápor se podařilo ustát bez úhony a do konce poločasu jsme si dokonce párkrát nesměle potřásli pravicí s madam ofenzivou. V druhém dějství se sice rychle měnilo skóre v náš neprospěch, nicméně hra se až do konce přelévala ze strany na stranu a vyrovnání bylo na dosah ruky. Gól se vstřelit nepodařilo, i tak jsme opouštěli hřiště s pocitem, že soupeř nebyl nad naše síly. Výsledková matematika byla prostá jako vždy, cesta do zóny bezpečně vzdálené od sestupových vod vedla přes skalp Panthers B. První polovina ve znamení rozvážné, místy profesorské kombinace a vydřeného navyšování vedení. Druhá část plná zbytečných chyb a uspěchaných rozhodnutí rezultovala ve zbytečné zdramatizování se štastným koncem 3:1. V utkání o bronz nasadili domácí kostelečtí vlci po výjimečných leč suverénně proměněných příležitostech k trháku na 3:0 a slabší povahy byly zralé na ručník. Týmový duch nenechal potápějící loď na holičkách a pomohl zmobilizovat poslední zbytky sil k boji proti bramborové hrozbě. Krůček po krůčku, minutu po minutě přejímalo Flobo otěže hry, až dokonale ovládlo dění na hřišti. Dařilo se anulovat dvě největší protivníkova esa a kolektivní maximální výkon zásoboval pravidelně brankáře nepříjemnými pozdravy. Při rozdílové brance na 4:3 jsem podvedomě sahal na neexistující klobouk, protože akce si zasloužila absolutorium. Takovou koncentraci taktické disciplíny, hráčského uvažování a zabijáckého instiktu místní hala dlouho neviděla. Když se míček uvelebil pod břevnem poté, co byla dlouhá křižná přihrávka neomylně usměrněna z první na cíl, uvědomil jsem si, že pokud navážeme na předchozí výkony, nemusí být nynější koš konečnou zastávkou.
Starší žáci se v neděli 8.11. sešli v areálu kolegů vyznávajících jako sportovní náboženství baseball a softball, aby se důkladně věnovali vlastnímu řemeslu v rámci dalšího střetnutí týmů z koše 9. Vstup do turnaje uklidnil všechny přítomné, protože jsme se vymanili z ranního prokletí prospaných úvodů utkání a po týmovém výkonu porazili Unhošť 3:0. Ačkoliv jsme se maximálnímu nasazení nepřiblížili ani z daleka, předvedená hra musela kluky bavit. Podobně ležérní přístup už ale nestačil na dalšího soupeře, kterým byl Texas. Naše nedůslednost vyšla najevo především v druhé polovině, protože ubývalo přesných přihrávek a počet nevynucených chyb strmě stoupal. V infarktovém závěru nakonec hubené vedení odolalo četným atakům soupeře a po výhře 2:1 nás čekalo finále. Favorizovaný Tatran začal souboj o první místo suveréně a brzy se ujal vedení. Po celý zbytek zápasu se hra přelévala ze strany na stranu a především díky obrovskému vypětí sil sváděly oranžové pluky vyrovnanou partii. Dařilo se narušovat soupeřův klid při rozehrávce, skrz domluvené šablony jsme si usnadňovali život. Základní hrací doba jméno vítěze nepřinesla a následné samostatné nájezdy fascinovaly halu natolik, že jednotlivé exekuce provázelo dramatické ticho. Nervózní nepřítomnost zvuku narušil až bujarý jásot příslušníků Floba, kteří ve čtvrté sérii zvrátili osud na svou stranu a zajistili si postup do vyššího koše!!
Tento víkend nás čekal turnaj v Ruzyni. První zápas s Edenem Beroun znamenal velkou radost a potěšení z předvedené hry. I trenér hostí ocenil naše krásné kombinace a góly a obdivoval "hlavy nahoře". To, co se nám dařilo první zápas se nám ale nepovedlo přenést do zápasu s Hanspaulkou, které jsme chtěli vrátit minulý turnaj. Tentokrát byl soupeř ale opravdu lepší. Hlavně lépe četl hru, byl dříve u míčku a prohrávali jsme osobní souboje. Zaspali jsme začátek, dostali rychlé góly a vzpamatovali se až ve druhém poločase. To už hra byla vyrovnanější, ale na obrat to nestačilo. Zápas o 3. místo jsme hráli s Unhoští. Zápas nejdříve z naší strany takový unavený, neběhavý, dali jsme rychlý gól a měli trošičku sklon k podcenění, ale soupeř zapnul na vyšší obrátky a my jsme naštěstí nezůstali pozadu a hrál se fyzicky oboustranně poměrně náročný florbal. Přes mnoho šancí jsme dali jen 1 gól, soupeř s mnohem menším počtem střel také a když jsme přežili cca 2min ostřelování od soupeře ke konci utkání (kdy jsme nedostali gól jen díky tomu, že všichni hráči bránili s absolutním nasazením), tak zápas dospěl k nájezdům. V nich zaperlili střelci i brankář David a tak jsme v Ruzyni vybojovali 3. místo. Díky všem za bojovnost a snahu a doufám, že si to brzy s Hanspaulkou rozdáme ve vyšším koši.
Druhé kolo ligy starších žáků jsme pořádali v nafukovací hale na Kobylisích. Obavy ze zimy, které jsou pro tuto halu legendární, nakonec nebyly třeba. Spíše naopak. V odpoledních hodinách v hale bylo opravdu velké vedro a vydýchaný vzduch tomu moc nepomáhal. První zápas proti Olympu jsme měli pod kontrolou a stav 3:1 drželi téměř až do samotného závěru, kdy nám soupeř při PP vsítil gól a snížil tak na jednobrankový rozdíl. Naštěstí jsme si výsledek i přes velké nervy udrželi. Rozhodující utkání dne bylo však hned druhé skupinové se Sokolem Hanspaulka. Hráli jsme celý zápas v tempu soupeře, akorát se nám nedařilo zakončovat. Nakonec jsme však uspěli a vstupovali do poslední minuty zápasu za stavu 1:0. Stejně jako v zápase minulém, jsme byli vystaveni velkému tlaku a v samotném závěru nám bez střely soupeř protlačil míček u tyčky a vyrovnal. Smůla. Vzhledem k lepšímu skóre do finále o první místo postoupila Hanspaulka a my jsme se tak museli spokojit s týmem Texas v zápase o místo třetí. Aspoň zde jsme si zvedli náladu a překrásnou kombinační hrou nasázeli soupeři dvanáct gólů.
Odstartování nové sezóny 2015/2016 bylo vloženo na hokejku starším žákům. I přes pomalejší začátek jsme byli bezchybní v obraně a tak jsme bezproblémově ukrojili dvě výhry z turnajového koláče. Poslední, hořký kousek, se kterým jsme se potkali ve finálovém zápase o první místo byl celek Chodova. Modrodresý tým byl vždy o krok před námi a my jsme nedokázali vytvořit dostatečný odpor nájezdníkům do naší obrany. Pomalé návraty z útočných akcí a nedostatečnost zrcadení soupeřova tancování na naší polovině tak skončila výpraskem. Naše útočné akce byly často krásně kombinační, avšak s nedostatečnou efektivitou vsítění gólu. Velkou roli hrála též morálka, která nepříznivým vývojem zápasu značně klesla. Musíme holt zrychlit a začít klást větší důraz na obranou fázi hry. Příště je na programu výherní hattrick, tak s tím počítejte!
Po několika omluvenkách doslova na poslední chvíli jsme se sešli v Kostelci v dosti bídném počtu. Hned před prvním zápasem nám bylo jasné, že tento den bude dlouhý, krutý, únavný a velmi tvrdý. Zahájili jsme poměrně čerstvým výkonem proti Hansapulce, které jsme bohužel po bojovném výkonu prohráli 0:1. Druhý zápas proti domácímu Kostelci byl velmi vyrovnaný a bojovný až do poslední vteřiny zápasu. Všechny síly vržené do útoku v posledních minutách zápasu nám zajistily vyrovnání a pak po krásné standartní situaci jsme udeřili po třetí v zápasu a tak jsme vybojovali šťastné, ale zasloužené vítězství. Třetí dokonalý a nejlepší výkon jsme předvedli proti silné Unhošti, která na nás však tvrdě narazila. I přes naše unavené nohy jsme dokázali rozebrat soupeřův útok do posledního kousku a inkasovali jsme až těsně před koncem, což naše vedení ohrozilo jen na chvilku a konec zápasu byl v podobě držení míčku na našich holích s konečným výsledkem 2:1. Poslední zápas nás bolel nejvíce. Nohy se sotva plazily vyčerpáním po palubovce a nevyužití několika doslova "obřích" šancí v úvodu nás stálo vítězství v zápase. Hlava chtěla, tělo už bohužel moc neposlouchalo, to znělo z úst našich hráčů po heroickém výkonu po konci zápasu v podobě prohry 3:4. Tímto bych chtěl klukům dnes dát velké díky, protože to, jak bojovali na hřišti, se musí ocenit !!!
Zároveň bych rád poděkoval všem hráčům této kategorie za letošní sezónu 2014/15 a v další sezóně se brzy uvidíme.
