Právě probíhá druhá týmovka a před zraky ligových hráčů má večerní premiéru film Flobo, za kterým stojí parta mladších žáků. Ta nejlepší, která tu dosud byla. Koukáme i na Břéťu, který nás baví nejen na velkém plátně, ale hlavně v průběhu všech nejkrásnějších let s ním v týmu. Zodpovědný, spolehlivý dříč s obrovským srdcem. Břéťa je ten, který dodrží večerku na akcích, nemá problém s fungováním bez mobilu, je na něj stoprocentní spolehnutí, dodrží slovo. K tomu si s radostí dopřává snad stovky hodin domácích tréninků navíc. Jako první v týmu předvede v lize zorro a získává tak právem titul Zorro Master. Maká i na dalších tríčcích a baví jimi všechny okolo. Pro ostatní je tak nejen v tomto ohledu velkým vzorem. Zároveň je jedním z motorů raketového vzestupu z beznadějného posledního místa v lize mezi elitu a držitelem první zasloužené medaile. Vášnivý sběratel nejen Flobo kartiček je kreativní i mimo mantinely, vymýšlí třeba stolní hru. Tvůrcem hry je i na hřišti, vždy se snaží, třeba ve své oblíbené kapse, hledat své spoluhráče v nejlepších pozicích a často spíše nahraje do lepší šance, než aby třeba sám zakončil. Nevynechá žádnou akci, pro tým vyloženě dýchá. Má skvělou pohodovou povahu, všichni ho mají rádi, pro trenéry je čest trénovat takového skvělého kluka. Zůstává vždycky pozitivní, nic ho jen tak nerozhodí. Ví totiž, že spolu s ostatními vždycky všechno překoná a na ty nejlepší úspěchy si umí počkat. Zvládne si je parádně vydřít a užít. Ví, že nic nepřijde jen tak samo od sebe :) Stejně tak, jak se všichni mohou spolehnout na něj, tak Břéťa na všechny okolo. Bro, děkujeme nejen za to, co jsi se svými teammaty dokázal, ale hlavně, že vždycky myslíš na ostatní a svůj osobní prospěch obětuješ všem spoluhráčům. Jsi tím nejlepším možným parťákem pro všechny :)
Břéťo, pamatuješ si své florbalové začátky?
Neměl jsem co dělat a spolužák mi řekl, že mám jít hrát florbal. A neuměl jsem bruslit, takže jsem začal hrát florbal. Jinak jsem chtěl vždycky hrát hokej. Viděl jsem finále hokejové extraligy a začal jsem díky tomu fandit Třinci.
Po nějaké době, co jsi si pinkal na Rybníčcích malé tělocvičně, jsi dostal pozvánku do ligového týmu.
Z ligových začátků si skoro nic nepamatuju, jenom snad záblesk jednoho turnaje. Mysleli jsme si, že tehdy rozhodčí pískal úplně špatně.
V elévech jsi strávil sezónu a pak jste zažili výsledkově hororový první rok v mlžích.
Tam už si pamatuju, že jsme skoro všechno prohráli. Ale moc jsem to neřešil. Řešil jsem třeba, jak jsem chytal. Nebo jsem se naučil vyndávat míčky z branky, když jsme prohráli 26:0 a podobně. Vzpomínám si, jak jsem se všem spoluhráčům vysmál, že prohráli 30:0 a já jsem tam nebyl :D
Pak se to ale zlomilo a druhý rok jste naopak skoro neprohráli, postoupili jste z nuly do prvního koše.
Pamatuju si třeba, že jsme jednou postoupili, ale protože jsme pořádali, tak nás vrátili zpátky, ale stejně jsme zase postoupili 😊 Vždycky jsme potom chodili na nějakej další program, jako bowling nebo laser game a to mě bavilo.
Bavilo mě to ve Flobu vlastně všechno dohromady, jak ty turnaj, akce, tak to všechno okolo. Měli jsme dobrou partu. Pořád mě tam někdo šikanoval, jako teď, takže se nic nezměnilo :D Jenom jsme netrénovali spolu, protože jsme byli složení ze dvou škol.
Vzpomínáš si na vaši poslední větší akci v mlžích? Nisa Open?
Jojo, že jsme tam porazili Louny v osmifinále a Shreci nám gratulovali.
Rok jste potom bojovali ve stržích, ale vždycky jste se vrátili nám třeba pomoct s pořádáním, byli jsme spolu dál na týmovkách… a potom přišla příležitost si ještě jednou zahrát. Českolipské hry.
Kdybych nepodělal jeden zápas, tak by to bylo lepší a mohli jsme třeba hrát finále. A nemuseli jsme zažít ty nájezdy o bronz. Užili jsme si pizzu, pak jsme se díky tomu společně hezky bavili na záchodě. A nejlepší bylo, že jsme spali v hale, to mě hrozně bavilo, protože jsem si mohl jít kdykoliv střílet.
Hned potom jste si založili Želvy Ninja.
Já jsem v to věřil. Chtěl jsem to už před tím, ale přišla mi to tehdy jako blbost.
Jeli jsme s Želvami na první turnaj, čekal jsi, že přivezeme medaili?
Ne, já jsem čekal, že všechno prohrajeme. Většinu zápasů jsme ale vyhráli, byli jsme pořád v pozitivní náladě. Zápas o bronz byl trošku fyzicky těžší a psychicky byl velmi zábavnej. K někomu jsem tam přistupoval a dělal na něj tlak a ten byl hrozně naštvanej, to mě bavilo. Když mi pak dávali na krk tu medaili, tak jsem měl pocit, že si budu muset přestavět poličku 😊 Pamatuju si oslavy s pohárem, kdy Ondra chtěl říct cigi caga a řekl jenom cigi a nikdo se nepřidal :D
Co si odnášíš z Floba?
Zorro, 100% bilanci na nájezdy, konec trojkovýho florbalu. A spoustu zážitků. Třeba potom jsem šel ještě fandit, když už jsem byl ve stržích, tak i to. A potom tuhle partu.