Zní to jako další pohádková story. Po prohraném boji o bronz na českolipských hrách a maximálně užitém víkendu tato parta prostě nechtěla od sebe. Ti největší Flobo srdcaři si tak ještě na autobusové zastávce založili vlastní tým Želvy Ninja a píší úplně novou kapitolu. Zažili spolu topové léto, ať už na Junior kempu nebo Flobo kempu a chystali se na premiérový turnaj ve starších žácích. Pro většinu hráčů snad nejmladšího týmu na turnaji to znamenalo načerpat nové znalosti z pětkového florbalu a postupně sbírat nové zkušenosti. Jeli jsme si to hlavně užít, stanovili jsme si základní achievementy., které jsme měli zkusit postupně plnit. Že většinu z nich zvládneme už po prvních zápasech absolutně nikdo nečekal :)
Páteční společný večer byl intenzivní. Nákup večeře před zavíračkou a spousta taktiky pětkového florbalu nikoho moc nevyčerpala. Možnost společně strávit čas bez mobilních telefonů byla samozřejmě lákavá a naši ninjové ji využili na max. Spát šli až v noci. Měli to ale určitě vypočítané, protože ranní vstup do turnaje byl famózní. Zápas s Náchodem jsme postupně dostali pod kontrolu a nikoho by moc nenapadlo, že spolu hrajeme poprvé. Nejen že jsme tak slavili nakonec klidné vítězství, ale ninjové se mohli těšit na snídani do postele od trenérů, hráči druhé pětky, kteří vstřelili první gól týmu nakoupili kartičky italian brainrot pro všechny. Ve druhém utkání trenéři získali bramborové tyčinky za první dvojku hráče. Dvůr Králové nás tlačil mnohem víc. Vzdorovali jsme a padli o jeden gól. Odehráli jsme ale další skvělé utkání a před tím posledním ve skupině jsme byli parádně naladěni. A to se následně projevilo. Ondra v brance splnil další achivement, když vychytal čisté konto. Dalším dvěma hráčům chyběl gól na hattrick. Vysokým rozdílem jsme porazili Hořice a těšili se na večerní semifinále.
Vrátili jsme se tak trochu v čase do červnového turnaje v České lípě. Měli jsme za sebou podařenou skupinu a čekaly nás medailové zápasy. Jen jsme tentokrát chtěli opačný výsledek. Odpoledne jsme strávili ve městě, užili jsme si spolu každou minutu, na florbal vůbec nemysleli. Stihli jsme i závěr zápasu první ligy mezi Olomoucí a Hradcem, kde měl symbolicky trenér Tom třeba hráče z prvních ročníků Junior kempu. Ten den měl zatím všechno.
Semifinále nám přineslo konfrontaci s nejlepším týmem turnaje. A ano, bylo opravdu vidět, že tentokrát už zkušenosti a sehranost porazíme jen skoro zázrakem. I tak jsme ale odehráli fajn zápas. Gólmič nás dost podržel, padli jsme o 4 góly a odnesli si to nejlepší. Jeli jsme podle stejného scénáře, jak v červnu, ale teď byl čas změnit finální výsledek. Do akce se v šatně dostaly kartičky italian brainrot a pack openingy. Nadšení z vytažených Tik tok a IG stvůr bylo obrovské. Skvěle jsme se odreagovali. Je ironií osudu, že i tentokrát jsme bronzový zápas hráli se soupeřem, který nás porazil ve skupině. O ten jeden gól.
Oproti červnu tu byl jeden zásadní rozdíl. Zažili jsme už první velkou “prohru” a všichni tak věděli, že vlastně o nic nejde. Nikdo na nic netlačil, pořád jsme do Hradce jeli primárně proto, že nás to spolu baví a měli jsme na sebe obrovské štěstí. Na hřišti všichni nechali v osm hodin večer úplně všechno. Poslední dvě minuty a vedeme o gól. Soupeř tlačí, my ale nepanikaříme. Bojujeme zároveň se zraněním hráčů, kteří ale ledovali na maximum a i tak na závěr nastupují. Ani tentokrát jsme nestahujeme sestavu a zápas dohráváme po Flobácku všichni komplet. Vyšlo to. Vyhráli jsme stejným rozdílem, jakým jsme padli ve skupině. Tentokrát jsme byli šťastnější my. V ten nejlepší moment. A ta euforie a úleva byla obrovská! Brali jsme i pro Flobo historicky první medaili. A vybojovali ji ti, kteří si ji zaslouží nejvíc. Ondra byl dokonce oceněn jako nejlepší gólman turnaje :))
Oslavy byly velkolepé, skoro jsme nestihli večeři a pomalu ani nešli spát. Bylo nám to jedno. To spaní, večeři jsme si nenechali ujít. Někteří usnuli pomalu s medailí na krku, pohár putoval mezi pokoji. A tu medaili jsme někteří nesundali ani v neděli ve městě. Regenerace v městských lázních byla extrémně vhod :)
Lepší víkend si vlastně nedokážeme představit. Užitý na max se vším všudy. Když si představíme, že na stejném turnaji bylo před dvěma lety a jedním rokem naše maximum sedmé místo v mladších žácích, je tohle absolutně neuvěřitelný výsledek. Pokud se ale sejde ta nejlepší parta, která je opravdu nerozdělitelným týmem, který si vzájemně bezmezně věří, je možné úplně všechno ;)
Děkujeme, Želváci Ninjáci :)))
Vaši hrdí trenéři Tom, Pája a Naty