Mlžácká parta se znovu po roce vydala na severní dobrodružnou výpravu. Pod Ještědem v osmi tisícové hokejové areně ji čekala zatím jednoznačně největší challenge. Skupina nabitá elitními týmy byla suprovou výzvou! Cíl byl jasný, užít si na max celý prodloužený víkend společně v tomto legendárním složení. Kluci a Naty jsou opravdu tou nejlepší partou, kterou jsme si kdy mohli přát. A to nám jasně potvrdili i v Liberci :)
Po ranní akreditaci jsme se nedočkavě vydali prozkoumat hokejovou arenu. Ani jedny z hlavních dveří nebyly odemčené a za 30 minut měl začít první zápas, tak jsme marně hledali vchod. A to i v podzemí. Nikde v okolí nikdo a ti, kdo byli, nevěděli. Tak jsme se dostali dovnitř bočním vchodem. Když jsme ale viděli kabinu hokejového áčka a ocitli jsme se ve VIP patře, tak jsme tušili, že asi nejdeme úplně ok cestou. O tom nás přesvědčil i fajn securiťák, který měl pochopení a nasměroval nás. Exkluzivní prohlídka byla brzy za námi a my se mohli těšit na naše první tři utkání přímo v aréně. První série dopadla dobře, brali jsme hned na začátku turnaje výhru a odehráli luxusní utkání s výběrovými Shreky nebo o tři hlavy většími Hořicemi. Aquapark Babylon před zavíračkou? Náš jasný program. Přeci jen i roční sliby se mají plnit :) Po chvíli se tak Hyňa překonal a rotoval se spoluhráči trychtýřem. Zbytek reportu z mezopotámského světa si necháme pro sebe ;)
Ráno jsme nemuseli vstávat, proto jsme příchod před půlnocí vůbec neřešili. A kdo by si myslel, že nás to rozhodí, tak naopak jsme po obědě uhráli naprosto skvělý výsledek s libereckým výběrem a prohráli jen o gól s Butchisem, který se strachoval o výhru do posledních sekund. Ani jedno by nás ještě před rokem absolutně nenapadlo. Byli jsme s Naty a Pájou těmi nejhrdějšími trenéry. Když k nám po zápase přišel rozhodčí se slovy, že jsme si tu výhru zasloužili my, tak to zahřeje na flobáckém srdci :) Já mu odpověděl, že přijde v ten správný moment :) A opravdu. Poslední utkání jsme kontrolovali a s libereckou arenou jsme se rozloučili výhrou. Všichni Flobáci se podíleli na výsledku stejným dílem, nikdy jsme nemíchali sestavou a neřešili, kdo by měl kdy hrát. Všichni měli v týmu absolutní důvěru všech, jako vždycky. Ani tohle není pravidlem, jak jsme se na turnaji párkrát přesvědčili u ostatních týmů.
Super bylo také to, že jsme se na hale potkávali s bývalými Flobo hráči a našimi kamarády a vzájemně se podporovali. Po turnaji jsme usoudili, že si všichni zaslouží pořádný Mekáč. Ještě před tím jsme byli svědky zadržení zloděje a zvládli unboxing Pokémon a hokejových kartiček. O zážitky jsme tak klasicky neměli nouzi :) Celý víkend jsme fungovali bez mobilních telefonů. Nikdo si na ně nevzpomněl, domů jsme volali po dvou dnech, protože to prý už ani rodiče neřeší. Díky tomu jsme zažili fakt šílený blbosti ať už na ubytku nebo v halách. Všichni tři trenéři jsme byli absolutně za jedno v tom, že si to spolu mají všichni ještě užit a to naši skibiďáci zvládli parádně :) Žili jsme spolu každou minutou :))
Chtěl bych mega poděkovat za pomoc Naty a Pájovi s organizací. Letos to šlo všechno opravdu úplně na pohodu, oba mají Flobo srdce na pravém místě a jsou skvělými parťáky pro nás všechny :))
Tom, Naty a Pája
