K Flobákům se přidal teprve sezonu před koncem mladších žáků a zažil ten nejluxusnější vzestup z posledního místa na vrchol. I během takto krátké doby se Vojta podílel na skvělých úspěších a zažil se svými parťáky tuny nezapomenutelných momentů. A my jsme moc rádi za to, že byl toho všeho s námi. Začal později vlastně skoro od nuly a bylo top sledovat, jak se rychle vypracovává v nekompromisního finishera. Vždy si uměl najít ten správný spot v target zóně a z něj zakončit. Naučil se rychle scanovat, i když to neměl vůbec jednoduché. Díky své zmáknuté poziční hře parádně kombinoval se spoluhráči. Nezapomenutelné jsou zároveň naše challenge před začátkem tréninků, kdy si vybral šibenici, kterou chtěl trefit, aby začal trénink. Bylo super sledovat, jak mu to šlo všechno čím dál rychleji. S Vojtou se nikdy nenudíme, jeho nápady jsou často originální, to samé platí pro provedení. Během týmovky tak s parťáky roztleskává s třásněmi místnost, aby za chvíli po prostoru skákal ve spacáku. Je to náš chill guy, který se umí bavit se všemi spoluhráči a ti ho berou jako skvělého brosáka. Tým má díky němu ten správný vibe. Ani po konci v mlžích na tým nezapomene a jak píše před Flobo kempem, je to celé o těch lidech :) A Vojta ví, že ve Flobácích má ty nejlepší parťáky. Díky, bro. I když jsme toho spolu nezažili až tak tolik, jak bychom mohli, a i si přáli, tak nám stejně připadá, že jsi s námi už od našich úplných začátků :) Protože jsi se podepsal v týmu tím nejlepším možným nezapomenutelným způsobem ;)
Vojti, pamatuješ si své florbalové začátky?
Začal jsem už někdy v první třídě a pamatuju si, že jsme měli Vaška jako trenéra. Chodil jsem na florbal půl rok nebo rok, pak jsem šel na pink pong, potom jsem hrál fotbal, a nakonec jsem se vrátil. Na Flobo chodil Hynek a přišli jsme tak i díky němu s některými spoluhráči ze třídy.
Půl roku jsi jenom trénoval, protože jsi přišel v pololetí. Jak dlouho jsi se rozhodoval, jestli zkusíš ligu? A jak vzpomínáš na ligové začátky?
Hned jsem se rozhodl, prostě mě to bavilo. Vůbec jsem to na začátku neznal, byl jsem v té době špatnej (pozn. trenéra: byl úplně v pohodě :)), ale postupně jsem se přizpůsobil. Byl jsem rád, že jsem byl rád. Tehdy jsem nějaké prohry vůbec neřešil.
Pak jste začali vyhrávat.
To bylo tím, že jsme spolu hráli víc a víc, měli jsme dobrý lajny, spojení Rybníčků a Ústavky začalo najednou klapat.
Jakou roli v tom hrály naše legendární společné akce?
Byl jsem snad na všech, co jsem mohl. Můj první turnaj byl v Hradci, byla to tragédie, ale měli tam dobrou pizzu. Nedávali jsme góly, nevyhrávali jsme, ale ta akce mě bavila. Na Nise jsme ze začátku docela prohrávali, ale potom jsme díky výhře s Benešovem šli do play-off. Tam jsme rozbili Louny. Ty nás původně porazily, ale pak jsme se strašně zlepšili. Pak jsem byl na týmovkách a kempech.
Jak vnímáš partu, kterou jste měli v mlžích?
Bylo to úžasný. Měl jsem tady kámoše, Hynka, Rybníčkáře, celkově to klapalo.
Co si odnášíš z Floba a co ti bude chybět?
Začátky florbalu, svůj první klub nikdy nezapomeneš. Chybí mi neomezená nominace. Jak jsme chodili na akce po turnajích, do restaurací, na laser game, cokoliv, to bylo na tom super. A nemusel jsem dojíždět na tréninky.