Pokud zrovna nehraje na hřišti nebo nenatahuje svou nekonečnou řadu v Duolingu, našli byste ho často s hlavolamem v ruce. Rád totiž řeší komplikovanější situace, a možná proto si tolik oblíbil roli obránce, ve které je jako doma.
Je červen 2025 a ze Střížkova se vydává velká výprava mlžáků společně s těmi bývalými, aby si spolu ještě jednou zahráli. Je mezi nimi i Tom, který se během sezony vždy rád k týmu vrátil. A my jsme za to mega rádi. Jeho Flobácké srdce bije tak silně, že hravě překonává i ten nejhlasitější zvon na světě. Nejen že na hřišti zastane spolehlivě svou oblíbenou defenzivní roli, ale zároveň je s ním nejen během tohoto legendárního víkendu totální sranda. Podílí se snad na všech prancích na trenéry, užívá si každou minutu s partou, kterou má tak rád a všichni v ní jeho. Na hřišti nechává absolutně všechno. Má těžkou pozici, protože parťáci mu bezmezně věří v jakékoliv situaci a nebojí se ho stavět do těch nejkomplikovanějších momentů. On ví, že i když se občas něco nepovede, vždycky ho podpoří, stejně tak jako on vždycky je. Bojuje za všechny jak na hřišti, tak mimo něj. Každý z nás s něčím zápasí, je to přirozené. A Tom je tak velkým týmovým hráčem, že se občas úplně zbytečně až bojí, že něco zkazí. Nemá k tomu ale vůbec žádný důvod. Má tu naši absolutně největší důvěru a podporu, vždycky a za každé situace. Ví, že ať se stane cokoliv, vždycky se společně zasmějeme. Jsme na něj hrdí a je super sledovat, jak se florbalem baví a posouvá se.
V České Lípě boj o medaili nejtěsnějším možným způsobem nedopadl, o pár měsíců později už ale se stejnou partou slaví v Hradci Králové. S tou partou, ve které má se svým číslem 64 své nezastupitelné místo a se kterou zažil vzestup z beznadějné poslední ligové pozice mezi elitu soutěže. Tome, zažili jsme spolu tolik nezapomenutelných, vtipných momentů, o některých tu ani psát nemůžeme. Spoustu proher a mega úspěchů, na které budeme vzpomínat navždy. Jsme vděční za to, že jsi u toho všeho byl s námi. Děkujeme za všechno, bro ;)
Tome, pamatuješ si své florbalové začátky?
Začínal jsem v pololetí první třídy. Byla zábava tam dělat kraviny, měli jsme fajn partu. Postupně jsme měli lepší tréninky.
Potom jsi dostal pozvánku do ligy, stihl jsi jednu sezónu v elévech.
Bylo to takový, že konečně něco hrajeme, byly to jiné týmy než Academy, bavilo mě to.
Přechod do mladších žáků byl náročný, přišla výsledkově hororová sezóna.
To už mě tolik nebavilo, tým byl dobrej, ale neměli jsme jak vyhrát, protože jsme skoro nic neuměli. Tréninky hodinu týdně na Rybníčcích na to nestačily. Potom přišel zlom v Solidaritě, naučili jsme se víc technické věci, nahrávat si, držet balonek, byl to asi ten hlavní důvod. Zlepšovali jsme se časem všichni. A měli jsme hodně dobrou partu, lepší jsme si snad přát ani nemohli.
Ve druhé a poslední sezóně v mlžích jste začali vyhrávat.
Škoda teda, že to byla poslední sezóna, ale to už mě potom hodně bavilo. A docela jsme všechny přehrávali. Nakonec se obrátily role a byla to mnohem větší zábava. Žili jsme tím florbalem i v té partě. Bavili jsme se o něm, sbírali jsme třeba ty své vlastní kartičky. Bylo to pěkný.
Nějakou dobu jsi si nebyl jistý, jestli budeš s florbalem pokračovat do stržů…
Nejdřív mě to nebavilo v té době, jak jsme prohrávali. Nedávalo mi to do budoucna smysl. Ale pak jak jsme začali vyhrávat, tak mě to chytlo. Nebyl jsem si jistý akorát tím přestupem. Tady byla super parta a já moc nemám rád nové kolektivy, přechod z trojkového florbalu byl náročný. Ale nakonec máme docela dobrou partu a trenéra i tam a začali jsme se do toho rychle dostávat.
Rok jste bojovali ve stržích, ale vždycky jste se vrátili nám třeba pomoct s pořádáním, byli jsme dál spolu na týmovkách…, a potom přišla příležitost si ještě jednou zahrát. Českolipské hry.
Bylo to takový jiný, protože se ta Flobácká parta se mezitím obměnila. Užil jsem si to, obnovili jsme tu původní partu a zcelili jsme ji. Herně to bylo dobrý. Hráli jsme pěkně, škoda těch nájezdů. Měli jsme navíc, ale nevadí mi, že nám ta medaile utekla. Bylo to super.
Po tom turnaji jsme se rozhodli, že si založíme Želvy Ninja.
Já jsem nad tím už přemýšlel před tím, že je škoda, že nemáme ještě nějaký jiný tým. Drží to tu partu, je to pěkný, že jsme spolu všichni dlouho a můžeme pokračovat, i když nejsou ve Flobu starší kategorie. A bavit se tím vším spolu dál.
Zvládli jste společně už první turnaj, který vám vyšel dost luxusně a odvezli jste si z Hradce bronz.
Nečekal jsem to, protože to byl pětkovej florbal a většina týmu byla z trojkového. Ale odehráli jsme to mnohem líp, než jsem čekal.
Co si odnášíš z Floba?
To, že jsem díky Flobu začal hrát florbal, partu, vzpomínky. Je škoda, že už toho není tolik, co před tím, ale jsou aspoň ty Želvy Ninja.