Jak to dopadne, když si dá Flobo srázek s týmy z vyšších košů v Kralupech? Je to jedna velká florbalová sobotní party! Početná skupina dětí a ospalých rodičů s trenéry se vydala ranním vlakem na první sezónní neligový turnaj. Pompézním nástupem za efektu nasvícené vystřelující páry jsme vystřelili na hřišti vstříc novým zážitkům. Nutno dodat, že jsme náběh zvládli až na druhý pokus, protože chybou v komunikaci vběhly na hřiště všechny týmy za sebou, za překvapení moderátora, který si ani nestihl nachystat mikrofon a představit týmy postupně.
Za mohutné podpory rodičů, kteří stihli minimálně jedno předzápasové kafe, jsme odehráli první utkání se superligovými Blacky. Překvapení soupeři se museli smířit s remízou, zápas to byl vyrovnaný se spoustou šancí na obou stranách. Starší bratři Blacků se v následujícím utkání zastrašit nenechali a hráli svou hru na schovávanou, která se našim ani trochu nelíbila a odmítli se účastnit hledání. I z toho důvodu jsme často nechávali soupeře samotné a ti si uměli zkušeně poradit.
Souboje s bájnými starořeckými hrdiny byly dostatečně epické! Perseus neměl zatím naštěstí úplně svůj den a naši dravci odráželi všechny útoky na našeho medúzáka v bráně. Rozešli jsme se tak smírně. Poslední zápas ve skupině byl rozhodující, pokud jsme se chtěli vyhnout klání o vyřazení, museli jsme nutně zvítězit. Hercules možná dokázal zkrotit Kerbera nebo zabít nemejského lva, na Flobáky si však nepřišel a slavili jsme tak mohutné vítězství. Zakončit skupinu s jednou porážkou proti velikánům byl sen a ten nám přinesl semifinále!
Často se nám v této sezóně stává, že se ocitneme v situaci, která je pro nás úplně nová, jak pro hráče, tak trenéry. Je hrozně těžké si představit, s jakými emocemi pracovali naši malí reprezentanti, kteří byli blízko vytoužené medaili, což je něco, o čem se nám před rokem ani nesnilo. Odvetu s Heraklem jsme nezvládli vlastně vůbec, ale to se prostě stává. Nejvíc se člověk v životě naučí z proher. A abychom se naučili opravdu hodně, tak ani zápas o bronz nevyšel, i přes obrovskou snahu dotáhnout ten poslední gól. Naši bušili a bušili na bránu, ale soupeřův gólman ne a ne otevřít.
Čtvrté místo je úspěch, ale hlavně jsem obrovsky hrdý na všechny, kteří se svým heroickým výkonem podíleli na tomto obrovském zážitku.
To nejdůležitější v životě se neměří hodnotou ani počtem medailí a já jsem přesvědčený o tom, že v těchto aspektech už máme dávno vyhráno :)
Děkujeme i rodičům za podporu nejen na turnaji, ale po celou sezónu! :)
Tom a Pája