Flobo cesta z města

Pro všechny členy Floba jsme připravili individuální aktivitu, která nás bude vzájemně spojovat. Pojďme ve světě domácí výuky a homeofficů vyrazit ven! Kolik toho dohromady dokážeme nachodit, najezdit, nabruslit či našlapat? To záleží jen a jen na nás všech. Budeme rádi, když se do projektu Flobo - cesta z města zapojíte a budete s námi sdílet nejen překonané vzdálenosti, které budeme poctivě evidovat, ale rovněž i fotografie, videa či do mapy zanesené záznamy tras. Vše prosím sdílejte prostřednictvím emailu na info@flobo.cz

Dovolte nám celý projekt představit ve videu a popisku u něj.

Věříme, že se společně dorazíme k dnes nepředstavitelným cílům!

Můj Flobo příběh #9 - Mikuláš Fara

Dalším velkým srdcařem, který již mnoho let obléká oranžový dres, je starší žák Mikuláš. I on se vyznačuje svým nepopíratelným talentem a natolik potřebnou univerzalitou. Miky je přesně ten typ hráče, který je schopný kdykoliv úspěšně zaskočit na jakékoliv herní pozici. Na hřištích se prohání s florbalkou a míčkem již od roku 2013. Díky své přátelské povaze, technickým dovednostem a přirozené zarputilosti má v týmu nezastupitelnou pozici. Miky je na hřišti vždy tam, kde má být, umí s velkým přehledem řešit vzniklé situace a zároveň úspěšně pomáhá spoluhráčům dosahovat společných cílů. Spoluhráče podporuje i na střídačce, zápasy umí pořádně prožívat. Do všeho jde s nadhledem, pokorou, velkým odhodláním a vyznačuje se velkou pracovitostí. Mezi mantinely se zkrátka cítí jako ryba ve vodě. I Mikuláš toho s Flobem zažil opravdu spoustu, je pravidelným účastníkem týmových akcí a podepsal se pod několika florbalovými úspěchy. Díky jeho osobnostním i hráčským charakteristikám nepochybujeme o tom, že v budoucnu přidá další. Předpoklady k tomu bez pochyby má. Florbalem se zkrátka baví a jsme si jisti, že ho zápal a nadšení jen tak neopustí.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Moje první krůčky s Flobem byly na prvním tréninku a moc si toho z něj nepamatuji, ale vím že jsem si to užil. O Flobu jsem se dozvěděl z letáku v družině. A řekl jsem si, že bych to mohl zkusit.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Moje první florbalové kroky byly, když mi mamka koupila florbalku a já si pak s ní celé odpoledne hrál.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Pohyb a kamarádi, to jsou dvě nejdůležitější věci, a jinak asi obstojné vedení.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Můj největší zážitek je, když jsem si rozsekl hlavy o háček, bylo mé první a asi i poslední florbalové zranění. Žádný přesný cíl nemám, ale rád bych se co nejvíce zdokonaloval a zlepšoval.

5. Jaké jsou tvé jiné koníčky? Jakými aktivitami trávíš volný čas, když zrovna nehraješ florbal?

Mezi ostatní koníčky u mě patří třeba pink ponk, který na akcích Floba taky často hraji, dál je to třeba hraní počítačových her nebo turistika.

Flobo highlights 2020

Jaká byl rok 2020 v podání Floba? I přes to, že nám během pandemie nebylo umožněno prožít plnohodnotnou sezónu a museli jsme si tak odříct notnou dávku florbalové radosti, pojďme se společně podívat na to, co jsme vše stihli prožít i za nepříznivých okolností. Nebylo toho totiž vůbec málo. Přehled těch nejzajímavějších událostí vám přinášíme v našem příspěvku Flobo highlights 2020. Usaďte se tedy s námi ještě naposledy v tomto roce a pojďme se společně ohlédnout za všemi zážitky a radostmi, které nám tento krásný týmový sport přinesl.

Všem hráčům, rodičům, trenérům a fanouškům přejeme jen to nejlepší do nového roku a těšíme se, až se společně znovu setkáme při našich týmových aktivitách.

Můj Flobo příběh #8 - Natálie Kadičová

Dlouhodobá snaha představit stabilní články napříč rozvětvenou rodinou Academy pokračuje příběhem Natálky Kadičové. Její Flobo příběh psaný energickými tahy nepřetržitě od roku 2018 je jeden z nejvýraznějších, které se na ZŠ Hostivař rozvinuly. Když si před lety trenér Kuba Štefek vyzvedával skupinu připravující se na historicky první lekci florbalu v doposud hokejbalem ovládaném prostředí, možná ani sám netušil, jak dobrodružná cesta všechny čeká. Mezi nováčky byla také Natálka-vnímavá, bystrá a pohotová slečna s neobyčejným herním myšlením. Stejně, jako jí dlouhé kudrnaté vlasy a pronikavý, přátelský úsměv činí nepřehlédnutelnou na chodbách, zaplní pohybem vyjadřujícím živelnou radost celou tělocvičnu. Díky všestrannému pohybovému základu a zdravému sebeprosazení se přirozeně uplatňuje při hrách a soutěžích. Naty se rychle sžila s náčiním a hokejka jí rozhodně nepřekáží, naopak její technické provedení je báječná podívaná. Nejlepší ze všeho je, že ať už na tréninzích či turnajích, Naty z věcí nedělá vědu. Do přítomného okamžiku dává srdce a s tím, jak to dopadne, si neláme hlavu. Natálko, doufejme, že bude tmavomodrý florbalový hostivařský svět dál vytvářet zázemí všem, kdo v plném zápalu mnohdy nevědomky sílí a rostou.

I Natálku jsme zpovídali ohledně jejích florbalových začátků.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděla?

Natálie: O florbalu jsem se dozvěděla z informačního letáčku od paní učitelky ve škole.

2. Kdy jsi se poprvé setkala s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Natálie: S florbalem jsem se setkala ve škole. Baví mě trénování a zápasy. Občas sleduji florbalové zápasy v televizi.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Natálie: Na Flobu se mi líbí hraní s kamarády, turnaje a přátelský přístup trenéra Kuby.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Natálie: Největší zážitek je pro mě turnaj. Můj cíl je, snažit se hrát co nejlépe.

5. Které další sporty máš ráda a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Natálie: Mám ráda florbal a fotbal. Fandím Slavii.

Historie turnaje Academy Tour – 2. část: Malí florbaloví hrdinové

Jak vznikala myšlenka celého turnaje Academy Tour a jak vypadaly jeho začátky, jsme si popsali v přechozím díle průvodce historií turnaje. Nyní se postupně dostaneme až k soudobé podobě turnaje.

Formát turnaje se poměrně dlouho optimalizoval, dokonce se jednou experimentovalo se systémem každý s každým. Takový turnaj byl však na celý den a momentum se rozplynulo, namísto toho, aby byla všechna energie koncentrována do tří hodin.

Od roku 2017 se začíná stabilizovat i složení zúčastněných týmů. Spřátelené kluby se turnaje postupně neúčastní a celý turnaj se stává téměř čistě záležitostí školních týmů Flobo Academy. Jednak nám postupně začínalo školních academy týmů přibývat, ale hlavně bylo naším cílem usměrnit celkovou atmosféru turnaje a zachovat mu pohodový ráz s možností dětí projevovat se, dát jim prostor bez jakéhokoliv stresu z chyb a neúspěchu. Došli jsme k závěru, že se nám to povede jen tehdy pokud se budou účastnit námi vedené celky s osvojenou filosofií.

Turnaj se tak v dnešní době stává čistě záležitostí školních týmů Flobo Academy, které mají jedinečnou možnost setkat se čtyřikrát do roka a společně zažít tento florbalový svátek. Účastní se vždy v mladší kategorii (1.-2. třída) a starší kategorii (3.-5. třída). V roce 2019 jsme zkusili hrát dokonce na třech hřištích tak, aby si děti co nejvíce zahrály bez jakýchkoliv prostojů.

Turnaje se vždy snažíme doprovázet různými soutěžemi a aktivitami tak, aby děti čas strávený na turnaji co nejlépe využily.  Dále je vždy nachystán náš fanshop, máme dokonce vlastní catering. Bufet u Lujdy a Vejdy je neodmyslitelnou součástí všech turnajů. Holky svojí svačinářskou živnost provozují jen na našich turnajích a soustředěních a vždy to stojí za to.

Děti si z turnajů odnesou především spoustu emocí a zážitků, ale také jsou všechny týmy za svou snahu odměny. K turnaji tak patří diplomy, sladkosti i již legendární dětské rychlé špunty. V jednu dobu jsme zkoušeli odměňovat družstva dorty, což se většině účastníků vrylo do paměti jako jeden z nejvýraznějších prožitků.

Od roku 2015 turnajů Academy Tour proběhlo již 19, poznali jsme tak 38 celkových vítězných týmů, ale žádné poražené.

Vašek, šéftrenér klubu, hodnotí myšlenku a koncepci celého turnaje: „Turnaj Flobo Academy byl naším snem, protože sportovní působení na jednotlivých školách je především o zážitcích a společně stráveném čase. Chceme všem zúčastněným ukázat, že florbal je zábava i mimo zdi domovské tělocvičny. Snažíme se navodit atmosféru, kde jsou všechny děti hlavními hrdiny kvůli svému vystoupení, nehledě na výsledek. Proto připravujeme akci, kde jsou rozhodčí, rozpisy, mantinely a velké branky. Jde o názornou ukázku, že hrát je důležitější než vyhrát a dobrý pocit si může z haly odnést každý. Hráči, rodiče i trenéři.“

Turnaj Academy Tour prošel za tu spoustu let přirozeným vývojem, naše původní myšlenka však přetrvává a sen žije dál. Věříme, že turnaj přinese i v budoucnu našim hráčkám a hráčům další spoustu florbalové radosti a nezapomenutelných zážitků.

Můj Flobo příběh #7 - Lucie Turčániová

Dámy a pánové! V duchu takového oslovení je nám ctí, že můžeme v rubrice Můj Flobo příběh nahlédnout také do dívčích řad kroužků Academy. Lucinka je mnohaletou hráčkou na ZŠ Brána Jazyků. Tahle bezproblémová mladá slečna si na začátku své školní docházky oblíbila florbal a vůbec si neláme hlavu s tím, že hraje za převážně klučičí partu. Moc dobře totiž ví, co chce a nemá potřebu na sebe strhávat pozornost, protože za ní místo slov mluví mnohem přesvědčivěji činy. Je otevřená všemu, ničeho se nebojí.  Může skákat ze žebřin do duchny nebo celý trénink chytat starším spoluhráčům - pořád si bude dění užívat s rošťáckým pohledem a uvolněným výrazem ve tváři. Lucinka prakticky nikdy nechybí, to už by musela být vážně komplikovaná překážka, která by jí o florbal připravila. Stejně tak zdobí turnaje Academy Tour, kde je klidnou a platnou členkou světle modré družiny reprezentantů z Prahy 1. Snad se tělocvična na Vojtěšské brzy otevře, aby se tu mohla s hokejkou prohánět elegantní, ale plně soustředěná odchovankyně Lucinka!

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděla?

Lucie: O florbalu mi řekla máma v 1. třídě, když jsme vybíraly z kroužků ve škole. Dřív tam chodila starší ségra a já to chtěla taky zkusit. První trénink si nepamatuji, ale vím, že se mi líbil trenér a byla fajn parta.

2. Kdy jsi se poprvé setkala s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Lucie: Poprvé jsem se potkala s florbalem na kroužku. Zápasy nesleduji.  Nejvíc mě baví hrát zápasy a nejmíň rozcvičky. 

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Lucie: Líbí se mi, že to (florbal) můžou hrát kluci a holky dohromady. Potom se mi líbí, že máme svoje dresy s vlastním číslem a jménem a k tomu mám ještě mojí očíslovanou láhev na pití.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Lucie: Nejlepší zážitek je, když jsme na turnaji skončili na 3. místě. Chtěla bych jednou vyhrát opravdovou medaili nebo pohár a hrát i jako velká a pak být trenérkou. 

5. Které další sporty máš ráda a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Lucie: Fandím Spartě v hokeji i fotbale. Už 2. rok chodím ve škole na judo. V létě jsem začala hrát tenis a baví mě, a taky ráda plavu, jezdím na kole, lyžuji a v lyžování fandím Ester Ledecké. 

Historie turnaje Academy Tour – 1. část: Zrození společného snu

Turnaje Academy Tour jsou již dlouhá léta neodmyslitelnou součástí Floba a pro účastníky našich florbalových kroužků patří k vrcholům celé florbalové sezóny. Vždy čtyřikrát do roka se všechny děti školních týmů sejdou a sehrají společně několik utkání v přátelské atmosféře, podporovány trenéry a rodiči. Jak však vznikala původní myšlenka celé koncepce a jak se turnaj od samého počátku vyvíjel? Abychom odpověděli na tyto otázky, musíme se vrátit o několik let zpět.

První turnaj Academy Tour se konal na ZŠ Campanus v prosinci roku 2015, hrálo se v kategorii přípravky a elévové. Později byly tyto kategorie přejmenovány na mladší a starší Academy. Premiérového turnaje se zúčastnily v přípravkách tři týmy – ZŠ Ústavní, ZŠ Jílovská a ZŠ Brána Jazyků. Čtyři týmy v elévech tvořily ZŠ Ústavní, 101. Sportovní, ZŠ Brána Jazyků a Sokol Spořilov. Kategorie elévů tak byla zastoupena i jinými týmy než našimi školními Academy. Všechny tyto týmy však pojilo vřelé přátelství mezi trenéry a vedoucími klubů. Sokol Spořilov byl domovskou organizací šéftrenéra Vaška, se 101. Sportovní měl náš klub vždy nadstandartní vztahy.

Následující sezónu se řady účastníků turnaje rozšířily nejen o další školní týmy Flobo Academy, ale také o další spřátelené kluby. Až z Jižních Čech k nám dojížděl klub FbC Spartak Kaplice, skupinu kroužků doplnil tým ze ZŠ Psáry, a také ze ZŠ Ohradní. Věhlas turnaje se rozšířil až na Moravu a od roku 2016 se pravidelně účastnil ve straší kategorii i tým Doloplaz, kterého pojila s Flobem společná filozofie vedení dětí.

První roky života Academy Tour hodnotí šéftrenér klubu Vašek: „Všichni trenéři včetně jejich kamarádů myšlence společných turnajů fandili. Stalo se dokonce i to, že nám přišel s pískáním pomáhat Lukáš Jakoubek, v té době soudcující nejvyšší mužskou soutěž v Rakousku. Doplnění dalšími družstvy bylo především kvůli zajištění dostatečného počtu soupeřů a utkání. Přišlo nám líto nevyužít potenciál akce naplno a nabízeli jsme herní vyžití všem, kdo o něj mohl mít zájem.“

V následujících sezónách se formát malinko mění, hlavní myšlenka však přetrvává. Další vývoj a zajímavosti tohoto unikátního turnaje popíšeme ve druhé části příběhu.

Můj Flobo příběh #6 - Pavel Bajer

Profil hráče: Věčně optimistický, týmový hráč a srdcař, který to má v hlavě vždy dobře srovnané. Tyto vlastnosti zdobí staršího žáka Pavla, který se i přes svůj věk, spadající stále do kategorie mladšího žáka, úspěšně prosazuje ve vyšší kategorii. Vždyť na svém prvním turnaji starších žáků hned skóroval a přidal další asistence. Všem tak znovu ukázal, že se s ním musí vždy počítat. Pavel umí být přesně na tom místě, na kterém má být, v ten správný čas. V pětkovém florbale se ihned zabydlel na pozici útočného křídla, kde mu to nejen dobře pálí, ale hlavně dokáže poměrně přesně najít své spoluhráče a patří tak k úspěšným tvůrcům útočné hry. Díky svým osobnostním vlastnostem, obrovskou vůlí a snaze má velké předpoklady k tomu se úspěšně posouvat výš. Sám říká, že jeho vzorem jsou všichni hráči, kterým jde florbal lépe než jemu. A to vypovídá o mnohém. Pavel má v týmu nezastupitelnou pozici a i on, stejně jako ostatní jeho spoluhráči, oplývá svým osobitým herním stylem, kterým je výborně doplňuje. A to je přesně to, co tvoří Flobo a co bychom od našich hráčů chtěli. Zůstat svůj, být týmovým hráčem s osobitým charakterem a tím tvořit super partu. A to přesně Pavel do puntíku splňuje.    

Jak vypadaly Pavlovy florbalové začátky? Dozvíte se v rozhovoru, který si pro nás připravil.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Pavel: O Flobu jsem se dozvěděl v první třídě ve škole, kde nám bylo Flobo představeno. Byl jsem strašně rád, když jsem se naučil trochu driblovat a nahrávat.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Pavel: S florbalem jsem se  setkal poprvé ještě předtím, než jsem začal chodit na Flobo. Byl jsem na zápase přítele mojí sestřenice a celá atmosféra v hale mi připadala úžasná. Na florbale mě nejvíc baví týmový duch tohoto sportu. Florbal sleduji v televizi.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Pavel: Kromě samotné hry se mi líbí akce, které pro nás vymýšlí trenéři.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Pavel: Největším dosavadním florbalovým zážitkem pro mě byla Nisa Open, tam se mi hodně líbilo. Za svůj cíl považuji vypracovat se a pořád se zlepšovat.

5. Jak trávíš čas bez florbalu? Co ti z florbalové sezóny nejvíc chybí?

Pavel: Místo tréninku hrajeme u babičky na vesnici hokejbal, chodíme na dlouhé vycházky do přírody, naštěstí nemusím být celou dobu v Praze. Z florbalové sezóny mi chybí snad úplně všechno, tréninky, kolektiv, trenéři, zápasy. Už abychom zase pokračovali.

Můj Flobo příběh #5 - Adam Barchánek

Profil hráče: Technicky i fyzicky skvěle vybavený hráč, a především nepostradatelný spoluhráč, který zapadne do každé florbalové party - tím vším je starší žák s číslem 55, Adam. Další hráč Floba vyznačující se svým osobitým a na hřišti nepřehlédnutelným stylem, motající hlavy soupeřům, oplývající vždy velkou pokorou ke všem, kteří ho na turnajích a trénincích obklopují. Adam je velký dříč, do všeho jde na plno, nikdy nic ani trošku neodflákne, a i proto se tak rychle učí novým dovednostem, a posouvá se vpřed. Vždy dokáže do každé vykonané činnosti přinést něco navíc, něco svého. Je jedním z těch hráčů, kteří umí na hřišti florbalově přemýšlet, což z něj dělá v kombinaci s jeho technickými schopnostmi nesmírně platného a produktivního hráče. Adam je součástí Flobo rodiny již dlouhých 7 let a patří k vůbec těm nejdéle hrajícím pod naší značkou. I on toho tedy již zažil s týmem a florbalem spoustu. O svých zážitcích se s námi podělil v rozhovoru.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Adam: Bylo to v první třídě v říjnu 2013, když jsem začal chodit do přípravky Floba. První rok jsem se zúčastnil dvou turnajů a v dalším roce jsem už hrál za elévy.  K florbalu mě přivedla máma, protože se jí tento sport velice zamlouval a mně se také líbil.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Adam: Bylo to právě v první třídě v přípravce Floba. Líbí se mi, že florbal kombinuje techniku, rychlost, spolupráci a emoce. Také není moc náročný na vybavení a dá se trénovat kdekoliv. Několik živých zápasů jsem viděl spolu se svým dědou, v roce 2018 jsem byl i na MS v Praze. Ale častěji se dívám na přenosy v televizi a na internetu sleduji i výsledky domácí i zahraničních lig.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Adam: Líbí se mi, že jsme malý klub, který dává možnost hrát všem. Jsme dobrý kolektiv, snažíme se navzájem podporovat a máme radost ze společného úspěchu. Naší výhodou je, že máme skvělé trenéry, kteří nám předávají nejen florbalové zkušenosti a také dbají na slušné chování nejen při sportu.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Adam: Nezapomenutelný zážitek mám z turnaje elévů ve Staré Boleslavi. Těsně před koncem zápasu jsme prohrávali o gól a rozehrávali jsme standardní situaci ze soupeřova rohu. Rozhodli jsme se odvolat brankáře a pokusit se zápas vyrovnat. Na hřišti jsme byli já, Filip Forejt, Franta Kasa a čtvrtého si nevybavuju. Filip místo nahrávky poslal míček přes celé hřiště na naši branku. Všichni strnuli a nevěřícně zírali na míček, který se pomalu, bez zásahu některého z nás, dostal do branky.

Jednou bych chtěl hrát florbal na vysoké úrovni, abych se mohl dostat do reprezentace.

5. Jak trávíš čas bez florbalu? Co ti z florbalové sezóny nejvíc chybí?

Adam: Většinou chodím s kamarády ven hrát fotbal, ale také hraju na počítači a koukám na televizi. Chybí mi tréninky a zápasové vytížení. Doma bohužel trénovat nemohu, ale jezdím na chalupu, kde si občas zatrénuji.

Flobo domácí výzva - týdenní úkol #3 - Flobo hattrick výzva

Týden nám znovu uplynul jako voda a my přicházíme s další Flobo domácí výzvou. Ještě nějakou dobu se budeme muset poprat s tréninky doma, proto vám nabízíme další variantu zlepšování florbalových dovedností. Čepice se brzy stanou běžnou součástí našeho šatníku, proč je tedy nevyužít i k tréninku :) Znovu si výzvu můžete modifikovat, mladším hráčům na příklad doporučujeme postavit si míček na čepel rukou.

Pravidla výzvy Flobo hattrick: Starší hráči naberou míček na čepel bez pomoci, mladší si mohou pomoci rukou a vyhodí jej do vzduchu. Cílem výzvy je chytit vyhozený míček do čepice, kterou však musí mít hráči před vyhozením nasazenou na hlavě.

Pomůcky: Florbalka, míček a čepice.

Děkujeme všem, kteří se podílí na našich online trénincích. Vaše videa jsou nedílnou součástí naší snahy povzbudit děti k pohybu. Všechny předchozí výzvy a jejich modifikace naleznete na našich sociálních sítích.

Můj Flobo příběh #4 - Filip Staroba, Flobo gentleman

Mirek Dušín florbalového světa existuje! Nosí na dresu číslo 6, na tváři veliký úsměv a jmenuje se Filip Staroba. Lakmusový papírek na vše nečestné a nesportovní se do věcí pouští s vervou a srdcem na dlani. Netečnost a nezájem v jeho slovníku nehledejte. I když Filip není zrovna mezi prvními převlečenými v šatně, můžete se spolehnout, že nejdřív ze všech přispěchá v případě potřeby na pomoc. Do posledního dechu hýří nadšením a oživuje dění jako skutečný akční hrdina. V první třídě se Filda přidal ke smečce oranžových tygrů ze ZŠ Ústavní a již čtvrtým rokem vystupuje jako vzorná kočkovitá šelma. Jako správný starší bráška je parťákem nejen pro ségru Gábinku, která kráčí v jeho florbalových šlépějích. Na nikoho se nepovyšuje, před nikým se neponižuje. Ví, kdy je čas zábavy a odpočinku. Hlavně však zůstává za všech okolností sám sebou, což mu, jak všichni pevně věříme, vydrží napořád. Fildo, díky za ryzí sportovní gentlemanství!

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Filip: Na úplně první krůček si nepamatuji, ale velice živě si pamatuji na úplně první FLOBO turnaj, kde jsem zažil úžasnou atmosféru a podařilo se nám vyhrát dort. O Flobu jsem se dozvěděl z nástěnky u nás ve škole – byl jsem prvňáček a rozhodoval jsem se, co budu dělat ve volném čase.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Filip: S florbalem jsem se poprvé setkal na FLOBO tréninku, kde jsem zjistil, co to je za sport a že se hraje s hokejkou. Na florbale mě nejvíc baví právě hra s hokejkou a běhání. Florbal jsem viděl v televizi jednou a živě jsem se na zápas ještě nikdy nebyl podívat, ale doufám, že až nám to situace dovolí, budu se moci jít podívat, jak hrají profesionálové.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Filip: Na FLOBU se mi líbí přátelská atmosféra. Nikdo na nás nekřičí, hlavním cílem je, si hru užít. Moc mě baví i všechny aktivity, které FLOBO pořádá. Už se moc těším, až budeme zase moci něco podniknout. 

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Filip: Právě největší florbalový zážitek byl první florbalový turnaj, moc rád na něj vzpomínám. Mým florbalovým cílem je být co nejlepší – dobře bránit, aby nám nikdo nedal gól a nahrávat.

5. Které další sporty máš rád a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Filip: Rád běhám dlouhé tratě – klidně si zaběhnu i 5 km, jezdím na kole a hraju fotbal. V televizi rád fandím v tenisu Petře Kvitové nebo se rád dívám na reprezentační zápasy ve fotbale, basketbale nebo hokeji.

Flobo domácí výzva - týdenní úkol #2 - Dvě plastové lahve

Naše série týdenních výzev pokračuje druhou výzvou s názvem - Dvě plastové lahve. Po premiérové týdenní výzvě s hrncem, která se povedla např. Adamovi nebo Jáchymovi, přicházíme s dalším úkolem. Svá videa můžete posílat znovu celý příští týden.

Kdo trefí obě plastové lahve jednou střelou odrazem míčku od jedné do druhé?

Pravidla výzvy se dvěma flaškami: Naplň si dvě plastové láhve vodou, postav je od sebe do vzdálenosti zhruba dvou vlastních stop a vystřel z libovolné vzdálenosti tak, aby se míček odrazil od jedné do druhé.

Pomůcky: Dvě plastové lahve s vodou, florbalka a míček.

Cíl: Kdo se trefí a z jaké vzdálenosti?

Všechny předchozí výzvy najdete v článcích na našem webu a na sociálních sítích. Budeme se těšit na vaše zaslaná videa a děkujeme všem zúčastněním.

Můj Flobo příběh #3 - Filip Forejt

Profil hráče: Další zajímavý florbalový příběh píše do naší Flobo kroniky Filip. Zástupce starších žáků, který je díky svým univerzálním schopnostem vždy oporou týmu, ať hraje na jakékoliv pozici, patří ke stálým členům našeho klubu. Hraje týmově a když je potřeba, nebojí převzít zodpovědnost. Zápasy vždy pořádně prožívá, je pro něj důležité, aby podal co nejlepší výkon.

Filip začínal s florbalem, jako velká část našich závoďáků, na ZŠ Ústavní a oranžové barvy tak hájí již spoustu sezón. Patří díky tomu mezi ty zkušené hráče, kteří si prošli mnoha soutěžními kategoriemi. Postupně se tak podepsal mezi úspěchy i na neligových turnajích, ať už na věhlasném turnaji Nisaopen nebo třeba mezinárodním Prague Floorball Cupu. Filip je také pravidelným účastníkem a nedílnou součástí našich Flobo letních kempů. Zkrátka florbalem žije.

Je základním pilířem našeho současného ligového týmu starších žáků, kde se spoustou dalších odchovanců pomáhá tvořit nejen super partu a dobré výsledky, ale také další příběhy, kterých není nikdy dost.

Zeptali jsme se jej také na pár florbalových otázek.

1.Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Filip: Bylo to v první třídě, když jsme si všimli letáčku od FLOBA u školní družiny. Mamka znala Šimona Jiráčka (předsedu klubu - Pozn. red.) ze školy, kde ho učila…

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Filip: Poprvé jsem se s florbalem setkal u mamky ve škole na sportovním dnu. Na florbale mě nejvíc baví dát gól a taky na něj přihrát. Líbí se mi i hezké akce. Fajn jsou i tréninky s kamarády. V televizi se dívám na florbal většinou jen, když hraje reprezentace nebo je Superfinále naší nejvyšší soutěže.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Filip: Mám tam kamarády, se kterými můžu hrát. Trenéři jsou hodní a dobří (kvalitní). Líbí se mi i akce typu letní Kemp a další doprovodné aktivity (např. fotbalgolf).

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Filip: Mým největším florbalovým zážitkem bylo zahrát si na mezinárodním turnaji v Praze (Prague Floorbal Cup), hlavně proti Švédům. Za florbalový cíl bych označil hrát v budoucnu v nějakém týmu např. ve Švýcarsku.

5. Víme, že kromě florbalu máš úspěchy i v atletice. Ve kterých disciplínách soutěžíš? Myslíš, že ti atletika pomáhá i ve florbale? Proč si myslíš, že je dobré kombinovat dva sporty?

Filip: Největší úspěchy mám ve vrhu koulí (tam jsem byl letos 7. v Praze) a bězích středních tratí. Na atletice pracujeme obecně na kondici (dynamice i vytrvalosti), což mi pomáhá i ve florbale. Dva sporty momentálně kombinuji proto, že potřebuji hodně pohybu (baví mě) a chci být všestranný.

Flobo domácí výzva - úkol na týden #1 - výzva s hrncem

Kdo zvládne víc? Flobo výzva pokračuje s domácími tréninky. Postupně budeme každý týden přidávat nová a nová videa s konkrétním úkolem. Výzvy tedy budou nově probíhat formou soutěže. Vyhlašujeme první týdenní úkol.

Kdo se trefí do hrnce z větší vzdálenosti?

Pravidla výzvy s hrncem: Urči si libovolnou vzdálenost, postav si hrnec do jakékoliv výšky. Úkolem je trefit florbalkou míček vzduchem do hrnce tak, aby nevypadl. Nezapomeň si změřit vzdálenost místa střelby a připraveného hrnce.

Pomůcky: Florbalka, florbalový míček, hrnec

Natoč se a pošli nám video e-mailem nebo na naše sociální sítě. Další týden v pátek vždy vyhlásíme vítěze.

Ukázkové video: Klikni na odkaz Výzva #2. Videa zveřejňujeme na našich sociálních sítích.

Připomínáme, že stále běží výzva #1 se zpracováním předmětů na florbalce ve vzduchu :) Můžeš si ji připomenout také na přidaném odkaze. Všechny výzvy najdeš pod hashtagem #flobodomacivyzva.

Můj Flobo příběh #2 - Kuba Kábrt

Můj Flobo příběh, rubriku, kterou kromě rukou píše i srdce, musí ozdobit opravdový srdcař a mnoholetá stálice ze ZŠ Jílovská, Kuba Kábrt. Kuba je od malička základním stavebním kamenem stabilního jádra zelené družiny kluků a holek z Prahy 4. Díky upřímnému a vždy dobře naladěnému týmovému hráči nechybí na tréninzích, turnajích, kempech ani Víkendovkách pohodová nálada a legrace. Žádnou akci si nenechá ujít a pokaždé má laskavé slovo a zábavný příběh pro všechny bez rozdílu. Nade vše si váží přátelství, fair-play a tolerance. Kdyby snad někdo potřeboval poradit s technickou stránkou jakéhokoliv vozidla, těžko bychom hledali lepšího odborníka. Kubo, snad nám budeš nadále ukazovat, jak se létá hlavou v oblacích a při tom stojí nohama pevně na zemi!

I s Kubou jsme provedli rozhovor, který nám přiblíží jeho vztah k florbalu a Flobu.

1.Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Kuba: O Flobu jsem se dozvěděl ve škole - trenéři přišli k nám do třídy a pustili flobovideo. To mě zaujalo a chtěl jsem to vyzkoušet taky. Předtím jsem chodil trénovat do jiného florbalového týmu, ale tam se mi, popravdě, moc nelíbilo. Oproti tomu na Flobu se mi začalo líbit hned :-)

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Kuba: Asi díky tátovi, který florbal hraje také a také ho má moc rád. Nejvíc mě baví týmová práce. A florbalové turnaje sleduju rád živě v hale - taky díky tátovi, chodím mu fandit, když hraje se svým týmem.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Kuba: Já mám Flobo moc rád, protože jsou tam moc prima trenéři, kteří nás nenutí "jenom vyhrávat". Učí nás, že si máme sport především užít a že není důležité jen vítězit, a to je podle mě moc důležitý.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Kuba: Mně se hrozně líbil Flobo víkend a mám rád i příměstský tábor, tam je vždycky legrace a ještě si pořádně zatrénuju. A nad florbalovým cílem jsem zatím nepřemýšlel... hlavně bych rád zůstal ve svém prima týmu s kamarády a přál bych si, aby mě to pořád tak bavilo.

5. Které další sporty máš rád a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Kuba: Mám rád fotbal, i když ten mi moc nejde, s florbalkou jsem na tom líp :-) Pak mám rád hokej, ale na ten se chodíme hlavně koukat. Úplně nejradši hned po florbale ale jezdím na kole a na kolečkových bruslích. A fandím Spartě.

Můj Flobo příběh #1: Ondra Adámek, univerzální šikula.

Přišel-zkusil-oblíbil. Tak by se dala parafrázovat slavná věta Julia Caesara o dosavadním florbalovém dobrodružství Ondry Adámka ze ZŠ v Rybníčkách. Od doby, kdy vzal letošní čtvrťák v první třídě do ruky hokejku s děrovaným míčkem, padlo spoustu gólů. Chuť střílet další zůstává i po letech stále stejná, a Flobo Academy tak má svého čestného člena. Ondra je milý, rozumný, zvídavý a fyzicky zdatný kluk, který z ničeho nedělá vědu a nezapomíná si hrát. Fialové barvy hájí jako skutečný reprezentant své školy. Stejně jako jeho spoluhráči je i on slušně vychovaný parťák, který nezkazí žádnou legraci. Ondro, držíme palce, abys byl spokojený a nadšený z cest, po kterých se ve velkém stylu procházíš!

Ondrův vztah k Flobu a florbalu vám přiblíží rozhovor, který s námi udělal, a za který mu děkujeme:

• Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

  Ondra: Ano, pamatuju. Bylo to v první třídě a mamka viděla náborový plakát u školy a zeptala se mě, jestli to nechci zkusit.

• Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

  Ondra: Na prvním tréninku s Flobem. Nejvíc mě baví, že si pořádně zaběhám a zahraji s kamarády. Někdy se dívám v televizi, ale nepravidelně.

• Co se ti nejvíce líbí na Flobu? 

  Ondra: Turnaje a letní soustředění.

• Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

  Ondra: Nejvíc se mi líbílo soustředění a chci se učit hrát pořád líp.

• Které další sporty máš rád a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

  Ondra: Baví mě různé sporty - chodím na karate, judo a krav magu. A fandím Lukáši Krpálkovi.

Můj Flobo příběh

Flobo přichází s další zbrusu novou rubrikou. Tentokrát bychom vám rádi představili hráče, kteří jsou s naším klubem spjati již dlouho, a kteří tak píšou své zajímavé příběhy do naší florbalové kroniky.

O své zážitky se s vámi postupně podělí hráči napříč všemi věkovými kategoriemi, ať už závodními, nebo školními. Hráče vždy nejprve představíme, a poté s nimi provedeme rozhovor, který vám blíže popíše jejich vztah ke Flobu a florbalu samotnému. Můžete se těšit i na mnohdy dobové fotografie, protože někteří členové jsou s námi již opravdu velmi dlouhou dobu.

Odchovanci si zaslouží pozornost také proto, že se jedná o děti, které provázíme jejich aktivním volnočasovým vyžitím mnohdy prakticky celou povinnou školní docházku. Představují tak živoucí důkaz splněného oddílového cíle a snu, totiž všestranně orientovanou nastupující generaci se zdravým postojem k sobě i okolí. Ostatně, posuďte sami. První kapitoly vám představíme již velmi brzy.

Věříme, že se vám nová rubrika bude líbit. Děkujeme všem zúčastněným hráčům za to, že jsou součástí tohoto projektu a snad se nám podaří inspirovat další členy Floba k napsání podobných příběhů.

Tým Flobo

Flobo domácí výzva

View fullsize

Flobo spouští zbrusu nový projekt, jehož cílem je zapojit členy do virtuálního světa tréninků a umožnit jim vytvářet za pomocí nahraných videí florbalové výzvy, na které mohou ostatní reagovat.

Neboj se přispět i ty ;) Vyzkoušej triky, sestav krátkou dráhu, urči si terč a pojď do toho! Pojďme vytvořit možnost ostatním spoluhráčům zatrénovat si i doma nebo venku.

Videa zasílej na e-mail tomas@flobo.cz nebo přes sociální sítě Floba: Facebook a Instagram. Všechny příspěvky najdeš pod hashtagem #flobodomacivyzva. Výzva není časově omezena, videa budeme zveřejňovat průběžně na našich sociálních sítích a webu.

Těšíme se na vaše příspěvky, fantazii se meze nekladou!

Flobo tým

Dramatické představení starších žáků s úspěšným koncem

Starší žáci se znovu po dvou týdnech představili na hale pálkařů Eagles. Pokusili se navázat na postupně zlepšující se výkony, a to se jim, nejen dle výsledků, podařilo velice dobře.

Po ne příliš šťastném prvním zápase se Šestajovicemi, kdy jsme i přes velké šance a úsilí nedokázali odskočit na rozdíl alespoň jedné branky, jsme smířlivě brali bod za remízu. Nutno podotknout, že naše akce v útočném pásmu a vstřelené góly stály za to. V naší pohledné hře a dobře zvládaných herních činnostech jsme směle pokračovali i ve druhém zápase proti Mělníku. Tentokrát nám do soupeřovy branky napadalo téměř vše, kombinace nám vycházely a jedním vlastencem nám dokonce pomohl i soupeř. Kluci si celkově zápas užívali, na střídačce panovala super atmosféra.

Dobře naladěni po vysoké výhře jsme nastoupili do zápasu proti nevyzpytatelnému Olympu. Naše zarputilost z minulých utkání vydržela poměrně dlouho, ve druhé půli však dostala Olymp do sedla přesilovka, díky které se dotáhl na rozdíl jedné branky, a poté v euforii celý zápas vyrovnal a my se tak museli znovu smířit s jedním bodem. A to i přes velkou závěrečnou snahu kluků zápas obrátit zpět na svou stranu.

Poslední utkání nabídlo také velké drama. Proti šikovným Petrovicím jsme až do samého konce drželi jedno gólový náskok. Soupeř odvolal brankáře a hnal se za vyrovnáním. Naši borci se však nezalekli a postupně se všichni v závěrečné minutě na hrací ploše vystřídali, aby si své vítězství ubránili, a dokonce zpečetili dalším gólem do prázdné branky.

Všichni jsme měli z turnaje dobrý pocit, podařilo se nám do hry zakomponovat maximum z toho, na čem bychom v sezóně chtěli pracovat. Náš výkon byl podtržen skvělým týmovým duchem.

Díky všem za nasazení a předvedenou hru.

Tom

Bouře před klidem. Elévové se drží hesla: „Po poctivé práci zasloužená odměna“.

V době, kdy jsou dobré zprávy cennou komoditou, jsme společně s oranžovými tygry rozdávali radost na Chodově, kde se uskutečnilo druhé kolo ligových turnajů elévů. Vzhledem k tomu, že naši rodiče patří na rozdíl od mnohých jiných k rozumným a disciplinovaným, očitými svědky velkolepého představení byli podle všech regulí jen Lucka s Vaškem. K vyprávění toho ale máme víc než dost, tak nastražte uši a dobře poslouchejte….

Dvanáct jmen na soupisce je prvním důkazem, že florbal prostě baví. Větru a dešti navzdory, panovala v šatně výborná nálada. Do brány se tentokrát přihlásili tři zájemci, v roli strážce s maskou se tak vystřídali postupně všichni. Ve hře se snažíme co nejrychleji sebrat míček a po zisku jej neodpalovat. Kromě toho jsme přidali úkoly na rozehrávání volných úderů ve dvou, uvolňování při rozehrávce brankáře a obsazování hráčů soupeře. I když se jedná o návyky, které se osvojí až po častém opakování, tygři se s tím poprali skvěle. Každý si zaslouží pochvalu za nasazení a přístup, který si nenechal vzít chuť do hry, ani když se nedařilo podle představ.

Oproti minulému vystoupení jsme se zlepšili snad ve všech ohledech. Připsali jsme víc vstřelených branek, a naopak méně jich inkasovali. Byla vidět snaha o kombinaci. Přestupky proti pravidlům, které pak rozhodčí vždy trpělivě vysvětlil, se neopakovaly. Hlasitým trenérům soupeřů odpovídal sbor z naší lavičky, který podporoval kamarády zápolící právě na hřišti. A když jsme zjistili, že se systém střídání rozpadá, protože všichni chtěli jít zase co nejdřív hrát, nemohli jsme se vlastně ani zlobit.

Poslední chmury se rozpustily v lahůdkářství, kde si každý přišel na své. Tenhle třetí poločas se začíná stávat velmi oblíbenou součástí našich výjezdů. Jakmile to půjde, zase se do toho pustíme. Jdeme správnou cestou, velikost jednotlivých kroků si uvědomíme až s odstupem. Čas nám do té doby může krátit třeba skákání přes švihadlo. Kdo přijme výzvu čtyřiceti přeskoků v kuse? Budou první rodiče nebo děti?

Dejte vědět a brzy na viděnou!

Vašek a Lucka